Kate Atkinson

anglická, 1951

Nová kniha

Kdy už přijdou dobré zprávy?

Kdy už přijdou dobré zprávy? - Kate Atkinson

Další detektivka s Jacksonem Brodiem. Před třiceti lety došlo v idylickém zákoutí venkovském Devonu k hrůznému zločinu. Šestiletá Joanna byla u toho. A teď m... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Kdy už přijdou dobré zprávy? Kdy už přijdou dobré zprávy?

Způsob psaní, který mi absolutně nesedí. Děj ,který nemá začátek ani konec, jsem vydržela 100 stránek, pak jsem to vzdala.
Jiparis


Kdy už přijdou dobré zprávy? Kdy už přijdou dobré zprávy?

Detektivky Kate Atkinson rozhodně nespadají do škatulky - jedním dechem. Právě naopak, je třeba zpomalit,dýchat hluboce a pozvolna a neztrácet pozornost. Každá z postav si žije svůj příběh a ten se potkává a proplétá s příběhy ostatních a pak si jde zase svou cestou. V protikladu k brutalitě jsou tu dětské říkanky, kterými je text protkaný.... celý text
iška


Kdy už přijdou dobré zprávy? Kdy už přijdou dobré zprávy?

zvláštní, melancholické a podmanivé. bavilo mě, jak si autorka hraje se slovy, žánrem i čtenáři. nechává je tápat, žasnout i smutnit. celé je to málem oslava "shod okolností", které obvykle autoři nesnáší, a tady by byly úsměvné, kdyby ale nevedly k dost smutným koncům.... celý text
mikika



Kdy už přijdou dobré zprávy? Kdy už přijdou dobré zprávy?

Děti – to je možná společný jmenovatel všech knih Kate Atkinsonové, které jsem četla. Zatímco v muzejním Zákulisí se staly nadějí a svou existencí zahojily dřívější trauma, v pozdějších románech, detektivních i dalších, zůstávají ohrožené. V Dobrých zprávách je násilí páchané na dětech a mladých lidech klíčové stejně jako vliv nesmazatelné zkušenosti na jejich budoucí život. Ale přes obvyklé autorčiny postupy, repetici motivů, citáty, vystavění příběhu „severským“ způsobem, kombinujícím naivitu s brutalitou, tentokrát vnímám nové prvky. Akcentovanou milostnou linku, smířlivost – a především přiznaně otevřená vrátka k dalšímu vyprávění. Až po dopsání příspěvku zjišťuji (a dodávám pro přispěvatele níž), že cizojazyčně existují další dvě volná pokračování a v pořadí šesté se chystá letos. A dokonce seriál BBC? U nás se tyhle knížky dočkaly vydání s větším zpožděním – a přitom jsou zábavné až návykové. https://www.kateatkinson.co.uk/jackson-brodie/... celý text
Clair16


Něco za něco Něco za něco

Kate Atkisonová je zpátky! Vím, tahle knížka není zrovna na seznamu novinek, a navíc na Neuzavřené případy navazuje s dlouhým časovým odstupem. Ale mě kdysi právě „případy“ (po bezkonkurenčním V zákulisí muzea) oslovily nejvíc, zatímco k seriózním autorčiným příběhům z válečného období se mi tolik přilnout nepodařilo. Samozřejmě i tady bych mohla mít výhrady. Postav, které by se daly označit za hlavní, je tu snad až příliš, rozjezd je pozvolný, závěr zase doslovný a klíčová scéna, která většinu aktérů svádí na jedno místo, přepjatá tak, že ji musí shazovat i sama autorka. Přesto její ironie, dialogy, nahlédnutí do minulosti a povah protagonistů i způsob vyprávění, kterým mě jednou nebo dvakrát dokonce dohnala k automatickému přeskakování řádků, všechny nedostatky snadno zahladí. Něco za něco je navíc až laskavá kniha. Místy jako bych se přenesla do dob, kdy po rozuzlení pátral Kalle Blomkvist anebo pan Auťák s parťačkou, archeoložkou v kalhotovém kostýmku. Je to oddechovka, která si možná skutečné přívržence detektivního žánru nezíská, ale jak píše Rubbertrouble níž, fanoušky K. A. by měla. „Když byl Jackson u policie, připadaly mu důvody, pro které se lidé navzájem vraždili, často triviální, ale zevnitř je to asi jiné. Jednou měl na starosti případ, kdy osmdesátiletý muž vzal svou manželku po hlavě kamenickým kladivem, protože mu připálila ovesnou kaši k snídani. Když Jackson tomu staříkovi řekl, že mu to nepřipadá jako důvod, který by obstál u soudu, muž dodal: „Ale ona ji připálila každé ráno osmapadesát let.“ („Mohl jste si s ní o tom promluvit dřív,“ podotkl tehdy ke staříkovi seržant, jenže tak to v manželství nechodí, to Jackson věděl.)“... celý text
Clair16