Fraňo Kráľ

slovenská, 1903 - 1955

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih
SSSR v československé poesii
SSSR v československé poesii
Bude ako nebolo
Bude ako nebolo
Čenkovej deti
Čenkovej deti
Setkání
Setkání

Nové komentáře u autorových knih

Čenkovej deti Čenkovej deti

„Kniha určená pre 5.ročník ZŠ. Asi v trocha mladšom veku som to čítala aj ja a poriadne ma to zasiahlo. Vtedy pre mňa neznámy svet biedy, chudoby a vôbec možného obchodovania s deťmi, urobil veľký zlom v mojom ponímaní sveta. Teraz v dospelosti som si prečítala túto knižku ešte raz. Veľmi jednoducho, zľahka, bez dlhých opisov a rozvláčnych viet, dokázal pán Fraňo Kráľ vyobraziť život chudobných tej doby. Samozrejme, hodilo sa to krásne do socialistickej filozofie a pán Fraňo Kráľ bol jeho hrdým podporovateľom. Predstaviteľ socialistického realizmu. Netreba mu nič vyčítať. Toto boli jeho skutočne prežité veci, alebo jeho okolia a taká bola doba. Prišli komunisti, ktorí povýšili aj toho najbiednejšieho na človeka s prácou a teda s možnosťou si zarobiť na živobytie. A zároveň zobrali tým bohatým magnátom, zoštátnili ich vlastné majetky pre dobro spoločnosti. V podstate ich okradli. Bohatým brali, chudobným dávali. Zrovnoprávnili ľudí, takže myšlienky toho komunizmu boli pekné, chceli spravodlivejší svet. Škoda, že ako všetko ostatné vo svete (náboženstvo, komunizmus, nacionalizmus, humanitárna pomoc,...) sa dá tak škaredo zneužiť.“... celý text
— Anikkk

Čenkovej deti Čenkovej deti

„Ano, je to prosociální sentiment 30 let, ale dobře napsaný. Cílí na emoce čtenáře a zasahuje je docela spolehlivě- ve mně to dokonce místy vyvolávalo opačný efekt, tedy sebeobranu proti dráždění citů, které mi chce někdo naordinovat, ale nešlo to - příběh byl silnější. Současně je to (mírně tendenční- a trochu plakátově jednostranná) výpověď o době, která není zas až tak vzdálená a ve které bylo všechno jinak, než dnes a jinak , než se nám teď zdá. Četl jsem ji jako povinnou četbu někdy v 11 letech a už tehdy jsem chápal, že vzbuzuje velké emoce a že funguje. Za pročtení stojí!“... celý text
— incognit

Cesta zarubaná Cesta zarubaná

„Něco mi říkalo, že když je cesta zarubaná, tak bude asi těžko schůdná. Tuhle jsem šel na jedno a cesta domů byla tak zarubaná, že jsem z toho širokýho chodníku byl samej šrám. Nejsem si jistej, jestli jsem to vysvětlil úplně pochopitelně, a taky správně, ale nic lepšího ze mě dneska asi už nevypadne. Příběh je to slušnej. Tolik bídy, tolik hladu, tolik smradu a tolik zbytečnejch cest do zemí zaslíbenejch. Tolik lidí, co chtěj makat. I když ten Fráňa co to načmáral byl budovatel jak víno, tak jsem cejtil, že chtěj makat víc kvůli hladu. Vypadaj jak strašáci do zelí a na velký převraty nemaj sílu. Ten co vždycky má prachy a moc nad ostatníma je samozřejmě notář, pak ten co má největší statek a starosta. Bylo by teda lepší, kdyby to byl někdo, kdo má největší něco úplně jinýho. Do příběhu se to krásně hodí, do všech by se to krásně hodilo. Dokonce i do těch ruskejch. Tihle filištíni vždycky dokážou vytáhnout z bližních kousky posledních chechtáků a ještě je to nechat odpracovat. Když se někomu něco nelíbí, tak je hned proti vládě a musí se s ním zatočit a vytáhnout z něj trošku toho života. Tak to asi chodilo za Hitlera, nebo za komunistů. Nevím, jak moc se to tam dělo ve skutečnosti a jak moc si to strýček Fráňa přibarvil přes červený brejle, který měl během života nasazený na ksichtě. Všechny linky v knížce jdou od desíti k pěti a jsou smutný. Zajímavý bylo pozorovat, co se děje s počátečním nadšením vesnickýho učitele. Když jsem to bral do ruky, nečekal jsem od toho vůbec nic dobrýho, příjemnýho, ba ani kvalitního, a nakonec jsem byl překvapen, kolik silnýho kafe a tabáku v tom bylo nasypáno.“... celý text
— žlučníkář

Čenkovej deti Čenkovej deti

„Někdy krátké knížky jsou mnohem lepší než dlouhé romány. Na pár stránkách tak silně vykreslená bída. Dechberouci dílko.“
— Alexxxka

Jano Jano

„Snad první moje kniha přečtená před 30 lety. A teď díky výzvě znovu oprášená. Pěkné ilustrace, děj na knihu pro děti a mládež poněkud krutý a malinko morbidní, ale i po těch letech stejné pocity jako před 30 lety. Jsem ráda že jsem si jí znovu přečetla.“... celý text
— viweb

Přejít na knížky autora