Herman Melville

americká, 1819 - 1891

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u autorových knih

Bílá velryba Bílá velryba

Krása a zároveň odpor. Krásný příběh a jazyk, odpor k zabíjení a pomalému umírání. Fandila jsem velrybám, nechápala mužskou loveckou umanutost. Díky popisům jsem si s nechutí představovala a snad i cítila všechen ten smrad, který musel na velrybářských lodích být. Nesmrtelný román.... celý text
Zemlja


Bílá velryba Bílá velryba

Konečně jsem toto veledílo dočetl. Bohužel, dneska je to bichle na nedočtení. Na spoustě míst by stačily odkazy na nějaký term do wikipedie (pardon, v papírové knížce není možné poklepat kurzorem myši na odkaz). Ale jak tu už psali předchozí čtenáři, je to těžké čtení a není si možné vybrat jen jednu rovinu - popisnou, příběhovou, taky příběh v příběhu, nebo jen filosofickou, prostě maglajz (a adekvátní výtah z díla neexistuje). Vlastně ani nevím, jestli knihu doporučit aspoň ke studijnímu výzkumu...... celý text
KarelK.


Bílá velryba Bílá velryba

Nedočetl jsem. Skončil jsem někde mezi několikastránkovým popisem harpuny a rozjímáním o významu bílé barvy v různých kulturách. Prvních zhruba sto stran bylo ale úžasných, velice atmosférických. Po dalších zhruba sto stranách mě ale začly až moc nudit faktografické kapitoly a čím dál vzácněji se objevující vyprávění.... celý text
MedVed24



Bílá velryba Bílá velryba

Další z knih, které by si měl přečíst každý. Já jsem se k ní dostal až teď, ale konečně si ji můžu odškrtnout ze seznamu. A musím přiznat, že jsem byl překvapen a maximálně spokojen. Celý život jsem si myslel, že je to dobrodružná kniha o souboji kapitána Achaba s Moby Dickem. Ale stejně jako Poslední Mohykán není dobrodružná kniha o indiánech, ale složitý román opěvující Rousseauova vznešeného divocha, tak i Bílá velryba nabízí mnohem více a samotný souboj mi nakonec nepřijde ani moc důležitý. Já bych se bez něj klidně obešel. Jako milovník Forestera a O´Briana zbožňuji knihy o životě na moři. A tady jsem toho dostal do syta. Mně stačí popis každodenního života námořníků, baví mě historky, které jsou zdánlivě bez pointy, protože život na moři je tak stereotypní, že i zcela fádní věc si zaslouží pozornost a je hodná zaznamenání (viz nejrůznější setkání s jinými loděmi). Líbila se mi fascinace velrybami, která mi připomněla dlouhé vědecké a nadšené popisy O´Brianova Stephena Maturina. Líbil se mi jazyk, plno aluzí, prostě dlouho jsem byl přesvědčen, že to bude na pět hvězd. Nakonec jen čtyři, protože závěr se táhl a popis těch "proroctví", které na Achaba a loď čekají v souvislosti s Moby Dickem byl už únavný. Základní otázka ovšem zůstává. O čem to vlastně je? Výkladů mám osobně několik, některé, které se týkají podobenství, mi ale boří sám autor, když píše: "Obyvatelé pevniny jsou většinou tak neznalí některých nejprostších a nejhmatatelnějších divů světa, že nepodáme-li tu několik prostých pravdivých příběhů z dějin rybářství a jiné podrobnosti, budou považovat Moby Dicka za nestvůrnou bajku nebo, což je ještě horší a odpornější, za ošklivý a nesnesitelný jinotaj." Nakonec je ale asi jedno, jestli jsem si z knihy odnesl to, co autor zamýšlel, nebo něco zcela jiného. Důležité je, že to na mě zapůsobilo a nakonec jsem rád, že jsem se k ní dostal až ve vyšším středním věku. V pubertě bych si ji rozhodně takto neužil.... celý text
MartinvonHau


Bílá velryba Bílá velryba

Příběh vorvaně Mobi Dicka vnímám jako námořnickou elegii dokonale odrážející dobu svého vzniku, polovinu 19. století, a to jak mluvou, tak charaktery hlavních postav, které dnes působí nepřirozeně až naivně. Samotná cesta k proslulé bílé velrybě je velmi pozvolná, přičemž na samotné finále, proslulé drama známé z filmu, si čtenář musí trpělivě počkat. A tak se seznamuje s každodenním životem rybářů a je mu průběžně servírována kapitánova posedlost bílou velrybou. Vzhledem k předobrazu Mobi Dicka a s ním související námořní tragédie román musel ve své době vyvolat velký zájem, a to i s ohledem na tehdy ještě asi málo informací o mořském světě. Dnes ale působí poměrně archaicky, vč. onoho závěrečného dramatu – souboje člověka s živlem a živočišným monstrem – pro čtenáře zkaženého thrillery naplněnými krvavými orgiemi, a jako selanka. Sama neprahnu po krvi a násilí, jenže tady mou věčně hladovou dušičku neuspokojila ani literární nebo myšlenková stránka díla. Myslím, že Hermana Melvilla už nechám odpočívat v pokoji.... celý text
Rihatama