Kóbó Abe

japonská, 1924 - 1993

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Písečná žena Písečná žena

poprvé jsem knížku četl někdy počátkem 80. let, když u nás vyšla ve slovenském překladu. a nic jsem si z ní nepamatoval, proto jsem ji vzal do ruky zase. první moment - když jsem ji četl tehdy, neměl jsem šanci si představit celou scenérii, protože už v úvodu se mluví o tomelu - a co já (a kdo z nás vůbec) věděl, co to je za zvíře:) čím dál jsem četl, tím víc jsem kroutil hlavou - jak tohle mohli soudruzi pustit ven? vždyť to je taková alegorie na nesvobodu a všemocnost společnosti zlomit člověka, až hrůza. závěr pak byl naprosto logický - a je to úplně stejné i v naší společnosti - spustili nám provazový žebřík, ale proč vlastně jít někam jinam, když to tady už známe a přece odejít můžeme kdykoliv. jímá mně z toho hrůza. poznané otroctví je lepší než nepoznaná svoboda.... celý text
freejazz


Písečná žena Písečná žena

Ze začátku je to tak kafkovské, že jsem čekala, jestli to nebude Proměna 2.0 :D K japonské literatuře jsem měla trochu odstup (nepatřím mezi Murakamiho ani Kawagučiho obdivovatele), tohle bylo příjemné překvapení. Jednu hvězdičku jsem ale ubrala, protože mi text připadal místy příliš rozvleklý.... celý text
alkuluku_blog


Tvář toho druhého Tvář toho druhého

Hodně zvláštní enigma, tato kniha. Četla jsem ji extrémně dlouho, přestože mě dost zajímal jak děj, tak myšlenky, ale prostě jsem se nedokázala začíst. Musela jsem si to dávkovat velmi pomalu a i s recenzí této knihy jsem čekala dosti dlouho. Vlastně stále moc nevím, co si o této knize myslet. Ze začátku protagonista vzbuzuje sympatie, jelikož prodělal hrůzostrašnou nehodu, kvůli které přišel o obličej, který, jak postupně zjišťuje, je jeho vstupenka do společnosti. Lze člověka bez tváře ještě stále považovat za člověka? A nemusí jít pouze o obličej, ale třeba i končetiny a jakékoliv jiné zmrzačení. Když člověk ztratí nějaký rys, který mají většinou všichni, proč se k němu najednou začneme chovat jinak? Jednak mi to připomíná vojáky, kteří se často vrací s hrůzostrašnými zraněními a často upadají do beznadějné deprese právě ti, co přišli o obličej. Nebo mi to připomíná historku o muži, který chtěl spáchat sebevraždu. Dal si hlaveň pistole do úst, ale nevychytal správný úhel a podařilo se mu jen ustřelit si obličej, když to tak ošklivě řeknu. Běhal pak od dvěří ke dveřím a hledal pomoc, ale všichni se ho lekli a reagovali na něj jako na příšeru. Nějakou chvíli trvalo, než mu konečně někdo pomohl a v tu dobu musel ztratit i tu víru v lidstvo, kterou už neměl. Toto je anekdota, na kterou jsem narazila na internetu a tudíž o pravosti můžeme pouze spekulovat, ale mně se zdá uvěřitelná. Hned jsem si vzpomněla na našeho vědce v této knize a jeho úvahy. Musí se srovnat s tím, o co přišel, a jako metodu volí vytvoření přesně toho, co ztratil. Tváře. Provádí sociální experimenty, filosofuje nad tím, že vlastně každý člověk nosí masku, jen ta jeho je upřímná tím, že je to skutečně fyzická maska a ne jen každodenní přetvářka. Užívá si naprosté volnosti toho, že se nyní může stát přesně tím, kým chce být. Jenže pak zjišťuje, že svoji personu si nevytváří on, ale maska si začíná žít vlastním životem a začne ovládat jeho. A pak řeší dilema toho, jak s touto dichotomií naložit. Uprostřed všeho se nachází jeho manželka (my), které jsou adresovány všechny jeho zápisky. Všímala jsem si, že postupně jsem k protagonistovi tím víc ztrácela sympatie, čím víc se začala vynořovat jeho pravá nátura. Řešil neustále jen sám sebe, rozpitvával své nitro a to je zcela pochopitelné, v jeho situaci. Já nevím, co bych dělala, kdybych tako přišla o obličej. Ale že udělal sociální experiment i ze své manželky a využíval ji jen k zaléčení vlastního pošramoceného ega bez ohledu na její pocity, to už moc omluvitelné nebylo. A ty jeho úvahy, jak si všechno postupně uvědomoval, různé mini zápletky, které se zaplétaly a rozplétaly jen v jeho hlavě... Dokonalé. Bylo to velice těžké čtení, ne že ne, ale člověku to může nabídnout ohromného materiálu k zamyšlení. Jak často se zamýšlíte nad možností, že kdykoliv se vám může stát něco, kvůli čemu budete následně vyloučení ze společnosti? A jak reagujete, když vidíte někoho s postižením? A proč vlastně vnímáme zmrzačené lidi tak, jak je vnímáme? Proč nad těmito tématy často ani nechceme přemýšlet a zabývat se tím? A to pouze brouzdáme po povrchu, kniha toho může nabídnout mnohem víc. A stejně si myslím, že mi hrozně moc věcí uteklo. A možná to ani není tak hluboké, jak se mi to zdá. Každopádně si myslím, že každý si v tom najde své.... celý text
BeyondHorizon



Písečná žena Písečná žena

Prostě japonská kafkárna se vším všudy. Je to mazec a opravdu je to divné :) Leckteří čtenáři zde, kteří možná nevěděli do čeho přesně jdou, a pak tu prásknou nízké hodnocení, se spíš sami trošku zesměšnili.... celý text
nevermore3


Písečná žena Písečná žena

Nemilosrdně originální Abeho pozemské zrcadlo úklidu jedné zdánlivě nenaplněné duše (umocněno filmovým zpracováním...)
Velekněžka