Gav Thorpe

britská, 1974

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u autorových knih

Nositel zášti

„Trpaslíci jsou prostě nejvíc.. Kniha ač má pouze 230 stran,tak popisuje několik desítek let krále trpaslíků že Zhufbaru Barundina... Někomu může přijít to skákání časem chaotické, ale za mě je to naprosto v pohodě.. Celé se to točí okolo cti jak ji vnímají trpaslíci a Barundin musí řešit jednu zášť za druhou, takže není prostor pro hluché místo. Pořád se něco děje a jak v knize roky rychle plynou,tak při čtení utíkají stejně rychle hodiny.. Warhammer jak má být..“... celý text
— BigFous

---

Spáry Chaosu

„Solidní příběh ze světa Warhammeru. Tradičnímu klišé se to vyhnulo příběhové lince, kdy čistý a zbožný rytíř Kurt hnutím okolností a zdařilou manipulací vychytralého přisluhovače temných sil Jakoba - který se s ním spřátelí - pomalu propadá temným silám a obrací se na stranu zla. Sledujeme zde rovněž obvinění z čarodějnictví jeho dívky Uršuly, kterou se na jedné straně snaží očistit lovec čarodějnic Marius, protože odhalí její nevinu, ale na druhé straně chce zabít Kurta proto, že s jeho rodinou má nevyřízené účty. A Kurt s tou Mariovou také... V podstatě se jedná o komorní drama, kde máme čtyři, pět postav a všechny se vyvíjí nějakým směrem. Celé je to samozřejmě psané brakovou formou, takže přechod ke zlu, práce s charaktery, motivacemi a příběhem je taková ta "levná práce na zakázku", ale oceňuji, že se o nějakou autor snažil a dal tak celému dílu život. Závěrečných cca 100 stran, kdy Kurt propadá zlu, lovec čarodějnic Marius se nemůže rozhodnout, zda chce pomstu či spravedlnost, Uršula se snaží spasit duši svého milého Kurta a Ruprecht se snaží Maria přesvědčit, aby uvažoval a nenechal se vést zlobou...to bylo fakt skvěle vypointované a já napětím ani nedýchal. Navíc to celé dopadne v podstatě špatně, což je také osvěžující. Vadí mi, že je konec otevřený a čtení dalšího dílu nutnost. Dále mi vadí obvyklé, zdlouhavé popisy naprosto zbytečných nesmyslů, na úkor úplného závěru, kdy je všechno zase popsané děsně rychle, jako by si autor uvědomil, že už mu zbývají jen dvě stránky a honem rychle musí všechno uzavřít. Tohle se u "frančízových novel na objednávku" podobného ražení opakuje neustále zas a znova a vadí mi to čím dál tím víc víc. Jinak to byla skvělá zábava, klasický dobrý průměr novelek ze světa nějaké frančízy, který má k propracované a kvalitní fantasy literatuře daleko, ale nápadem, zábavností a provedením po těch čtyřech hvězdách skoro pošilhává.“... celý text
— Gordonlord

---

Srdce Chaosu

„Děj (pokud jste nečetli, přeskočte dál): Schyluje se k válce. Ursula se snaží utéct od proradného hraběte Luitena a zároveň získat větší armádu a podporu dalších šlechticů. Kurt se snaží získat větší podporu od bohů Chaosu a tak cestuje dál na sever, kde si jej bohové předvolají, aby dokázal, že je toho hoden. Mezitím jeho chaosem pozměněný tým vedený Jacobem shromažďuje armádu. No a to je vše. Pak dojde k bitvě, kde se všichni vzájemně vyvraždí. Pár jich zůstane a vrátí se domů hladovět po zbytek zimy. Naneštěstí se žádné osvícení dalších hrabat nekoná a tak boje o moc a zrada dál pustoší Říši. A nikdo z hlavních protagonistů nedojde šťastného konce. Můj názor: Pokud se vůbec tuto sérii vyplatí číst, tak je to kvůli tomuto dílu. Počáteční pomalý rozjezd a nudná Ursulina linka je plně zachráněna zábavností Kurtova putování do Pustin chaosu a následnou bitvou. Bohužel vzhledem k tomu, že jak už jsem psal u prvního dílu, to autor pojal jako tragédii, žádný ani částečně šťastný konec se nekoná. Dokonce ho podezřívám z nenávisti ke svým postavám, protože všechny skončí opravdu špatně a nemusí notně umřít (obzvlášť konec Magnuse, Ruperta a Vapolda mě fakt naštval, ale nebojte, je tu popsán osud postav i 60 let po hlavních událostech). Takže katarze ze zadostiučinění se nekoná a ve výsledku je to jen další epizodní událost. Kurtova bitva je velmi trapná a jen potvrdila mé podezření, že bohové chaosu dali tu moc špatnému vyvolenému. Naprosto se nestará o osud armády ani postup bojů, vlastně vůbec o nic. Jen přijde k hotovému a bere to jako samozřejmost. Neřeší naprosto nic. Prostě skupinu 20 tisíc mutantů a příšer nechá bez velení nebo plánu naběhnout do mlýnku na maso. Když to tak vezmu, vyplývá z celého tohoto dobrodružství jen to, že Chaos nedobyl lidské državy ne proto, že by lidé byli tak dobří bojovníci, ale proto, že stoupenci Chaosu jsou jen absolutně neschopní amatéři... Vlastně nebýt živějšího popisu bitvy a putování do pustin chaosu, bylo by to zase o ničem. A proto je mé hodnocení velmi těžké. Ale oproti předchozím dílům jsem si to přeci jen užil. Nebýt výše popsaných nešvarů, dal bych 4. Bohužel autor není až tak dobrý spisovatel, což jsem si potvrdil i u dalších dílů Třinácté legie.“... celý text
— Samohyb

---

---

Čepele Chaosu

„Děj (pokud jste nečetli, přeskočte dál): Kurt je vyvoleným Fjargardů. Najde si manželku, zplodí syna a klidně si žije. To se ale nelíbí soukmenovcům, protože nepřináší žádnou slávu. A tak se rozhodne, že se vydá na loupežnou výpravu. A protože Říše je mu stále trochu blízká, vydá se dál do Arábie. V arabském moři plují nazdařbůh bez zásob, znalostí nebo jakéhokoliv plánu s dvěma loděmi, až dorazí do zapomenutého starobylého města, které ovládají jen práchnivějící mumie. Když jim ukradnou zlato a šperky, mumie ožijí a zaútočí na ně. S jednou lodi se jim podaří utéct zpět a po boji s říšskými loděmi dostat do Norsky. Mezitím Ursula žije jako poustevník v bažině a Ruprecht se o ní stará. Pak se náhodou přidají k výpravě k trpaslíkům za artefaktem, který sjednotí Říši. Výpravu vede tajemná lady Halste. Na cestě několikrát bojují a nakonec trpaslíkům lady ukradne elfí meč, který chce zneužít k vlastnímu prospěchu. Nakonec ji zastaví a Ursula se stane vyvolenou a s elfím mečem zaútočí na Norsky a zničí Kurtovu vesnici i s jeho novou rodinou. A třetí díl může začít... Můj názor: Je to lepší, než první díl. Primárně tím, že děj je zábavnější a akčnější, některé postavy tu jsou i sympatický (Bjordrin a Ruprecht), další svým chováním nejsou tak protivné, jako dřív (Ursula) a jiné nejsou tak tupé a hloupé, jak bývaly (Kurt). Přesto je to velmi jednoduchá a přímočará záležitost, do které mi trvalo cca 100 stran, než jsem se začetl. Linka v mrtvém městě je strašně nevyužitá a je to škoda. Jeden den přijdou, jsou varováni, pohoštěni a druhý den ukradnou zlato a bojují s mumiemi a to je všechno. Pak se vrací. Ale aspoň už se Kurt nechová tak strašně hloupě. Ursulina linka je také neuvěřitelně přímá, přijdou, ukradnou a vrátí se. Halste se chová strašně neobvykle, kdy přísně tajný účel mise řeší s každým zájemcem o práci, a pak každý den hostí u svého stolu jiného pohůnka od krav... No a převzetí moci Ursulou je strašně nedůvěryhodné. Prostě, tento díl je jen předehra k dalšímu dějství, snad propracovanějšímu. Problém je, že moc sympatických postav tu není, a příběh je spíš zbytečná vsuvka, než dějinotvorný moment. Navíc Ursule člověk tu vyvolenou Sigmarem nevěří, protože kromě své vroucné víry v něj neprovádí nic, co by bylo až tak vyvolené. A ohledně Kurtovy vyvolenosti? Vzhledem k tomu, jakou moc mu temní bohové dali a jak ho postrkují dál, by se stal vyvoleným téměř každý, kdo by v sobě měl aspoň trochu ctižádosti.“... celý text
— Samohyb

---

Spáry Chaosu

„Děj (pokud jste nečetli, přeskočte): Zbožní a čistí mladí lidé Kurt a Ursula se milují, ale vzhledem k nedostatku financí jejich platonický vztah trvá na dálku dva roky. Kurt se snaží získat ostruhy, aby se o ní mohl postarat, jak si zaslouží. Poté, co je odvelen na daleké tažení, nedostatek jídla, zlá znamení a špatná situace vyženou nenávist místních občanů k Ursule k vrcholu a rozhodnou se ji obvinit z čarodějnictví. Na místo dorazí zkušený vyšetřovatel Van Diesel, aby situaci vyřešil. Ten pozná, že za přítomnost zlé magie nemůže zbožná Ursula, ale někdo jiný a snaží se ho vypátrat. Mezitím se Kurt dozví, že Ursula byla obviněna z čarodějnictví a dezertuje. Když po dlouhé cestě a mnoha špatných rozhodnutích dorazí na místo, zachrání Ursulu z rukou davu a zmizí. Van Diesel v něm rozpozná osobu ze své minulosti, kterou nenávidí a začne ho pronásledovat za každou cenu. Kurt mezitím s Ursulou a svým společníkem Jakobem prchají daleko na sever do Norsky, kde se situace vyřeší tak, nebo tak. Můj názor: Vzhledem ke kultovosti a tomu, že cena této knihy vyrostla až k průměrné tisícovce a bez dotisku by to lezlo pořád dál, tak jsem čekal, že to bude o hodně lepší. Z Warhammeru jsem četl už docela dost věcí a toto je jedna z těch slabších. Není to žádná divoká akční jízda, ale autor to pojal hodně dramaticky a také tragicky. V prvních kapitolách by mě nenapadlo, kdo byl ten šampión chaosu na začátku. Od prvního špatného rozhodnutí hlavního hrdiny je to ale už jasné. Následně pak sledujeme jeho proměnu... Problém je, že ta změna je příliš náhlá, příliš se skokově rozhodne oddat se temné straně a všechno přijímá naprosto v pohodě. Asi jako Anakin v epizodě 3. Kurt je původně až příliš dobrý a jeho pád je až příliš strmý a vlastně se tomu ani nijak vážněji nebrání, což nejde dohromady s jeho původní čistou a slušnou povahou. První smrt je sebeobrana a nehoda, ale ty dvě další? To už je regulérní vražda kamaráda. Pustí se do toho až příliš snadno a bez reptání. A Ursula je povznesená, přečistá, studená panna orleánská... Není na ní nic sympatického ani zábavného, jen ze sebe chrlí pobožná moudra. Vlastně se chová dost jako slon v porcelánu, který je výrazně na výši oproti ostatnímu plebsu a ten jí to proto dává pěkně sežrat. Van Diesel mi byl sympatický, ale pak ho honba za pomstou změní a začne se chovat bez rozmyslu jako šílenec, asi jako kapitán Achab. Jakob je brán jako ďábel pokušitel a jde mu čistě o vlastní profit, kvůli kterému se neštítí ničeho. A bohužel je zobrazen velmi jednosměrně, kdy v reálu i ti nejhorší lidé v sobě mají trochu dobra. I kdyby třeba jen krmil ptáky. Jestli ale v knize udělá něco správného, je to vždy ze špatné pohnutky. Ruprecht je rozumný a snaží se jednat správně, problém je, že mu bylo dáno velmi málo prostoru, takže čtenář si s ním ten vztah moc nevybuduje. A to je konec, ostatní jsou jen epizodní postavy bez jakéhokoliv hlubšího vykreslení. Dej je jednoduchý a přímočarý. Žádné odbočky, žádné hlubší myšlenky. Jen Ursula brečí, jak je Kurt najednou zlej a hraje si na hádavou manželku. Když to srovnám třeba s trilogií Černá srdce, tak toto je velmi nezáživné a musel jsem se hodně nutit, abych to vůbec dočetl. A nijak moc se mi nechce do dalších dílů. Ale nemám rád rozečtené série, takže to třeba bude příště lepší.“... celý text
— Samohyb

Žánry autora

Literatura světová Romány Sci-fi Fantasy

Štítky z knih

trpaslíci

Thorpe je 13x v oblíbených.