Karel Hlaváček

česká, 1874 - 1898

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 23 knih
Vteřiny duše
Vteřiny duše
Milostný listář
Milostný listář
Pozdě k ránu
Pozdě k ránu
Mstivá kantiléna
Mstivá kantiléna

Nové komentáře u autorových knih

Verše pro tajnou chvilku Verše pro tajnou chvilku

„Básnický skvost vydaný během složitého období české historie, ale zřejmě proto tolik omamný a lákavý. Tolik básníků a básní a jen skutečný znalec si k jednotlivým veršům přiřadí dotyčného umělce. Záměrně nejsou uváděny s autorem, jsou rozverné, vážné, láskyplné, zádumčivé i popisující krásu.. Úplně čarovný je prostřední oddíl nazvaný ALEJE. Kdo miluje rýmovanou poezii, najde zde učiněný ráj pro potěchu duše. Kdo dovede ocenit lidskost a lásku, rozkvete dvojnásob... Udělejte si svoji tajnou chvilku a nenechte se nikým rušit. O to více vás kniha odmění...“... celý text
— ZÓNA

Pozdě k ránu Pozdě k ránu

„Sbírka opravdu navazuje atmosféru, jako kdyby se blížila čtvrtá hodina ranní a my bychom bloudili prázdnými ulicemi uvězněni pod bludným mrakem melancholických myšlenek. Hraje si s našimi smysly, chce nás dostat na konkrétní místo. Autor tu hojně využívá barvy, vymalovává s nimi pochmurné obrazy unaveného přemítání. Vyskytuje se tu motiv žárlivosti, myšlenky na všechny, které intimně znali jeho milou před ním. Krásné.“... celý text
— RonnieSmithx

Hrál kdosi na hoboj Hrál kdosi na hoboj

„Název tohoto výboru Hlaváčkova díla jakoby přímo evokoval rys, který je pro jeho tvorbu typický: hudebnost a melodičnost. Kniha se skládá ze čtyř oddílů, jejichž jména též záměrně odkazují ke světu hudby: Preludium, Věta první, Věta druhá a Torzo věty třetí. Preludium obsahuje výběr veršů, předcházejících knize Pozdě k ránu - jde o čtyři básně z jeho básnického debutu Sokolské sonety a několik dalších ukázek jeho rané tvorby, které uzavírá básnicky reflexivní text Byl o tom hluboce přesvědčen. Druhá část obsahuje celou jeho druhou sbírku Pozdě k ránu, jejímž textovým východiskem je první vydání. Ve třetím oddíle najdeme celou druhou Hlaváčkovu sbírku Mstivá kantiléna, vycházející též z prvního vydání. Závěrečná část pak přináší verše, které byly uveřejněny až po autorově smrti, a vycházejí ze závěrečného období jeho života. Mezi první a druhou částí je vložen výběr z Hlaváčkovy milostné korespondence s Marií Balounovou a mezi druhým a třetím oddílem najdeme pásmo ukázek Hlaváčkových výtvarných referátů, uveřejňovaných v časopise Moderní revue v letech 1896 - 1898. Doplňkem tohoto pásma je básníkova předmluva k cyklu vlastních kreseb Prostibolo duše. Karel Hlaváček je trochu zvláštní osobnost, často přirovnávaná k Máchovi - nejen svým tragickým osudem, ale i tím, jak rozporuplně byl přijímán dobovou kritikou: odsuzovali ho za provokaci, F. X. Šalda dokonce o jeho verši prohlásil, že je "zvětralý". Je spjatý s časopisem Moderní revue, s nímž v roce 1894 navázal spolupráci. Na jeho tvorbu mělo vliv hned několik faktorů: studia francouzštiny a překlady poezie Prokletých básníků, z nichž také čerpal inspiraci... ztotožnění se s ideály sokolského hnutí... velmi intenzivně prožívaná láska k učitelce M. Balounové... brutální realita vojenské služby v Tridentu... zájem o výtvarné umění a snaha o seberealizaci i tímto způsobem... a nakonec vážná nemoc v podobě tuberkulózy, jíž bohužel podlehl příliš mladý, v pouhých 24 letech. Pro celé jeho dílo je typický určitý rozkol a rozpolcenost ve spojení s roztříštěností - na jedné straně člověk plný sil a života - a proti němu člověk sice mladý, ale ztracený, neustále hledající sebe sama, tápající a nejistý. Do své tvorby vnáší revoltu, spojenou s literárním experimentem, jakým v té době volný verš byl, ovšem na pozadí tradičních forem /alexandrin/, a pozorný čtenář v jeho básních objeví četné odkazy i na P. Verlaina, Rimbauda a další francouzské básníky té doby. Asi nejvíc mě zaujala sbírka "Pozdě k ránu". Sám ji považuje za nehotovou, nevyrovnanou, jako "víno teprve kvasící". Obsahuje 23 básní s volným i pravidelným veršem, objevují se dokonce naratologické postupy, typické spíše pro prózu, např. předmluva... V básních lyrický subjekt zachycuje nálady a pocity, které zažívá během dne, převažuje u něj pesimismus, melancholie, osamění a bolest ztráty, bázeň, stísněnost, marnost, ale i ironie, která mu pomáhá vyrovnat se s prožívanými emocemi... Pohybuje se v tajuplné krajině, postupně ztrácející jasné obrysy, rozmělněné do nejasných kontur... ocitá se v jakémsi snu a bloudí... Jeho poetika je založena na libozvučnosti, zpěvnosti, melodickém opakování hlásek, často užívá refrénů... slova skládá do různých celků, které různě přeskupuje, navíc hojně užívá i francouzských výrazů, bez jakýkoli vysvětlivek, což je asi jeho záměr, ať si čtenář s textem pracuje, jak chce, ať luští symboliku, s níž ve verši volně nakládá... K častým motivům pak patří jakási pohádková zahrada, rostliny, ušlechtilí psi, konkrétně chrti, aristokracie - básník v převleku za aristokrata... Podstatné je, že se ve své tvorbě hodně vymanil z převažujícího vlivu poezie 19. století, pro níž byly nejdůležitější hodnoty národa a lidstva s pevně vymezeným místem pro člověka. Svými postupy pak dále ovlivnil básníky Vítězslava Nezvala a Jana Zahradníčka. Ironie Vím, dneska půjde zas, až pozdě, neospalý, a chrti, kteří předběhnou ho v nízkém osení, mé myšlénky, jež zvečera již usínaly, svým vytím probudí - dva chrti mdlí a zrosení... Je jisto: půjde opět s kytkou u fleretu a ponese si pro vše v kapsách vonnou šarpii, bez bázně, hany, úsměv kolem retu, jak Bayard chodil v duel pro běloučkou Marii. Ač na dnešek ho sami zase vyzývali, vím, po mezích až domů půjde v mokrém osení, dva chrti, již se cestou po celou noc rvali, poběhnou před ním, schváceni a mdlí a zroseni.“... celý text
— Snoopi

Mstivá kantiléna Mstivá kantiléna

„Není to špatné a člověk si tím alespoň doplní všeobecný rozhled (mívali jsme tuto knihu jako povinnou četbu na střední škole, ale kolik spolužáků ji v 16 letech asi tak pochopilo?), ale myslím, že z okruhu dekadentů či autorů rané Moderní revue je Karásek ze Lvovic přece jen zajímavější. Zaujala mě autorova inspirace nizozemskými Gézy, takže pokud někdo hledá knihu odehrávající se v 16. století pro letošní Výzvu, má tady šanci.“... celý text
— Forestwalker

Milostný listář Milostný listář

„Dobře, komentář píšu po druhé (první se mi opět smazal). Nádherná kniha, plná krásných dopisů. Nevadí mi, že tu nejsou "odpovědi", na to jsou jiné knihy a korespondence, tohle je prostě krásně utvořená sbírka dopisů našich nejvýznamnějších spisovatelů/básníků, aby jsme věděli jaké romantiky jsme v nich měli. A že byli! Chvilkama mě mrzelo, a trošku jsem doufala, že jsem v minulém životě takovéhle dopisy taky dostávala. :) Potěšily mě dopisy od Sládka, ty byly opravdu skvělé. Od tohoto spisovatele jsem ještě nic nečetla, takže je čas to napravit. Z některých jsem byla trošku na větvi, protože jsem se trošku ztrácela/úplně jsem nerozuměla a nedávaly mi smysl, ale to nijak nemění mé hodnocení. :) Kniha je doplněná krásnými kresbami žen, každý spisovatel má jeden obraz. Taky se mi líbilo, jak byly dopisy uspořádány, datumově. Celá kniha vlastně končí rozchodovým dopisem na začátku 2.sv. války. To mě dostalo. Moc krásná kniha a já se k ní budu ráda vracet při chmurných dnech, abych si uvědomila, jaké štěstí my v této době máme.. i když, jak se to vezme. Jsem naprosto spokojená. :)“... celý text
— JointlieKat94

Přejít na knížky autora