Harry Mulisch

nizozemská, 1927 - 2010

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Atentát
Atentát
Procedura
Procedura
Kamenné svadobné lôžko
Kamenné svadobné lôžko
Siegfried
Siegfried

Nové komentáře u autorových knih

Objevení nebe Objevení nebe

„Já Nemám slov. Přečetl jsem mnoho, ale...zde už není co dodat. V mé knihovně se konečně objevil piedestal i s hrdinou. Sakra.“
— Tvurce001

Objevení nebe Objevení nebe

„Román svou šíří záběru zabrousí do nejrůznějších vod lidského poznání, umění i abstrakcí, zosobňovaných hlavními i vedlejšími postavami. Do jejich vzájemných dialogů vložil autor slušnou porci osobitých a propojujících teorií "všeho", reflektujících vývoj lidstva v jejich postupném odklonu od víry v určující božskou sféru (s)tvoření. Román někde na pomezí vážné literatury, zabývající se filosoficko-teologickými rozměry směřování civilizace, a mainstreamových esothrillerů s elitářsky výjimečnými hrdiny a nepříliš uvěřitelnými souhrami okolností (i když tady obhajitelnými koncepcí základní linky jako předurčeného příběhu) ... akorát s docela zábavně převráceným principem, kdy božští osudotvůrci na cestě za svým cílem naopak neváhají odstraňovat své pěšáky.“... celý text
— Acamar

Objevení nebe Objevení nebe

„Tohle je pro mě naprosto neuchopitelná kniha na hodnocení. Na jedné straně jsem hltala každé slovo a každou myšlenku a každou filozofickou úvahu. Vznášela se v kráse jazyka. Na straně druhé jsem podle mě pochopila tak půlku z toho všeho. Nechápala jsem autorův rozsah vědění. Hloubku teologie, astronomie, politiky, historie. Zbožňovala jsem všechny postavy, to, jak vedly život a jak nad ním přemýšlely. Ale neplakala jsem, když se jim něco stalo, chápala jsem autorův pohled, že takhle to má být a že na tom až tak nesejde. Záleželo mi na nich vůbec? Nebo, jak píše sám autor, byly prostě jen nástrojem k dosažení čehosi? Je to neskutečné dílo. V mnoha rovinách. A myslím, že bych tady musela prožít několik životů, abych ho plně pochopila a docenila.“... celý text
— Anniee

Objevení nebe Objevení nebe

„Jednou za čas mám chuť na opravdu dlouhý román, takový, abych se nemusel po pár dnech čtení s jeho postavami loučit. Max, Onno, Ada, Quinten, Sophie, sousedé z Velkého Rechterenu. Malé osudy na pozadí velkých dějin 20. století. Lidé, jako neposedné figurky na deskové hře nebeských bytostí, přičemž parite je ve fázi, kdy se nejvyšší z hráčů chystá zlostí všechno smést ze stolu. Vůbec bych se nezlobil, kdyby Harry Mulisch těch cca 760 stran zaokrouhlil alespoň na tisícovku. „O pár set metrů dál byl viadukt a o další kilometr dál se ve slunečním oparu rozprostírala nízká a široká vstupní budova Auschwitz-Birkenau: anus mundi. Ztuhl a zadíval se na ni. Tamhle to je. S malou věžičkou nad branou se budova podobala zrůdnému dravci, který tam přistál s roztaženými křídly. Nad ním bylo dnem i nocí nebe rudé od hořících mužů, žen a dětí; všude kolem musely být v polích ještě stopy jejich popela… Budova na něj ve své neúprosné symetrii bez hnutí hleděla. Když vykročil směrem k ní, spatřil na druhé straně křižovatky malou sošku Panny Marie, vystavenou v jakési ptačí budce. Madona měla v rukou pár uschlých větviček a oči stočené vzhůru s pohledem, který tak často vídal – když se nadzdvihl – na svém polštáři. V tu chvíli ho popadla zuřivost. Bez rozmýšlení nebo rozhlížení se k ní rozběhl, urval dřevěnou sošku z podstavce, chytil ji za hlavu a odhodil ji co nejdál do křoví… šel s tlukoucím srdcem dál, přes železniční přemostění, a viděl, jak se tábor každým krokem přibližuje: černá díra, z niž nic neunikne. To byl oltář, vlastní elektrárna fašismu. Existuje někde na zemi místo, kde by se konalo tolik dobra, jako se tady napáchalo zla?““... celý text
— Mijagi

Objevení nebe Objevení nebe

„"Pochopitelně" přidal se její muž,"to je ženská práce.V současnosti se sice ozývají jiné hlasy,ale zkrátka už to tak chodí, že děti se rodí ženám,a ne mužům.Ti to mají jen z druhé ruky. Takže, aby v tom bylo jasno: brzy se narodí Onnovo dítě, on se o něj sám starat nemůže, takže kdo se o něj postará?" Tím Coen celou věc zredukoval na to nejpodstatnější - patrně má dnes odpoledne na práci ještě něco jiného. Generální prokurátor se s povytaženým obočím rozhlížel kolem dokola, jako by dítě mělo být přiřčeno tomu, kdo jako první zvedne ruku, čímž bude celá záležitost vyřízená; pak si všichni ještě chvíli poklábosí o počasí, dají si od Coby nalít další šálek čaje a pomalu se vydají k domovu. Tak takovou knihu je radost číst.....moc dobrá kniha.“... celý text
— gersie

Přejít na knížky autora