Ludvík Němec

česká, 1957

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u autorových knih

Tenkrát v Mykénách Tenkrát v Mykénách

Zvláštní autor
palka452


Průvodce povětřím a tmou Průvodce povětřím a tmou

Ta čvrtá hvězda je z větší části z nostalgie a kvůli milovanému Brnu. Místy mi to silně připomínalo styl mého někdejšího oblíbence Josefa Fraise. Jenže v těch osmdesátkách jsem byl věkově blíž k jeho hrdinům. To samé by se dalo říct i o tomto Průvodci. Styl i forma zajímavé, jenže jako kdyby k sobě nejdou a vzájemně se ruší. Celkově mi přijde trochu nedotažené.... celý text
vlkcz


Hra na slepo Hra na slepo

Vztahový propletenec lidí tak mladých, že se bojí závazků (jak se taková věc vůbec dělá? a udržuje?), toho definitivního rozhodnutí pro jednu cestu na křižovatce, když přece i ostatní by stály za prozkoumání, a přitom dost starých na to, aby je okolnosti k tomu rozhodnutí nutily pod hrozbou morálního selhání. V pár scénách živě načrtnuté mládí na přelomu 70. a 80. let, kdy o politice nepadne ani slovo, zato se vzývá Joni Mitchellová a deska s Hotelem California je ohraná k nesrozumitelnosti. Dalších pár scén stačí výstižnému portrétu postav, které si při své odlišnosti nemůžou rozumět, snaha o přiblížení se většinou mine účinkem, zato impulsivní zlomyslnosti můžou způsobit nezhojitelné rány (pořád jsou všechny city bolavé, nejisté, napůl nevědomé). K tomu zápletka s tajemstvím, která napíná čtenáře, jestli záhada existuje jen v Otově hlavě, je-li to past na čtenáře samého nebo se skutečně něco stalo. Němec ve 22 letech (dopsáno v prosinci 1979) dokázal udržet text stručný a minimalisticky výstižný, postavy se svými dilematy nejednoznačné a lidské a ještě si v několika plánech, a funkčně, pohrát s formou. Takhle umět někdy psát... Přes některé zašmodrchanosti výborný zážitek umělecký i citový (v druhém ohledu uznávám, že to se mnou Němec zkrátka umí a těžko si od jeho textů udržuju odstup). Forma zaslouží zvláštní komentář. Ještě výraznější experimenty znám z pozdějšího Němcova Průvodce povětřím a tmou, ale princip zůstal stejný: autor rozbíjí standardní vševědoucí er-formu náhlým přechodem do dramatické dialogové struktury, z níž občas odbočí, aby poradil předpokládanému režisérovi, jak postavit scénu a svícení, dokonce jak pracovat s reakcemi publika. S publikem-čtenáři přitom zvládá komunikovat paralelně: „Opona padá hned při jeho větě a už se v žádném případě nezvedne – ani kdyby diváci tleskali. Rovněž herci nesmějí vycházet před oponu – mohlo by se stát, že by se už nevrátili. Jedině snad v případě, kdyby diváci podlehli klamu, a myslíce si, že jsou skutečně v divadle, tleskali stále dál, spustí se ještě před oponu obrovská deska z leštěného hliníku, a když se v sále rozsvítí světla, uvidí ti nejpozornější v tomto zrcadle snad sami sebe.“... celý text
InaPražáková



Žena v závorce Žena v závorce

Velice čtivá kniha, nutí k zamyšlení. Líbilo se mi střídání perspektiv. Kniha ukazuje, jak se dokonale míjíme přes veškerou snahu porozumět.
Karol34


Průvodce povětřím a tmou Průvodce povětřím a tmou

„Kdo do nebe hledí a po zemi chodí, snadno se uhodí...“ /knižní moudro/ KONTROLNÍ OTÁZKA „Byli jste někdy v Brně na Špilberku?“ V téhle knize máte jedinečnou šanci poznat ho trochu jinak … a ti, co už tam byli (jako třeba já), si tuhle speciální průvodcovskou výpravu užijete možná ještě víc :-). Co vás čeká? Uzavřený mikrosvět Špilberku, s jeho historií, kasematy, turisty a samozřejmě průvodci, kteří, všichni dohromady, tvoří … „dokonalej obraz světa“ (Pozn. č. 1. kvality života v letech 90-tých!) … a z něj byl vytvořen opravdu zcela mimořádný průvodce, samozřejmě řádně vysvětlující vše, co byste měli vědět, s čím byste se mohli setkat a co můžete od návštěvy Špilberku očekávat, a to vč. poznámek, vysvětlivek, studijních materiálů, kontrolních otázek a cvičení, kde si probíraný jev můžete řádně osvojit … vše řádně upraveno do lekcí se zvyšující se obtížností vč. opakování, protože jak víme, je to matka moudrosti. Tak tedy, začínáme … VÍTE, ŽE … … brněnský Špilberk, pověstný žalář národů, navštívilo ročně – než byl uzavřen pro adaptaci – přes 200 000 návštěvníků z celého světa? … jeden z nich napsal do pamětní knihy v bývalé kapli: „Nebylo by rozumnější pěstovat tady žampióny?“ KONTROLNÍ OTÁZKA „Myslíte si také, že lidé uvěří spíš výmyslu, než pravdě?“ Ať už to je, jak chce, při čtení myslete na to, že „se člověk prostě někdy musí zasmát, místo, aby brečel.“ „To máte od starýho Gabriela?“ zeptala se Kateřina. „Ne“, pravím procítěně, „z vlastní zkušenosti.“ /další z mouder tohoto mimořádně zajímavého průvodce/ Někdy mě „honí mlsná“, a to nejenom na sladkosti, ale taky na knížky, znamená to, že mám najednou z ničeho nic „chuť“ … na nějakou laskominu, jednohubku, lahůdku, prostě „na něco“ a neptejte se mě na co, já to taky nevím, a tak hledám a hledám, až „to něco“ naleznu, až mi to „cvrnkne o nos“. Tak přesně při takové příležitosti jsem nalezla tohoto průvodce, neočekávajíc nic a přitom něco, cokoliv … navíc, jak jsem si tak hledala, zjistila jsem, že se hodí do čtenářské výzvy (kniha, jejíž název má 21 písmen), takže … dvojitá trefa :-) … nedejte pak 5*, zvlášť když jsem se dobře pobavila, a věřte nevěřte, i poučila /možná víc o mezilidských vztazích, než o historii Špilberku/. /lekce 8/ NÁVŠTĚVNÍK „A jak dlouho tu ti lidé vydrželi?“ JAN „V dolní části kasemat umírali po pár týdnech, v horní vydržel například Babinský patnáct let.“ NÁVŠTĚVNÍK „A jak dlouho myslíte, že tu vydržíte vy …? VÍTE, ŽE … … velká část tohoto příběhu je zcela smyšlená … především postava starého Gabriela opravdu nemá nic společného s kterýmkoliv průvodcem na národní kulturní památce Špilberk, … zřejmě nejméně pravděpodobná část tohoto vyprávění … se zakládá na pravdě.... celý text
alef