Julian Barnes

Dan Kavanagh · pseudonym

anglická, 1946

Nová kniha

Elizabeth Finchová

Elizabeth Finchová - Julian Barnes

Jak už jsme u Juliana Barnese zvyklí, v jeho textech se elegantně propojuje román a esej. V tomto prozaickém díle jde o přátelský vztah mezi neúspěšným hercem a... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jediný příběh Jediný příběh

Naprostý souhlas s uživetelkou Nela.Rob. První část - dobrý, snad se to rozjede. Druhá část - bude se v knize také něco dít? . Třetí část jsem také už jen prolétla. Takže první setkání s autorem a asi i poslední. Momentálně určitě nemám chuť zkoušet cokoli jiného.... celý text
MíšaS.


Vědomí konce Vědomí konce

Knížka útlá rozsahem, nikoli obsahem. Kniha je hodně filozofická, ne strojeně, uměle, ale velice přirozeně, hezky. Vybízí k přemýšlení o otázkách života, smrti, vzpomínek, zapomínání, různých úhlů pohledu... Zprvu vypráví o přátelství tří kamarádů, které obohatí příchod nového spolužáka. Z pohledu vypravěče Tonyho s ním prožijeme mládí chlapců, jejich zájmy, touhy a sny až po dobu, kdy se rozprchnou na vysoké školy. Poté už Tony povídá o svém životě až do chvíle, kdy obdrží pozůstalost po jednom z jeho přátel, která obrátí jeho náhled na jeho dosavadní život. Je to krásné, i když v podstatě smutné čtení, k zamyšlení.... celý text
Květ


Flaubertův papoušek Flaubertův papoušek

Zajímavý experiment, ale úplně mě neoslovil a nevyvolal ve mně asi to správné, abych dokázal knihu hodnotit navíc. Nějaké pasáže byly skvělé, ale občas mi unikal význam některého textu - to asi byla schválně provokace, ale na víc to nehodnotím.... celý text
bob0985



Jediný příběh Jediný příběh

Audiokniha je prostě báječná. Nevím, zda by mě to bavilo číst, ale poslouchalo se to krásně. Viktor Preiss tomu vdechl doslova život a nádherný klavírní doprovod jakbysmet. Příběh by mnohé asi nudil, mě nikoliv. Mám rád příběhy, které nejsou jako přes kopírák - šťastný začátek, zašmodrchaný postředek a na konec happy end. Tady to autor vystihl reálně od začátku až do konce. Krásně depresivní.... celý text
Gerbasin


Flaubertův papoušek Flaubertův papoušek

Jo, tak tuhle knížku jsem si užil. Román o tom, jak se sbírá materiál pro vědeckou práci, jak se píše vědecká práce včetně toho, jak dosáhnout nudy ve vědeckém textu. Vlastně krásná postmoderní mozaika všeho. Kde je umění a kde je život? Kde je skutečnost a kde je fikce? Kde je hranice faktů a výmyslu o životě Flauberta? A je vůbec třeba je poznat dokonale? Poznat povahu autora, jeho způsob života, jeho lásky, jeho vášně, jeho nemoci, jeho pohrdání, jeho pózy? Celým dílem se táhne jeden z ústředních motivů - který z vycpaných papoušků je pravý, ten, kterého měl na stole Flaubert při psaní jednoho z textů. A ve výsledku docházíme k tomu, že vlastně je to jedno. V románu se střídají i styly a žánry, ale rozhodně je to pro náročnějšího čtenáře. Vypravěč Geoffrey Braithwaite putující za fenoménem Flaubert je lékař, který vlastně svým osudem představuje určité alter ego Flauberta. Říká-li Flaubert, že Madame Bovary, c'est moi, může Braithwaite s klidem říct totéž o Flaubertovi (ale i o panu Bovarym) a vlastně jistým způsobem J. Barnes o Braithwaitovi (viz i shodné iniciály ve výslovnosti). Celá koláž působí dost přesvědčivě, i když asi zcela záměrně jsou tam místa velice svižná a vtipná, ale i místa velice statická, zamotaná a nudná. Jak říkám, užil jsem si to, určitě si to užije každý, kdo se nebojí náročnější četby. Zahleďte se do ní a ztraťte se v ní jako v očích Emy Bovaryové.... celý text
Ladis777