David Finch

americká

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Omluvy, které zařveš, se nepočítají Omluvy, které zařveš, se nepočítají

„2. duben - Světový den porozumění autismu "Tehdy jsem o Aspergerově syndromu věděl jen to, co jsem během let vyslechl od Kristen. Chápal jsem, že jde o poruchu autistického spektra a že lidem s Aspergerem dělá problémy sociální kontakt s ostatními. Dokonce jsem pár lidí s Aspergerem osobně znal - diagnostikované děti i dospělé - a zdálo se, že každý z nich funguje na jiné úrovni: u některých se projevovalo nápadně odlišné chování, zatímco u jiných by běžný člověk jen prohlásil, že mu připadají nesmělí nebo zvláštní. Jelikož jsem chtěl vědět, jestli je ten internetový kvíz spolehlivý, požádal jsem Kristen - což je patrně nejvíc neaspergerovský člověk, jakého znám, aby si dotazník vyplnila taky. Udělala to a získala osm bodů. Několik minut jsem si seděl na rukou, kýval se dopředu a dozadu a snažil se zpracovat to, co jsem se právě dozvěděl. Kristen tam trpělivě seděla, dívala se na mě a čekala na mou reakci. Nebyl jsem rozrušený. Nebyl jsem zaskočený. Připadalo mi to ohromující. Přinášelo to katarzi. A dávalo to dokonale smysl. No jistě! Tady se nabízely odpovědi na téměř všechny složité otázky, které mě pronásledovaly už od dětství: Proč je pro mě tak těžké mluvit s lidmi? Proč mi připadá, že vnímám věci a přemýšlím o nich úplně jinak než všichni ostatní? Proč se ty zvuky a věty, které se mi přehrávají v hlavě v nekonečné smyčce, zdají hlasitější a strhávají na sebe větší pozornost než svět okolo mě? Jinými slovy, proč jsem jiný? Panebože, já mám Aspergera!"“... celý text
— Petratra

Omluvy, které zařveš, se nepočítají Omluvy, které zařveš, se nepočítají

„Tato kniha se mi četla docela těžce... U všech aspergerů to takto bohužel nefunguje a né každý s aspergerem je génius, ani ti géniové jako Einstein nebo Tesla či Cavendish to neměli v životě jednoduché. Obdivuju ty co dokázali vystudovat vysoké školy a udělat si řidičák, to jsou zřejmě ti co u nich hraje prim matika... Dave si také získal můj obdiv, i když Kristen rozhodně o moc větší a Dave měl v životě velké štěstí, že našel a měl úžasnou ženu.“... celý text
— Alilka

Omluvy, které zařveš, se nepočítají Omluvy, které zařveš, se nepočítají

„Aspergerův syndrom, diagnóza, která z neznámého důvodu nebyla Davidovi zjištěna už v dětství. Zdůvodnění není, že vše za něj dělala a vyřizovala maminka. Vše odhalí až jeho manželka Kirsten a najednou je zde mnoho odpovědí na jeho chování i problémy v manželství. A v této rodině se rozhodnou, jak zapracovat na zlepšení. Samozřejmě nejdůležitější je snaha Davida, ale bez pomocí ostatních by to nezvládal. Kirsten se stane jeho navigátorem a on s notýskem a tužkou si píše poznámky, seznamy a vyhodnocení toho, jak prožívá každý den. Hlavně si uvědomil, že Kirsten ho miluje takového, jaký je, nesoudí, ale snaží se mu pomáhat ke spokojenosti obou. Obdivuhodné je, že David si vše uvědomuje a hlavně "CHCE" ovládat svou touhu a mysl, tím kontrolovat své chování. To ale neznamená, že nemůže selhat. Ví už ale, jak dál. A to je úspěch, protože to nedovedou ani tzv. zdraví. Mnoho lidí by si z Davida mohlo vzít příklad ve svém běžném životě.“... celý text
— Han-nah

Omluvy, které zařveš, se nepočítají Omluvy, které zařveš, se nepočítají

„Začátek příběhu Davida a Kristen by mohl být parádním romantickým filmem: Láska hory přenášející, a přitom ze života, a přitom nikdo z těch dvou neumře. Jackpot. Tedy až po jejich "šťastně až do smrti"... Dál ať mi nikdo netvrdí, že za to nemůže už Davidova výchova. Sám ji shrnul do "doma dělala všechnu práci máma a fungovalo to". Bohužel syndrom, s nímž se, zatím nevědomky, potýká, mu brání uvědomit si, že to není zas tak prima, jak se jemu zdá. Naštěstí se nevzdávají: Kristen, prakticky světice, zjistí, co mu je a jak jejich vztah uzdravit. A David se, vyzbrojen notýskem a tužkou, učí, jak být dobrým manželem, přítelem a tátou, i když vám to sama od sebe "hlava nebere".“... celý text
— Alena_S

Omluvy, které zařveš, se nepočítají Omluvy, které zařveš, se nepočítají

„Nikdy jsem nečetla o neurotypikovi, který by se tak urputně a vytrvale snažil zlepšit svoje chování a fungování, aby si ke spokojenosti všech zúčastněných zachránil manželství a rodinu. David poněkud trpí tím, že dlouho bere AS jako svůj nedostatek, se kterým je potřeba se vypořádat a zbavit se ho (spíš než naučit se s ním žít). Kniha je skvělá tím, že je zevnitř a nezvšeobecňuje. Je to jedna životní zkušenost jednoho chlapa s AS (a zřejmě i s OCD, což ale není povinná kombinace). Jediné, co mě na této publikaci mrzí, je důraz na nízkou empatii. No jasně, autor ji možná opravdu má nízkou. Možná, že se lidi s AS skutečně běžně neumí "správně vcítit" do neurotypiků. No dobře. A teď mi ukažte všechny ty empatické neurotypiky, kteří výborně rozumí lidem na spektru a bez problémů se do nich vciťují a umí třeba i podat pomocnou ruku místo toho, aby jen požadovali "normální" (tedy většinové) fungování.“... celý text
— Zelený_Drak

Přejít na knížky autora