Jean Anglade

francouzská, 1915 - 2017

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Mramorová deska Mramorová deska

Moc se mi líbily příběhy jednotlivých padlých, začátek už méně. Přirozeně vložená míra sarkasmu celkový příběh zrealističťuje.
niki-chan


Mramorová deska Mramorová deska

Líbilo moc! Kam se hrabou vychvalované Zvonokosy. Útlá knížečka vypráví o vesničce v rázovitém kraji Auvergne, jak se jí na dálku dotkla první světová válka. Je to napsané krásným jazykem, vtipně a s mírou ironie, kterou si může člověk dovolit jen vůči svým blízkým. Během čtení jsem se skvěle bavila, po přečtení zůstal dlouhý stín smutku. Jak to má u tragikomedie být.... celý text
Dadance


Zapomenuté jablko Zapomenuté jablko

Moc hezká, ale smutná kniha.
boxas



Je čas metat kamení Je čas metat kamení

Tři generace Humbertů se potýkají se strastmi života v malém francouzském městečku Montferrandu. Zrzavý hromotluk Francisque převzal po svém otci rodinné řemeslo řezníka a uzenáře, ale zdá se, že je posledním v řadě. Nejen proto, že jeho syna Gabriela uzenářství nezajímá, ale i pro stále se horšící situaci drobných podnikatelů, kteří jsou drceni mamutími obchodními středisky. Jean Anglade na osudech svých hrdinů mapuje dějiny Francie mezi dvěma světovými válkami a bezprostředně po nich. Přistupuje k látce s neodolatelnou upřímností, nadhledem a humorem. Dokáže být stejnou měrou hravý a veselý, jako nekompromisně kritický a sžíravý. Umí psát lehce o vážných věcech, jakož i věnovat úsměv věcem smutným. Nehraje si na proroka ani na zvěstovatele věčných pravd, svůj zájem opírá o prostého, těžce a poctivě pracujícího člověka, který je vystavován životním zkouškám. Jeho prostřednictvím pak pranýřuje nešvary doby a rozdělené společnosti, ukazuje dobro a zlo, obětavou lásku i bezohlednou chamtivost, vstřícnost i bezmoc. Chybějí tu výrazné dramatické momenty (a ty, co tu jsou, mají notně obroušené hrany), ale jako generační román obstojí Angladeho dílko bez problémů.... celý text
ludek.n


Zapomenuté jablko Zapomenuté jablko

Poté, co jsem od autora přečetla knížku "Je čas metat kamení", pídila jsem se i po jeho další tvorbě. A ani příběh Matyldy, přečtený již asi dva roky zpátky, mě nezklamal. Děj se odehrává na venkově, vlastně jde o obyčejný život obyčejné ženy – ale přitom poukazuje na nepříznivé jevy jako vylidňování venkova, odchod mladých lidí do měst (a bohužel někdy nepříliš úspěšný přechod do "velkého světa", jak je vidět na Matyldině synovi), mezigenerační neshody... Knížka krásná, ale smutná... popis toho, jak se vesnice postupně vylidňuje a rozpadá, pro mě byl až fyzicky bolestný, protože mám ráda malé, zapadlé vsi, ale jejich úpadek mě netěší a osud lidí, kteří jsou nuceni to vzdát, ten teprve ne. Často slýchám slova nepochopení na adresu starých lidí, kteří se nechtějí ze svého domku přestěhovat "za lepším", k dětem nebo do penzionu. Jenže pro mnohé to znamená přijít nejen o kus svojí vlastní střechy nad hlavou, ale i o nezávislost. Věřím, že "umanutá" Matylda bude mnoha čtenářům sympatická právě tím, jak se snaží zůstat soběstačná a nezávislá.... celý text
BabaJaga11