Karl Raimund Popper

rakouská, 1902 - 1994

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Otevřená společnost a její nepřátelé I
Otevřená společnost a její nepřátelé I
Věčné hledání
Věčné hledání
Otevřená společnost a její nepřátelé II
Otevřená společnost a její nepřátelé II
Budoucnost je otevřená: Rozhovor v Altenbergu a texty z vídeňského Popperovského sympozia, 1997
Budoucnost je otevřená: Rozhovor v Altenbergu a texty z vídeňského Popperovského sympozia, 1997

Nové komentáře u autorových knih

Otevřená společnost a její nepřátelé II Otevřená společnost a její nepřátelé II

„Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.“
— Hobo

Otevřená společnost a její nepřátelé I Otevřená společnost a její nepřátelé I

„Ústřední a základní zdroj pro můj politologický a filozofický vývoj. Dlouho jsem zápasil se Sorosovou propagací otevřené společnosti a jeho přihlášením se k Popperovi. Nutilo mě to k marnému hledání nelogičností a omylů v Popperově konceptu, až jsem se po letech dozvěděl o stálém sporu Karla Poppera se Sorosem. Fakt jsem si oddechl.“... celý text
— Hobo

Otevřená společnost a její nepřátelé II Otevřená společnost a její nepřátelé II

„Ač se mi druhý díl četl hůř a o dost pomaleji než ten první (asi kvůli obecně složitějším teoriím modernějších filosofů), stále to šlo dobře. Zejména některé pasáže z rozboru Marxova odkazu mě bavily, zajímavým způsobem pro mě vyvažovaly jeho nekritické vzývání, které si stále pamatuju z dob mého dětství, a naprosté porevoluční odmítnutí. Z textu je zřejmé, že zatímco Marxe Popper uznává jako humanistu, který ovšem fatálně neodolal svým historicistickým pohnutkám (a tuto svoji náklonnost k němu pod tíhou nových faktů zmírňuje až v závěrečném dodatku), tak pro Hegela nemá jediné soucitné slovo a dělá si z něj vyloženě legraci. Přínosná pro mě byla taky obhajoba racionalismu a rozbor institucionální povahy vědecké práce (tj. budování procesů a institucí, které podporují svobodu myšlení a testování hypotéz).“... celý text
— borama

Otevřená společnost a její nepřátelé I Otevřená společnost a její nepřátelé I

„Moje asi první „pořádná“ filozofická kniha. Překvapivě čtivá. Víc než o rozbor starořecké politiky mně - a určitě i autorovi - šlo o přesahy a ponaučení pro dnešek, kterých si z knihy odnáším celou řadu. Popperova kritika Platóna coby totalitně snícího, čistotou a mocí posedlého propagandisty je ovšem od první stránky nesmiřitelná až krutá a velmi přesvědčivá. Rozuměl jsem Popperově kritice historicismu a hledání falešných nadějí na předem stanovený ideální svět. V jeho ne chladně, ale naopak vášnivě racionální analýze principů otevřené společnosti jsem pro sebe rozpoznával smysl pro praktičnost, uměřenost a respekt k základním lidským potřebám. A taky neuvěřitelně precizní mysl matematika / fyzika, což mi je blízké. Hlavní text tvoří jen necelou půlku knihy, zbytek jsou podrobné poznámky a přílohy, které jsem, podle pokynu autora, jako laik pročetl ani ne z deseti procent. Těším se na druhý díl!“... celý text
— borama

Otevřená společnost a její nepřátelé I Otevřená společnost a její nepřátelé I

„Podtitul by také mohl znít: "Platón, aneb první teoretik totalitarismu." Platón, zděšen rozpadem řeckého kmenového života ovládaného aristokratickou oligarchií a magickými tabu-zákony (uzavřená společnost) a nástupem rovnostářské demokracie umožňující sociální mobilitu (otevřená společnost), vysní si ideální stát, který pohříchu dost připomíná úspěšnou Třetí říši včetně dosti nechutné verze rasismu a eugeniky. Za metodologický nástroj má to, čemu Popper říká historicismus (politické/sociální teorie, dle nichž lze odhalit zákonitosti dějin a tudíž předvídat budoucnost) a utopické sociální inženýrství. V praxi sice Platón opakovaně žalostně selže, nikoliv však ve svém vlivu na politické myšlení dalších tisíciletí. Uhranuti Platónem, přichází sociální a političtí inženýři s fantastickými utopiemi, kterým se snaží přizpůsobit společnost, kterou boří do základů, prolévají potoky krve, aby nakonec zjistili, že se svému cíli nepřiblížili, ale naopak vzdálili. Proti tomuto historicismu a utopickému sociálnímu inženýrství staví Popper to, čemu říká částečné sociální inženýrství otevřené společnosti, ve které se sociální inženýr snaží vylepšovat státní/sociální instituce takříkajíc za pochodu, podle konkrétní potřeby, prakticky, ale hlavně bez výhledu na nějaký vzdálený cíl, či hledání jejich "opravdového smyslu", což v posledku vede pouze ke strnulosti, dogmatismu, násilí a uzavřené totalitární společnosti.“... celý text
— Montezuma

Přejít na knížky autora