František Rachlík

česká, 1904 - 1980

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 15 knih
Komedie plná lásky
Komedie plná lásky
I dejž to pámbu, holenkové
I dejž to pámbu, holenkové
Pro slovo a chléb
Pro slovo a chléb
Hodina předjitřní
Hodina předjitřní

Nové komentáře u autorových knih

Pozdrav pámbu pane Randák Pozdrav pámbu pane Randák

„Poslyšte Holenkové anžto jsem příběh pana Randáka zhltnul jako malinu tak vám musím povědět, že jsem se párkrát opravdu zakuckal smíchy a vřele tuhle knihu doporučuju.“... celý text
— Luis_Lambo

Komedie plná lásky Komedie plná lásky

„Románový životopis komediálního herectví Jindřicha Mošny, jednoho z těch, kteří se dokázali rozdávat a dosáhnout skutečné slávy, aniž by zpychli. V době, v níž se upevňovala hrdost českého národa na svou historii a sebevědomě kráčel k vlastní samostatnosti. (Kam se poděla?) V románu je dobře popsána generace, která zažívala cestu k Národnímu divadlu.“... celý text
— Hobo

I dejž to pámbu, holenkové I dejž to pámbu, holenkové

„Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Ohromně čtivá, humorná. Hlavní hrdina je v podstatě takový český Forest Gump..:-), který se v běhu života vždy náhodou přichomítne k důležitým situacím i osobnostem.“... celý text
— trasyk

Pozdrav Pánbu, pane Randák Pozdrav Pánbu, pane Randák

„Nádherná pohodová četba. Gordonlord ještě z toho nemáš rozum (jinak moc pěkně hraješ :) )“
— Stoker68

Komedie plná lásky Komedie plná lásky

„František Rachlík opět nezklamal a já tak mohl objevit zajímavý osud Jindřicha Mošny a dalších herců, v milém vyprávění tohoto autora, na pozadí tehdejších historických událostí, jako jsou například válka s Pruskem a vznik Národního divadla. Souhlasím se všemi kladnými recenzemi na tuto knihu od předchozích hodnotitelů. "Pouze"čtyři hvězdy dávám proto, že "Pozdrav pámbu pane Randák" a "I dejžto pámbu holenkové" je pro mne přeci jen ještě lepší, tak abych to odlišil. PS: S čím nesouhlasím, je věta v anotaci na tuto knihu, která ale neměla na hodnocení žádný vliv. Cituji: "Kniha vypráví o českém herci Jindřichu Mošnovi, o jeho cestě k divadlu, o stavbě Národního divadla a o tvrdé práci českých umělců." Aniž bych chtěl nějak snižovat, dehonestovat, nebo se snad vysmívat činnosti umělců, tak přeci jen hovořit v jejich případě o "tvrdé práci" mi připadá potom jako výsměch těm, kteří se tvrdou prací skutečně živí. Jistě se dá pro umělce najít mnoho jiných přívlastků pro jejich povolání, nebo poslání ale tvrdá práce?... tvrdou práci doprovázejí většinou mozoly a pot, tvrdá práce často i bolí a člověk je po ní jako zmlácený, tvrdou prací se těžko budete živit ještě v šedesáti, protože to prostě fyzicky nezvládnete...tak to je potom tvrdá práce. Já nevím proč se to děje, ale je to v dnešní době velice časté, toto neadekvátní pojmenování. Proto si můžeme v časopisech přečíst, nebo v rádiu či televizi poslechnout rozhovory s herci, zpěváky, kteří barvitě líčí, jak tvrdě musí pracovat a jednou jsem to slyšel i z úst jedné modelky...no myslím, že třeba dřevorubec, co celý den dělá v lese s motorovou pilou, by nad nimi snad uronil slzu... Sám se rukama neživím, takže si tu vlastní polívčičku nepřihřívám :-)“... celý text
— milan3144

Přejít na knížky autora