Elfriede Jelinek

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u autorových knih

Pianistka

„Ctižádostivá, emocionálně plochá matka se zhoubnou schopností manipulace, intrikaření a vydírání a dcera, která vše nasává už s mateřským mlékem. Obraz jejího nejhlubšího intimního soukromí je pokřivený vlivem absence pozvolného dozrávání a poznávání lidských vztahů. Eriko, si nebezpečná pro své okolí. Celé to výbušné soužití je popsáno s nadhledem až vědeckou strohostí.“... celý text
— esma

Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti

„"Usekli ženě hlavu a dovolují ji jen tělo, protože hlavou by si mohla něco myslet..." Je to pokračování Domečku pro panenky, a přece vlastně není. Vystupují tam všechny postavy z původního dramatu (kromě Ranka, samozřejmě, ten zapomenut zemřel), ale ... jinak. Nejen chronologickým posunutím dále do dvacátého století. Víc je ta proměna vidět ve vědomé reflexi původních postav (Vy se jmenujete Nora? Jako ta hrdinka z Ibsenovy hry?), kdy tam všichni působí jako karikatury sebe, jako postavy rezignující na komplexnost a psychologickou věrohodnost. Jsou to vlastně schematické figurky reprezentující své typy v absurdní, zesměšňující a nelichotivé nadsázce. Takhle to paní Jelinek vymyslela a vymyslela to dobře. Neříkám, že ne. Když tam postavy nahlas říkají to, co by normálně nahlas nikdy neřekly (protože konvence, protože komunikační strategie, protože sebeklam a stylizace) znepokojuje to tím, jak to vypadá absurdně a nepřirozeně. Ale není ta absurdita víc v nás, divácích? Co to o nás vypovídá, když divadelní hra vypadá nerealisticky a nepravdivě právě tehdy, když postavy pravdivě popisují svoji realitu? Co to říká o našich vlastních hrách, které hrajeme na jevištích svých profesních a osobních vztahů? Nejvíc to na mě působilo, když Nora zároveň popisuje přesně to, co dělá a dělá přesně to, co popisuje. (Příklad: "Óóóch, lehce uražena dupu nožkou a ještě jednou se otáčím kolem své svislé osy, přičemž však na tebe zdola šelmovsky pokukuji, abych dala najevo, že to nemyslím tak vážně, jak to vypadá."). To už bylo tak bizarní, že se mi z toho začal vařit mozek. :-) Proč tedy nakonec pro mě tenhle druhý díl Nory nebyl pětihvězdičkovým zážitkem? Možná právě proto, že nebyl lidským příběhem, že to byla spíš sociologická a antropologická studie, kterou jsem mohl sice procházet se zájmem (což jsem opravdu dělal), ale bez skutečného spoluprožívání. Lidé ve hře byly zajímavým materiálem k pitvání a analýze, ale nebyli to lidé, kteří by mě dojímali, o které bych se mohl bát, se kterými bych mohl žít...“... celý text
— mirektrubak

Milovnice

„brilantní literární experiment Jelinekové: vykostění žánru červené knihovny (kostra jazyka je obnažena jak formálně, tak obsahově a motivicky) příběhy o "lásce" zbavené "lásky" a vyprávěné "bez lásky", bez tradičního subjektivního vhledu, etického a emocionálního vzorce empatie, touhy a oddanosti, pouze s ohledem na moc a majetek typizovaná schémata partnerských a rodinných vztahů se zjevují v příbězích brigity (nevzdělaná chudá šička v továrně se vyšvihne na "vyšší" společenskou úroveň těhotenstvím vynuceným sňatkem s úspěšným, ale fyzicky odporným podnikatelem), pauly (náctiletá naivka, kterou pomlouvá celá vesnice, se nechá zbouchnout primitivním lesním dělníkem, jenž ji v opilosti bije) a zuzi (spratek z lepší rodiny) není to lehké čtení a trefně dávkované jedované slovo dokáže vyrazit dech“... celý text
— los

Lačnost

„Ach, Elfride! Prý zábavný román. Možná zpočátku. Pak protivný tou užvaněností, tím opakováním, pravda občas s vtipem. Ale únavný, špatně čtivý. Ale o to jí asi jde... Hm.“... celý text
— 000nugatovej

Pianistka

„jediné zvrhlé na tomto příběhu je to, že to není fikce Eričino neadaptivní chování, obsedantní myšlenky, fyzické i psychické sebepoškozování a deviantní sexuální představy a touhy jsou přímým následkem šikany a manipulace její psychopatické afektivní matky, román je brilantní psychologická studie 3 krajních charakterů“... celý text
— los

Přejít na knížky autora