Luboš Taraba

česká, 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 15 knih
Waterloo
Waterloo
Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848-1849
Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848-1849
V zájmu všeho křesťanstva: Bitva u Lepanta 1571
V zájmu všeho křesťanstva: Bitva u Lepanta 1571
Duce: anatomie jedné kariéry
Duce: anatomie jedné kariéry

Nové komentáře u autorových knih

Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848-1849 Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848-1849

„Velice čtivá a podrobná kniha zabývající se u nás méně známým konfliktem. Bohužel mi na knize pár věcí vadí - obrazová příloha je až zbytečně skromná, chyb a překlepů je v textu docela dost - což je bohužel problém velké části knih ze série. A mapy mohly být přeloženy (jsou v němčině) a upraveny aby byly přehlednější.“... celý text
— Hor89

Rozum proti víře: Velká turecká válka 1683–1699 Rozum proti víře: Velká turecká válka 1683–1699

„Další skvělá kniha. Fascinuje mě, jak jeden autor dokáže napsat tolik knih, jejichž vysoká kvalita je normou a přitom jejich napsání vyžaduje rozhodně široký rozhled, schopnost chápat věci v širších souvislostech, zpracovat obrovské množství faktů a vytáhnout z nich i to, co platí pro dnešek. Pravda, jakýsi kulturní antropolog a islamista se na pana Tarabu u knihy o obléhání Malty natolik rozkatil, že mu dal odpad a ještě ho obvinil, že jeho podání je tendenční a nekritické. Vsadím se, že pokud dostane do ruky tuhle knihu, bude psát totéž. Luboš Taraba logicky píše svoji knihu z pozice příslušníka národa, který má působení onoho tolerantního islámu v historické paměti (viz. dlouhodobá účast českých vojáků v bojích proti Turkům už od přelomu 15. a 16. století), jeden jeho panovník dokonce obranu střední Evropy proti Turkům zaplatil životem a řádění Tatarů si Jižní Morava užila rovněž hodně. Proto je asi jasné, že nebude velebit Turky, ani řádící Tatary a jejich počínání. Přitom objektivně přiznává, že ani císařská vojska se vůči civilnímu obyvatelstvu nechovala o moc lépe. A že byli Turci nebo Tataři vyvražďování se stejnou vehemencí, jako to dělali oni sami (stačí si přečíst, jak skončila většina obyvatel Konstantinopole po jejím dobytí Mehmedem - a to byl vlastně začátek) je tedy docela pochopitelné. Proč see asi nezabíjeli zajatci v průběžných bojích mezi Habsburky, Nizozemím i Anglií na tzv. západní frontě rpoti Francii? Že by tam přece jenom i při vědomí všeho negativního panovaly přece jenom jiné, "trochu" lidštější zvyky? Ale nechám stranou kulturní antropologii i islamistiku a vrátím se ke knize. Skvěle je popsána bitva u Vídně, jeden ze základních momentů evropských dějin. Ve chvíli, kdy se Osmanská říše ocitla na sestupné trajektorii svého vývoje, který vyvrcholil krizí o pár let později a jehož jasným symbolem byla bitva u Zenty, udělal Kara Mustafa to, co podobné režimy většinou udělají na počátku svého konce. Vyrazil do boje proti nevěřícím, aby vnitřní problémy vyřešil zahraniční agresí. To ale v této době ještě nikdo nemohl vědět a teprve vítězství Evžena Savojského u Zenty ukázalo, že Turecko je difinitivně zastaveno. A nastává to, co bude obdobou reconquisty na Pyrenejském poloostrově v předchozích stoletích. Kromě vysvětlení rozdílů mezi novým evropským a osmanským způsobem válčení (Poláci byli někde mezi oběma) nám představuje celou řadu osobností. Ukazuje se, že v zásadě neschopný císař Leopold měl štěstí i smůlu - smůlu na řadu představitelů šlechty, která ho dokázala připravit až o polovinu daní a štěstí na osoby a hlavně osobnosti, které to s odporem vůči Turkům a jejich eliminaci myslely vážně a dokázaly se podle toho chovat. Kromě Evžena Savojského to byli i další vojevůdci, kteří dokázali Turky konečně porážet - například Karel Lotrinský nebo Ludvík Bádenský. Stejně pozoruhodnou osobností byl i Marco D´Aviano, neunávný diplomat a organizátor Svaté Ligy. Paradoxem je i to, že jeden z největších polských králů Jan Sobieski byl i posledním polským panovníkem, který aktivně zasáhl do evropské politiky a vítězství u Vídně (i když ne jenom polské) bylo posledním vzepětím "šlechtické" republiky na staletí dopředu. Nikoho ani nepřekvapí jako již po několikáté chování Francie – v tomto případě Ludvíka XIV., jehož agresivní politika na všechny strany proti němu sjednotila většinu střední, západní i jižní Evropy. Neměl vůbec zábrany se nazývat Nejkřesťanštějším Veličenstvem a na druhou stranu uzavřít čistě ve francouzském zájmu spojenectví s "nevěřícími" Turky. Stejně jako jeden z jeho předchůdců - František I., který dokonce poskytl tureckému loďstvu základnu ve Francii. Udržení Turků v boji proti Rakousku pro změnu „nejkřesťanštější Veličenstvo“ podpořilo zlatem, výcvikem turecké armády, dodávkami materiálu a dokonce i vysláním vojenských odborníků. A bez ohledu na smrtelné nebezpečí se řada i menších monarchů chovala naprosto sobecky nebo i jenom hloupě velkopansky s přesvědčením o vlastních schopnostech. Klasickým příkladem je saský kurfiřt a později polský král Friedrich August, který si vynutil velení císařských sil, aby se za cenu lidských ztrát prokázala jeho neschopnost. Kniha na zcela individuálních osudech osob i jednotlivých událostech ukazuje jediné – nic nového pod sluncem. Dávno před popisovanými událostmi, během nich a stejně tak potom, až po dnešek.“... celý text
— jadran

Na Bělehrad! – Rakousko turecká válka 1716–1718 Na Bělehrad! – Rakousko turecká válka 1716–1718

„Prostě Taraba. Fakty proložené zajímavými informacemi, popis vojsk a jejich výzbroje a hlavně vítězství křesťanského světa nad islámem. Taraba moc dobře ví, že toto téma je aktuální i dnes. Kniha se zabývá z větší části hlavně Evženem Savojským, který byl pro záchranu Evropy vojákem číslo jedna. Nebýt jeho, čert ví jak by Evropa dnes vypadala. Četl jsem Zatracenou skálu, V zájmu všeho křesťanstva a mezi řádky jsou jasně patrné vzkazy do současnosti. Bohužel se stejně nepoučíme i když sloupy s koňskými ohony jsou v muslimském světě opět oprášeny a vytaženy na světlo Boží...“... celý text
— Jochen77

Rozum proti víře: Velká turecká válka 1683–1699 Rozum proti víře: Velká turecká válka 1683–1699

„Další klasická kniha od Taraby. Ta Zatracená skála byla sice lepší, ale i zde se dozvíte mnoho poučného i když dějství se pořád opakuje. Každý rok po dobytí Budy se někde schází křesťanské vojsko, na každého se čeká, císař nemá peníze, papež je lakomý a císařští a spojenci jsou většinou vojenský lepší než Osmané a Tataři s Tökölym. Autor malinko nadržuje těm našim, ovšem věčné vzpoury janičářů a neschopnost divanu jim v tomto dost pomáhali.“... celý text
— Jochen77

Duce: anatomie jedné kariéry Duce: anatomie jedné kariéry

„Kniha je zajímavým zdrojem trochu jiného úhlu pohledu na tuto personu. Přesnou biografii bych v tom příliš nehledala jelikož některé části, které já shledávám jako zásadními mezníky v Mussoliniho dospívání a pozdějším životě jsou v knize popsány velmi povrchně nebo vůbec. Vedle toho je zajímavě vystavěná jeho názorová katarze, kterou v průběhu let prošel. Autor se také zabývá paralelou mezi jednotlivými extremistickými názorovými proudy, což podává velmi jednoduchým ale věcným způsobem. Kniha je velmi čtivá, na biografii je krátká ale popis událostí je věrný a nezaujatý. Doporučuji spíše jako vhled do tehdejší společnosti než jako biografii, nicméně je to jedna z knih, kterou považuji za zásadní pro jakýkoli můj ucelený názor na tuto personu.“... celý text
— sabina5156

Přejít na knížky autora