Fedor Kuzmič Teternikov

Fedor Sologub, Fjodor Sologub · pseudonymy

ruská, 1863 - 1927

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Zlato v azuru
Zlato v azuru
Posedlý
Posedlý
Sladší než jed
Sladší než jed
Dva Gotikové
Dva Gotikové

Nové komentáře u autorových knih

Sladší než jed Sladší než jed

„Anotace knihy je maličko nepřesná a zavádějící, obávám se a pokusím se to nejprve napravit. Děj se neodehrává na vesnici, nepopisuje každodenní život jejich obyvatel a konečně vliv symbolismu bych bez váhání označil jako nanejvýš...symbolický. Sollogub se namísto toho stylově nejvíce blíží expresionismu - se svým zájmem o lidskou psychiku, sexualitu, podvědomí, o pudovou stránku člověka. "Sladší než jed" je v tomto ohledu pozoruhodný román, popisující lásku, či přesněji vášeň mezi dcerou bohatého měšťana a synem ze šlechtické rodiny. Soudím, že ve své době musel působit neobyčejně odvážně, ba skandálně, svým soustředěním na psychopatologii vztahu, který z původně dětské lásky, přerůstá v sexuální vášeň a (jednostrannou) závislost. Ta postupně postupuje směrem k sado-masochistickým hrám, a následně ke svému konci. Sologub je každopádně vynikající a bystrý pozorovatel, se smyslem pro přesnou psychologii, pro jemný detail, kdy přesně použitý náznak vypoví více, než obsáhlý popis. Román samotný je poměrně rozsáhlý, nicméně dávkovaný skutečně jako jed. Pokud bude mít čas, po malých dávkách vtáhne čtenáře a už nepustí, dokud neodvede svou práci. A že jed může být sladký? Ach ano, protože mu (je-li podáván po kapkách) možno přivyknout), lze se jím nechat celý proniknout - tak jako hlavní hrdinka, kterou otrávila láska (a vášeň) po kapkách natolik, že byla ochotná dělat... nu, ledacos. Až do sebezničení.“... celý text
— PeterRainhard

Těžké sny Těžké sny

„Na straně 270 z 355 mi došla vůle číst dál. Začínalo to celkem slibně, pár trochu zajímavých úvahových pasáží, ale celkově nuda. Je to těžkopádné, unylé, bez vývoje. Nekonečná plejáda postav ruského maloměsta, které se vzájemně pomlouvají a intrikují. Hlavní postava Logina neprodělává žádný vnitřní vývoj, celé je to jen o tom, že je to skeptický pozorovatel svého okolí. V desítkách postav a jejich vzájemných vztazích jsem se postupně úplně přestal orientovat. Zklamání. Edit: Po roce jsem se k tomu vrátil a dočetl to, ale bylo to fakt slabé.“... celý text
— jozik_v_tumane

Posedlý Posedlý

„Sologub vystihl v knize jeden z typických charakterů ruské literatury, charakterů, který nám umožní chápat široké souvislosti ruské nátury, aktuální tehdy i dnes. Peredonov je jakýmsi přirozeným pokračovatelem Raskolnikova, Verchovenského či Stavrogina. Je jedním z dalších běsů. Stihoman je choroba a Peredonova mi bylo místy líto, ale jsou věci, které nelze omlouvat ani nemocí, a které možná ani nelze odpustit.“... celý text
— Knišíl

Divoký bůh / Zlaté schodiště Divoký bůh / Zlaté schodiště

„Obě povídky mají fantastickou atmosféru.“
— jozik_v_tumane

Posedlý Posedlý

„Zajímavý symbolistní román. Velice oceňuji, že děj krásně plyne, čte se to velmi dobře. Zajímavá je vzdálená podobnost s Kafkovým Zámkem: zde figuruje tajemná postava kněžny Volčanské, kterou nikdo nikdy neviděl, ale hlavní hrdina je přesvědčen, že má zásadní vliv na jeho osud. Román je podivně rozpolcený, kromě hlavního příběhu gymnazijního učitele Peredonova, který si vytvoří představu, že všichni v jeho okolí se mu snaží zabránit v získání inspektorského místa, a postupně se propadá do totální paranoie (psychologická tragédie), je zde ještě vedlejší příběh lásky Saši a Ludmily (milostná romance). Není zřejmé, jaký smysl má tento velmi naivní vedlejší příběh, jeho souvislost s hlavním tématem knihy je mizivá. Je zde zřejmě jen pro odlehčení tragického osudu Peredonova, ale jinak nemá žádný přínos. Příběh Peredonova mě místy velmi bavil: absurdita jeho psychózy, kdy se například obává úkladů karetních figur, svého kocoura a neviditelných špehů skrytých za tapetami pokoje, nemluvě o záhadné Nedotykavce (něco jako Kafkův Odradek). Na druhé straně naivní romance byla dost nudná a vysloveně mě deptaly četné scény fyzického trestání žáků ze strany učitelů, rodičů, bytných. Skvělý doslov!“... celý text
— jozik_v_tumane

Přejít na knížky autora