Ladislav Vojáček

česká, 1952

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

České právní dějiny po roce 1989

České právní dějiny po roce 1989 - Ladislav Vojáček

Vzhledem k tomu, že od společenských a politických změn provedených po listopadu 1989 uběhlo již více než třicet let, je nutné se tomuto období ve výuce českých... detail knihy

Populární knihy

/ všech 28 knih
Právní dějiny
Právní dějiny
Majetkové a hospodářské trestné činy včera a dnes
Majetkové a hospodářské trestné činy včera a dnes
Historie osnovy Občanského zákoníku z roku 1937: Inspirace, problémy a výzvy
Historie osnovy Občanského zákoníku z roku 1937: Inspirace, problémy a výzvy
České právní dějiny
České právní dějiny

Nové komentáře u autorových knih

Nástin právních dějin Nástin právních dějin

„Četlo se to poměrně dobře, jen tam na můj vkus byly některé části dost stručné a některé informace mi naopak přišly trošku zbytečné.“
— ronyyy

České právní dějiny České právní dějiny

„Četla jsem pouze části knihy a to v rámci přípravy na průběžné testy a pak jsem se na určitá témata dívala i před zkouškou teda... Ta učebnice sama o sobě není špatně napsaná. Je to povětšinou srozumitelné a dá se to číst. Co mě ale štvalo byla systematika. Od jednoho období se skáče k druhému a pak se zase vracíme k tomu prvnímu... Lepší by bylo popsat jedno období ze všech hledisek a pak teprve přejít k dalšímu. Další co vytýkám je množství nepodstatností a detailů ve státní správě apod. Taková Česká dvorská kancelář mě bude děsit asi ještě dlouho. Navíc tyhle informace se nechtějí ani na zkoušce... Nicméně k průběžným testům učebnici vřele doporučuji. Ke zkoušce se však hodí už méně.“... celý text
— Butterfly340

Nástin právních dějin Nástin právních dějin

„Čteno v průběhu semestru. Pro základní přehled super. Je to napsáno poměrně čitelně. Žádná souvětí přes dvě strany, ani žádná neznámá slova. V tomhle ideální. Bohužel se v textu vyskytují chyby. Narazila jsem i například na to, že chyběla půlka věty. Potvrzuji tedy to, co bylo řečeno v komentáři dole. Ty chyby tam opravdu jsou a to v docela velkém množství. Taky Nástin není úplně vhodný na učení se ke zkoušce. Obsahuje dost nepodstatných dat apod. Při čtení to nevadí, ale učit se z toho nedá. Víceméně je vhodný na to, aby měl člověk nějakou představu o problematice a orientoval se. Taky pro lidi, kteří sice právo nestudují, ale zajímá je to, je kniha fajn.“... celý text
— Butterfly340

České právní dějiny České právní dějiny

„I n u… Je to učebnice. Je to učebnice dějin. Asi se apriori nepředpokládá, že se u toho budete bavit, to beru. Na straně druhé by se dalo očekávat, že to bude alespoň trochu dobře napsané a že v tom třeba nebudou… no chyby. Což je ovšem také jakýsi apriorní předpoklad, který naprosto není podložen realitou, ještě jsem nečetl učebnici, kde by chyby nebyly. To máte tak, když coby vytížení profesoři napíšete dlouhý text a pak ho dáte na korekturu bakalářům na bohemistice. Oni se snaží, ale všechno vychytat nemohou. A jistě, kniha obsahuje ohromnou masu informací, které se hodí. Lze zpochybňovat význam výuky dějin na právech, ale jen do té míry, že patrně neexistuje důvod, proč se učit támhle o zemských deskách a o Vladislavských zřízeních. To, buďme k sobě upřímní, nemá praktický dopad na úpravu de lege lata a v úvahách de lege ferenda to také nepomůže. O Obnovených zřízeních zemských se již patrně má smysl bavit, o konstitucích 19. století stoprocentně, První republika se odráží v platné úpravě a v První republice byly dozvuky konstitucionalismu 19. století. Nemá smysl zpochybňovat znalosti 20. století, ta je samozřejmě sakra důležitá. Když se bavíme například o občanském zákoníku 1964, který je stále živý v právní praxi, když ne v právním řádu, musíme nezbytně znát Střední zákoník. Čili, jsou to informace zajímavé, a dokonce i důležité, ostatně stejně jako celý ten předmět (České a československé právní dějiny novověku – povšimněte si toho novověku a stejně musíme umět systematiku středověkého práva, která je nad to, že je zbytečná, i nudná.). Avšak… Ono to opravdu musí být i nějak napsáno. Publikace je rozdělena na vývoj státu a na vývoj práva. Ač chápu praktické rozdělení do těchto dvou skupin, dělá to trochu neplechu. Nelze vykládat o státu bez práva a o právu bez státu. Takže se vám to neustále opakuje a nakonec v právu dostáváte strašně malé množství nových informací o právu samém, protože vám to prostě poví už ve státu. Pak se divme, hle, 700 stran. Navíc tato repetetivnost vede k narušování plynulosti a navýšením množství stran k tendenci snižovat množství reálně zajímavých informací, protože by to pak bylo moc dlouhé. Což vede k tomu, že sice něco čtete, ale prd tomu rozumíte, protože prostě není prostor pro vysvětlování. A řeknete, 12 přednášek a 12 seminářů, to je přeci hodně! Prd. Není. To není nic. V takovém rozsahu se dokážete vypořádat sotva s takovou, řekněme, čtvrtinou materie. Navíc kniha obsahuje relativně malé množství informací o polistopadovém vývoji. Ano, ten tak nějak chápeme z úpravy de lege lata, ale člověk by o tom přechodu ocenil více informací. Přeci jenom, někteří z nás se narodili až v tomto tisíciletí a nemohou tak na dmeokratizaci vzpomínat z vlastní zkušenosti, na školách se to na druhou stranu neučí, protože to přece není žádná historie. Opravdu bych ocenil více informací k tomuto tématu. Vím, jsem kritický. Nic proti knize ani autorům, jedná se prostě o učebnicový průměr, což je při nemalém rozsahu vlastně celkem dobré. Nadto faktem zůstává, že tu vznikla potřeba narvat vývoj od 2. poloviny 9. století až do demokratizace v devadesátých letech, což prostě není jednoduchý úkol a lze tak ocenit, že se vůbec někdo do něčeho takového dokopal. A abych byl zcela otevřený, tento komentář jsem napsal před zkouškou (tu jsem si dal hóóóódně pozdě, protože raději projdu občanem, římanem, mezinárodkem a politologií, než abych hned šel do dějin…). Pokud pod tímto řádkem najdete nějaké sprosté slovo, bylo tam doplněno po zkoušce kterou jsem rupnul, čili to neberte vážně. Ha! Nerupnul jsem!“... celý text
— Set123

Nástin právních dějin Nástin právních dějin

„Obecné právní dějiny (z toho co vím) patří mezi ty poněkud zvláštnějším předmětům prvého semestru na právnické fakultě Masarykovy univerzity, vedle sociologie práva, samozřejmě. Tuším, že ani jedna ze zbývajících právnických fakult v republice nemá tyto dva předměty coby povinné. Není to, po mém nekvalifikovaném soudu, špatně. Jedná se o předmět s velkou informační hodnotou a, možná překvapivě, reálným využitím při studiu. Propojuje totiž mnoho jiných předmětů a dává celé materii vzdělání poněkud pevnější a jistější charakter (alespoň se mi zdá). Zároveň se jedná o ten obsahově bezesporu nejširší předmět v semestru. Ano, všechny jsou relativně náročné, ale ani jeden z nich nezahrnuje několik tisíc let vývoje práva (pravda, v dosti zrychlené formě) a ústavní vývoj několika evropských států (zejména hovoříme o Německu, Francii, Itálii a Rusku) v rámci několika staletí. Proto by se hodilo mít učebnici co nejvyšší možné kvality. Inu… Ona je to učebnice sympatická, neobsahuje téměř žádné informace, které by se u zkoušky nemohly vyskytnout, ale má své problémy. Alespoň z mého pohledu. Tak tedy postupně. První chyba, kterou zmíním, je chyba nejobjektivnější a nejzávažnější. Učebnice obsahuje spousty chyb. Chyb gramatických, syntaktických i „faktických“ – tím myšleno takových, které mohou poněkud zmást studenta co do obsahu látky. Jedná se o překlepy, ovšem dosti nepříjemné. Kniha prošla recenzním řízením a byla revidována, netuším tedy, jak se tam ono celkem velké množství chyb v syntaxu dostalo, ale budiž, to by nebyla až taková vada. Problém začíná tehdy, když je v kontextu Velké revoluce v Anglii poprvé zmíněn Karel I., vyznačený tučně, coby Karel V. To je opravdu problém. Pravda, v textu už je dále zmiňován Karel I., ale uznejte, matoucí to být může. Já až tak zmaten nebyl, s látkou jsem byl dobře obeznámen již předem, ale přesto, působí to dost… hloupě… Další dva problémy charakteru čistě subjektivního. Struktura publikace se mi nezdála ideální, respektive obsah jednotlivých kapitol se mi nezdá mít dobrou strukturu. Například Sovětské právo je strukturováno coby obecná část, obecná právní část a vývoj jednotlivých právních odvětví, místo toho, aby všechny tyto aspekty byly přehledně probrány najednou u jednoho stádia vývoje (porevoluční období, NEP, stalinská éra, poststalinská éra, rozpad), jsou tato období nepřehledně skládána podle výše zmíněné struktury. Osobně mi to nevyhovuje a bylo to pro mne dosti vyčerpávající. Co mne pak vyloženě iritovalo, to byly odkazy na další literaturu. Nesnáším krátké odkazy v textu, když lze tyto krátké odkazy vložit pod čáru tak, aby nenarušovaly strukturu textu samého. Krátké citace jsou navíc ještě zkrácené (a to už je na mne moc krácení) a patrně v rámci úspornosti i rejstřík použité literatury je naprosto šílený. Není odrážkový, ale jedná se o souvislý text, kde jsou desítky publikací oddělovány prostřednictvím středníku. Odpornost. To vše píši s plným respektem v učebnici, předmětu, i autorům, ke kterým opravdu chovám hlubokou úctu. Chyby je ovšem nutno zdůraznit a tak jsem to udělal zde. I přes ně se jedná o jednu z nejužitečnějších učebnic prvého semestru (což můžete ignorovat, píšu to snad ke všem, prostě jinde se takto koncentrovaně dané informace nedovíte), která je plná zajímavých informací a právě proto, že jsem s ní strávil nejvíce času, jsou její nedostatky ještě tíživější.“... celý text
— Set123

Přejít na knížky autora