Ivan Alexejevič Bunin

ruská, 1870 - 1953

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 28 knih
Prekliate dni
Prekliate dni
Temné aleje
Temné aleje
Perla v ebenu
Perla v ebenu
Pieseň lásky
Pieseň lásky

Nové komentáře u autorových knih

Pieseň lásky Pieseň lásky

„Průřez tvorbou“
— palka452

Míťova láska Míťova láska

„No... Co k tomuto napsat Míťu už nikdy více. Nebylo to nejhorší, ale taky to nebylo něco, nad čím bych se rozplývala. Popisy každopádně byly krásné, a když už se tam začalo něco dít, tak to taky nebylo zlé. P. S. do teď nemůžu pochopit jak tato knížka může mít na DK, tak vysoké hodnocení“... celý text
— Any26

Míťova láska Míťova láska

„Popisy i styl psaní je krásný, ale nespatřila jsem v díle žádnou velkou hloubku, dějově také není moc o čem mluvit. Nelituji přečtení, ale zároveň ani znova číst nebudu.“... celý text
— Alethea_k

Život Alexeje Arseňjeva Život Alexeje Arseňjeva

„Spisovatel Ivan Bunin (1870 - 1953), první ruský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1933), který začínal jako básník a proslul svými novelami (Vesnice, Suchodol, Míťova láska aj.) a povídkami (cyklus Temné aleje aj.), je autorem jediného románu Život Alexeje Arseňjeva (1930/1939/1952), patřícího k vrcholům jeho tvorby i ruské literatury první poloviny 20. století. Lyrický autobiografický román se odehrává v posmutnělé atmosféře rozpadlých "šlechtických hnízd" v 80. a 90. letech 19. století. Vypravěč a titulní hrdina Alexej, syn zchudlého, nepříliš praktického šlechtice, vzpomíná na dětství, dospívání, gymnaziální léta a mládí v provinciálním městě, na své mladistvé vzpoury, na to, jak zanechal studií a snil o psaní, na své literární začátky a první pracovní povinnosti. V poslední části vzpomíná na svou první velkou lásku k dívce Lice, jak jinak než lásku tragickou... Dílo je naplněno poetickými reminiscencemi na zmizelou Rus; ve svém sugestivním a jemném časovém předivu připomíná slavnou Proustovu metodu "vzpomínky na vzpomínku". Román mě zaujal trochu méně než Buninovy nejlepší povídky a novely, v těch je jeho největší síla, ale i tak to byla pěkná četba, a to především díky krásnému a nesmírně bohatému jazyku. Román vznikal dlouho, prvně se jím Bunin zabýval už v roce 1920 ve Francii, pak ho psal v letech 1927 - 1929. První čtyři knihy z pěti, do nichž je román rozdělen, vyšly knižně v lednu 1930 v Paříži. Kniha pátá, nejdelší, vyšla v roce 1939 nejprve samostatně v Bruselu pod názvem Lika. Celý román byl publikován až v roce 1952. Přeložili Taťjana Hašková (kniha první až třetí) a Jan Zábrana (kniha čtvrtá a pátá a oddíl Z raných verzí). "Těch opuštěných panství, těch zpustlých zahrad v ruské literatuře a té lásky, s jakou byly vždy líčeny! Proč ruská letora tolik holduje, proč si tak libuje v chátrání, spoušti, v rozkladu?" "Lidé stále čekají na něco šťastného, zajímavého, sní o nějaké radosti, o nějaké události. Tím mě také láká cestování. A pak ta volnost, prostor... všechno nové je vždycky sváteční, znásobuje to pocit života, a vždyť my všichni nic jiného nechceme, v každém silném citu hledáme právě tohle." "Život by měl být úchvatný..."“... celý text
— milan.valden

Povídky Povídky

„Od ledna jsem postupně přečetl dva velké výbory z povídek a novel Ivana Bunina (1870-1953), prvního ruského nositele Nobelovy ceny za literaturu (1933), na jehož dílo jsem se dlouho těšil (dosud jsem četl jen krásnou tragickou milostnou novelu Míťova láska). Antonovská jablka obsahují Buninovy nejslavnější prózy, jako jsou Vesnice, Suchodol, Pohár života, Temné aleje, Pán ze San Francisca, Míťova láska, Případ korneta Jelagina, Natali a další. Krásný výbor (více než 700 stran) tak přináší to nejpodstatnější z Buninovy tvorby a mohu jej vřele doporučit každému, kdo se chce s Buninem seznámit. Vybral a uspořádal Jan Zábrana, přeložili Jan Zábrana, Taťjana Hašková, R. Havránková a Zdeňka Psůtková; vydal Odeon, Světová knihovna, 1975. Svazek Povídky (600 stran) se vlastně skládá ze dvou "knih". První polovina obsahuje Povídky z let 19001944, celkem 27 povídek; některé najdeme i v Antonovských jablcích, většinu ne. A opět je tam několik perel... Druhá polovina obsahuje Buninovu vrcholnou pozdní sbírku krásných milostných povídek Temné aleje (19371946), celkem 37 povídek, jimž světová kritika právem říká "hymny lásky". Těžko vybrat nejlepší, ale třeba titulní Temné aleje a dále Rusja, Táňa, V Paříži, Galja Hańská, Natali, Pomsta nebo Velkopostní pondělí jsou skvosty. Naprostou většinu povídek tohoto svazku (58 ze 64) přeložil Jan Zábrana (Bunin byl jednou z jeho překladatelských lásek), ostatní Taťjana Hašková, Zdeňka Psůtková a Vlasta Tafelová; vydal Odeon, Galérie klasiků, 1990. Název sbírky je převzatý z básně Nikolaje Ogarjova (1813-1877): "Kol kvetl šípku rudý keř, aleje temných lip tam stály..." A aspoň dva citáty: "Ano, rok od roku, ze dne na den čeká člověk v skrytu duše jen na to jediné na šťastné milostné setkání, žije vlastně jenom nadějí na to setkání a pořád marně." (V Paříži) "Jako by to nebylo jedno, z čeho a jak je člověk šťastný! Následky? Ty přece tak jako tak existují vždycky: vždyť kruté stopy, ty zůstávají v duši po všem totiž vzpomínky, které jsou zvlášť kruté a trýznivé, když člověk vzpomíná na něco šťastného..." (Hostinec na řece) Samozřejmě ne všechny prózy z obou výborů se mi líbily stejně, celkově mohu říci, že mě Bunin nenadchnul až tolik, jak jsem očekával, ale ty nejlepší povídky a novely jsou opravdu krásné, zejména ze sbírky Temné aleje; Bunin byl prostě mistrem tohoto žánru. Ještě se chystám na jeho jediný román Život Alexeje Arseňjeva.“... celý text
— milan.valden

Přejít na knížky autora