Jonathan Haidt

americká, 1963

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Morálka lidské mysli
Morálka lidské mysli
Hypotéza štěstí
Hypotéza štěstí

Nové komentáře u autorových knih

Hypotéza štěstí Hypotéza štěstí

„Úvahy na téma smysl a štěstí v životě. Autor vychází ze starých mouder i z moderních poznatků. Odkazuje se na několik stovek různých zdrojů, výzkumů a studií. Nicméně není to vědecká práce jako taková, jde o úvahy, ostatně slovo hypotéza je v názvu. S některými věcmi souhlasím, s jinými ne a někdy podle mě příliš zobecňuje. Nejzajímavější mi přišla poslední cca třetina knihy o morálce a o náboženství. V závěrečné kapitole autor dospěl k tomu, že je potřeba soustředit se jak na sebe (jsme sobecké bytosti), tak na vztahy s ostatními (jsme ultrasociální bytosti). Základem je podle autora vytvořit správné podmínky - dobré vztahy s ostatními, smysluplnou práci (pocit zapojení, poslání apod.) a také spojení s něčím, co nás přesahuje (potřeba spirituality, pocit povznesení např. ze spojení s bohem nebo s přírodou). "Rozhodně stojí za to usilovat o vybudování správných vztahů mezi námi a druhými lidmi, mezi námi a naší prací a konečně také mezi námi a něčím nad námi."“... celý text
— Petrush

Hypotéza štěstí Hypotéza štěstí

„Četl jsem tuhle knihu až po mistrovské Morálce lidské mysli, kde si myslím Haidt popisuje svoje zkoumání plněji a celistvěji než v této knize. Proto tuto knížku vlastně chápu jako připravenou studii na zmiňovanou knihu druhou. Přesto opět skvělá věc, která čtenáři řekne hodně o tom jací jsme (jedinci, společnost,...)“... celý text
— iz67

Hypotéza štěstí Hypotéza štěstí

„Těžko se mi to hodnotí. Hodně věcí jsem už znal. A když se člověk moc nového nedozví, tak má tendenci hodnotit víc kriticky. Pro mě to byla spíš intelektuální zábava než něco naučného. O štěstí jsem toho četl dost. Kdo načteno nemá, bude to vnímat úplně jinak. Pak rozhodně doporučuju. Výborná věc pokud vás zajímá, jak se na štěstí dívá náboženství a dnešní věda. Líbí se mi, jak je dávná moudrost lidstva potvrzená moderními výzkumy. Problém však je, odnést si z knihy nějaké zásadní poučení. Mě to bavilo, ikdyž jsem si uvědomoval, že to můj život nijak nezmění. Mám totiž podobné názory a dost věcí vidím stejně. Na druhou stranu Haidt reprezentuje hlavně pozitivní psychologii. Kdo chce něco víc vědeckého, tak doporučuji Psychologii štěstí od Buchera. A na shodu vědy a náboženství Velké partnerství od Sackse. Jednotlivé kapitoly jsou spíš eseje na různá témata. K mnoha věcem se dá přijít selským rozumem a tak to může působit příliš banálně. Člověku pak snadno unikne, že Haidt to má vědecky podložené. Zarazilo mě jeho omezené chápání buddhismu, ale to je problém mnoha intelektuálů. Způsob jakým Haidt mluvil o různých náboženských směrech měl blízko k relativizmu. Naštěstí to nemění podstatu sdělení. Jedna věc je být duchovně praktikující nebo aspoň vystudovaný religionista a druhá mít to jen načtené. Haidt uvádí, že četl všechny zásadní texty, ale je znát, že jeho pochopení je jen na intelektuální úrovni. Občas se tam objevují nesmyslná srovnání. Třeba tam uvádí životopis Buddhy, který je pro samotné buddhistické učení nepodstatný. Jeho životopis ve formě legendy je spíš učební pomůcka. Autor tam ke konci začal trochu motat politiku a to se mi moc nelíbilo. Ne kvůli tomu, že tady s ním nesouhlasím, ale spíš na to v knize nebyl vhodný prostor. Takže ke konci mě to trochu zklamalo. Já vnímám psychoanalýzu negativně a behaviorismus považuju za pomýlený směr. Tady se názorově shodujeme, takže hlavně proto dávám vysoké hodnocení. Nezaujatost se mi v poslední době nedaří. Pokud vás tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale je dobré nemít příliš vysoká očekávání. Hlavně pokud jste už něco podobného četli. 85% 4,5*“... celý text
— Eldar80

Morálka lidské mysli Morálka lidské mysli

„Hutná bichle, ve které se mísí úvahy o morálce jako takové a jak např. souvisí s politickým přesvědčením. Jako mimořádně zajímavé vnímám to, jakého psa by ideálně chtěli liberálové a konzervativci - jak to krásně souvisí s jejich přesvědčeními a proč konzervativci silněji reagují na nejednoznačnost či nejistotu. Morálka také velmi závisí na dané kultuře, ze které člověk pochází. Jsme společenské bytosti a třeba takový oxytocin má za úkol nás jakoby stmelovat. Tento hormon mj. zahajuje děložní stahy a uvolňuje se při fyzickém doteku (i s neznámým člověkem, který nám má de facto jen podrbat záda), ale také se uvolňuje - nejspíš překvapivě - při sledování videí, kde dotyční lidé trpí (což má nejspíš posilovat jakýsi soucit a touhu pomoci?). Liberálové hodně dají na "boj" proti nerovnosti a podporování vzájemné pomoci, konzervativci zase v průměru více dbají na osobní svobodu a to, "co člověk zaseje, to sklidí" - což tkví v nekonečné dohady mezi těmito tábory. Za mě velmi podnětná, obsáhlá a místy vyčerpávající kniha.“... celý text
— hu_87

Morálka lidské mysli Morálka lidské mysli

„Mimoradne zajimava knizka! Vznik moralky rozebirala rada autoru i v knihach prelozenych do cestiny. Haidt se pokusil sestavit svuj vlastni uhel pohledu, ktery je inspirativni a pozoruhodny. Moc se mi tento uceleny prehled libil, vlastni vyzkumy sestice zakladnich kamenu moralky a srovnani liberalu a konzervativcu v jejich pojeti hodnot je proste super. Jedina rusiva vec, ktera mi vadila v zaveru knihy, bylo (podle me) zbytecne vyhrazovani se proti Dennettovi, Harrisovi a Dawkinsovi. Dawkins, u nas zrejme nejznamejsi apologeta ateismu, pochopitelne vychazi hlavne z liberalnich korenu - tj. plamenne kritizuje nabozenstvi za to, co dokaze udelat spatneho pro JEDNOTLIVCE (s pomijenim pozitiv pro jine jednotlivce, pripadne pro skupinu). Haidt ve sve knize dela presne totez, ale z opacne strany - coby zastance skupinoveho vyberu (ktery se odklonil od svych liberalnich korenu) vyzdvihuje nabozenstvi pro jeho prinos pro cele skupiny, aniz se zamyslel nad tim, co muze prinest spatneho jednotlivcum. Priznava, ze nabozenstvi muze byt nahrazeno prislusnosti k jakekoliv jine skupine (sportovni fanousci atp.), nicmene argumentuje nekolika vyzkumy, ze kterych verici vysli jako prosocialnejsi nez neverici. Zajimave je, ze jsem v rade knih cetl opacny nazor podporeny take konkretnimi vyzkumy, ve kterych verici nedokazali prekonat neverici v dobrocinnosti. Kdyz uz, tak jsou slechetnejsi k souvercum, ale Haidt uvadi vyssi prispevky i na jine prispevkove organizace (rakovina atp.). Zrejme nejsou rozdily prilis velke, tak dokazi ruzne studie obcas najit rozdily, ktere autori hledaji ;) Kazdopadne Haidt dokaze psat velmi pekne, jeho styl je zajimavy, ctivy, pomerne laskavy a prehledny - kazda kapitola ma strucne opacko, ktere je velmi uzitecne. Inu, psycholog by mel vedet, jak pusobit na lidi :) Kniha je povinnym ctenim pro vsechny politiky! A doporucenym ctenim pro vsechny ostatni zvidave ctenare :)“... celý text
— IHT

Přejít na knížky autora