Fréderic Beigbeder

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

99 franků

„Román s autobiografickými prvky, který otevřeně a poměrně nevybíravě pranýřuje svět všudypřítomné reklamy a odhaluje praktiky reklamních agentur. Frédéric Beigbeder jako muž zevnitř samozřejmě dopodrobna ví, o čem píše a servítky si rozhodně nebere. Možná to mělo být zábavné a veselé, ale toho ubíjejícího cynismu, který je místy sprostý až běda, je prostě příliš mnoho. Tím spíše, že příběh tu ve skutečnosti nehraje velkou roli a vše se odehrává v roli provokujících konzumních bonmotů a reklamních sloganů. Pasáže, kdy jde jeden spot za druhým jako v nějaké encyklopedii pro PR manažery, jsou napoprvé zajímavé, napodruhé už hloupé a s každým dalším použitím více a více frustrující a únavné. Stejné je to i se střídáním mluvnických osob nebo zařazováním filmových scénářů. I když se dá s některými autorovými postřehy a komentáři souhlasit, způsob, jakým jsou podány, od vnitřního souznění a akceptace odrazuje. Výsledkem veškerého Beigbederova snažení je rozjitření a až příliš velká nejistota, co s tímto dílkem počít a jak ho vnímat.“... celý text
— ludek.n

Oona & Salinger

„Beigbeder (neboli Big-Bidet, jak se posměšně sám tituluje v silvestrovské scéně z Verbier) konstatuje, že jeho generace (*1965) ještě věděla, kdo je Charlie Chaplin. Jsem téměř o generaci starší a jako dítě jsem chodíval do kina Svět na nedělní dopolední promítání za kačku, hodinový program se točil stále dokola, lidé přicházeli a odcházeli a každá runda byla zakončena Chaplinovou groteskou. Znal jsem jich spousty. Teprve v pubertě jsem si mohl přečíst Kdo chytá v žitě a v Mladém světě jsem spatřil starou tvář věčného tuláka (podobnou bledému měsíci a nepodobnou té z němých grotesek) a s překvapením jsem četl o tom, že žije ve Švýcarsku… Co jsme tehdy věděli o světě? Beigbederova kniha je fikce psaná na základě skutečných událostí a je skvěle napsaná. Osudy Oony a samotářského Salingera probíhají kolem nás a neskutečně dobře napsané dialogy odhalují jejich charaktery. Autor marně žádal Chaplinovu rodinu o dovolení přečíst si skutečnou korespondenci Oony a Salingera a vtipně komentuje, že kdyby svolení dostal, nesvedl by si vymyslet dialogy svoje. Jeho břitký styl dotváří atmosféru 40. let, kdy se odehrávalo mezi oběma to hlavní. Bezstarostnost uvedená mondénními citáty Mae West je však brzy nahrazena Salingerovou válečnou zkušeností, z které se zřejmě nikdy nevzpamatoval… Náhle si uvědomíme, že i nám jsou „tato cizí desetiletí stále méně vzdálená“ a že se nám odehrává v hlavě to, čemu psychologové říkají „nostalgický syndrom bez vzpomínek“. Dostane se vám hodnocení vztahů starých mužů a mladých žen (autor to napsal výborně!), války, míru i současné generace. Kniha je plná pravd o životě, pravd zbavených příkras. Možná se díváte na svět jinak než autor, avšak příběh popelníku ze Stork Clubu vás dozajista dostane! P.S. Pokud vás zajímá, jak to bylo s Oonou a Chaplinem, otevřete Chaplinův "Můj životopis" na str. 452 a začněte číst - no, neměli to vůbec lehké!!!“... celý text
— Pablo70

Povídky psané pod vlivem extáze

„Šílená jízda, nekonečný večírek a hlavně bolavé procitnutí z nočního rauše. Asi to v nenší či větší míře zná každý, v povídkách se dostáváme až do extrémních situací a tu kocovinu jsem pocítil až skoro fyzicky.“... celý text
— boticelli

Oona & Salinger

„-% Knížku nehodnotím. Zajímavý příběh s biografickou linkou, fajn vhled do Států minulého století, což jsou předpoklady pro čtivo, které bude můj šálek kávy. Přesto se tak nestalo. Dle mého je to hrozně krkolomně napsané (nebo přeložené?) a vůbec jsem se nemohla začíst.“... celý text
— LaDela

Oona & Salinger

„Celkem zajímavé ale nic víc.“
— IvikaS

Přejít na knížky autora