Guadalupe Nettel

Nové komentáře u autorových knih

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

„Geniální a osvěžující. Víc takových, prosím.“
— AlTyxAy

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

„Kniha ma veľmi bavila a trošku je mi ľúto, že nebolo tých poviedok viac! Najviac ma bavili Ptóza, Bonsaj a Druhý konec mola.“
— adorjas

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

„Asi tři povídky se mě vážně dotkly (o opravdové samotě, muži-kaktusu a špehující ženy). Zbytek povídek působil, jako by si autorka vybrala téma na hraně odpudivosti natruc a... nic. Třeba ještě něco napíše.“... celý text
— Bonnet

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

„Donedávna sem si myslel, že povídkovým knihám nijak zvlášť neholduji. Přesto sem si jich za poslední dva měsíce koupil asi šest, tak nevím jak to je, každopádně mezi nimi byly i Okvětní plátky. Hned po první povídce sem si s autorčiným stylem padl do noty. Je velmi elegantní, takový klidný, jakoby vám jednotlivé příběhy Nettel vyprávěla v baru se sklenkou vína a s cigaretou mezi prsty. Celé bych to nazval vkusnou úchylností a to díky perfektním námětům, které nám autorka předkládá. Přehlídka podivnůstek a obsesí míří ke katarzi v podobě poslední povídky Bezoár, nicméně výborné jsou všechny. Autorka umí povyšovat triviálnosti na hlavní téma a dělá to zatraceně zábavně, knihu jsem zhltnul za pár hodin. Ponouká mě k zamyšlení, kolik lidí, co každý den potkávám na ulici, ve škole, v obchodech, v barech má své vlastní úchylky. Knižní jednohubka, která ale dokáže nadlouho nasytit.“... celý text
— sick.boy

Okvětní plátky a další nepříjemné povídky

„Povídky moc nečtu, páč to je něco jako reklamy v televizi. Je to krátký a člověk pak má potom pocit, že mu něco chybí. Tyhle povídky jsem četl omylem, páč jsem si myslel, že je to normální novela. Holt, občas bych měl knihu asi i otevřít, než si ji vezmu na záchod. Když už ale člověk začne kadit, nikdo mu novou knížku na záchod nedonese. Hlavně, že jsme vymysleli satelity a poslali člověka na Měsíc. Nakonec se ale ukázalo, že moje povídková frustrace, kterou dokázala zatím uspokojit jen velmi nesourodá trojice Vian, Měrka a O'Connorová, byla zbytečná, protože Gaudalopa z Mexikánie umí psát povídky stejně dobře, jako Olda Kaiser pít Ferneta. Utíká to dobře, jízlivé konstatování či hořké pravdy sem tam zasadí direkt a všemu přidává i fakt, že většina jejích postav jsou magoři a nebo dělají věci, který normální lidi nedělaj. Třeba sledování žen na základě analýzy kapek moči na záchodě. Kde k tomuto námětu přišla je otázka, na kterou nechci znát odpověď. Každopádně z toho ale vždy vykvete jakýsi bizarní příběh, jehož středobodem je láska (obsese, něha, realita) a jelikož já mám lásku rád, i tu zadarmo, tak dávám čtyři hvězdy.“... celý text
— Palivo

Přejít na knížky autora