Christopher L. Bennett

Populární knihy

Větší než pouhý součet

Ex Machina

Přes dravé moře

Orionovi psi

Nové komentáře u autorových knih

Větší než pouhý součet

„Podobně jako u Bennetova příspěvku v sérii zaměřené na Titan a jeho posádku mě i jeho pojetí série Nové generace bavilo. Dovedl si umně poradit s navázáním na megalomanii předešlého dílu i na posádku kreténů v něm vystupující. Nové postavy nahrazující ty z předešlé knihy jsou o poznání sympatičtější, i když že by mi některá z nich vyloženě přirostla k srdci nebo se aspoň blížila kvalitám Picardovy původní posádky z Enterprise D, to taky říct nemůžu. Bennet má talent i pro navazování na druhy a dějové linky v seriálové Nové generaci předčasně opuštěné či nedokončené a přivádí je zpět do příběhu způsobem, který nepůsobí příliš na sílu našroubovaně. -------- Poznámka spíš na okraj - nevím, jestli je to už v originále, nicméně těhle knih navazujících na film Nemesis se mi již několikrát stalo, že anotace na zadní straně knihy byla zavádějící a příběh je pak o něčem trochu jiném, než tvrdí anotace. 8/10“... celý text
— Adasin

Orionovi psi

„Přiznám, že začátku mě námět moc nebavil, klasická ST epizoda, říkala jsem si, která by se snadno ztratila ve vodách lehce nadprůměrných epizod řešících problematiku Základní směrnice a zasahování do cizích kultur. Vývoj příběhu mě ale příjemně překvapil a nakonec jsem knihu rychle dočetla. Líbila se mi z hlediska děje i otázek, které přinesla a nad kterými se čtenář může zamyslet. Líbil se mi děj a jeho zakončení, včetně způsobu, jakým se nastalá situace vyřešila. Nejvíc ale cením práci s postavami. Rikerova posádka mě baví o dost víc než ta Picardova nová z "paralelní" série, která mi přijde plná s prominutím kreténů. V Rikerově je hodně zajímavých členů a tahle kniha se naštěstí zaměřuje jen na několik z nich, takže se nemůže stát, že by se v nich čtenář začal ztrácet nebo že by žádná z nich nedostala dostatek prostoru. Nikdo z nich ani není otravný nebo jinak nepříjemný, povedlo se správně využít té mnohokrát proklamované rozmanitosti. Na dobrodružství téhle posádky jsem určitě zvědavá víc než u druhé série, kterou čtu hlavně kvůli návaznostem. 9/10“... celý text
— Adasin

Přes dravé moře

„Souhlasím s Hanak_v_exilu. Tato kniha skutečně představuje slabý příběh ze zajímavého světa. Série Titan všeobecně nabízí zajímavé ekosystémy a rasy. Ne jinak je tomu i v této knize. Příběh se skládá ze tří dějových linek, ale bohužel mě ani jedna nezaujala. Sexuální narážky, dvojsmysly a erotické myšlenky jednotlivých postav působily spíše trapně. Scénu, kdy Riker zápasí s erekcí a leží ve vlastních exkrementech považuji za jednu z nejhorších v celé knižní ST sérii. Na základě autorových starších knih si nemyslím, že by autor nesnášel postavu W. Rikera. Patrně se ne zcela povedeně snažil ukázat jiný pohled na sexualitu u Lavenina druhu, což samozřejmě do ST patří. Stejně směšně působí i dějová linka dr. Rea, u něhož se dle mého názoru nepovedlo vykreslit jeho psychický stav. Nebylo mi zkrátka jasné, jestli jedná racionálně jako doktor nebo jako predátor se silným ochranitelským instinktem. Musím přiznat, že mám obavy, kam se celá série posouvá. Momentálně začínám číst zatím poslední u nás vydanou knihu (Syntéza), v níž Riker odmítá salutování, protože na Titanu preferuje uvolněnější atmosféru. To už mi trochu zavání novým televizním "ST", u něhož diverzita a efekty převládly nad konzistencí a kvalitou příběhu.“... celý text
— Rilian

Přes dravé moře

„Z knihy Orionovi psi jsem byl nadšený. Vedle esence Star Treku a feministického charakteru zachycujících mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů, se svým pojetím kosmozoí, vesmírných bytostí a krystalické entity zaslouží stát se kanonickým. Konečně někdo dokáže přijít s něčím jiným, než s Borgy. Další kniha Větší než pouhý součet byla kontrastním zklamáním, kdy kromě opět originálního konceptu ještě gigantičtější vesmírné bytosti s ničím novým autorem nepřišel a dokonce nudil i recyklací tématu s Borgy. Přes draé moře je pak průměr někde mezi. Opět zajímavý nápad, vytvoření nových bytostí a jejich ekosystému. Pořád jsem čekal, kdy se to stane, než mi došlo, že to už je ono. Ano, za to dobu se člověk z veleolihněmi sblíží a konec je tradičně dramatický, ale jednak o nic bombastického nejde jednak... copak se autorovi splašily hormony? Kniha je psaná takovým pubertálním způsobem neustále se točící kolem sexuality, sexu, sexuálních myšlenek, fantazií, narážek, obtěžování, sic, okukováním, sexu na pracovišti/pracovní stanici, dvojsmysly jako by všichni měli Pon farr. Jako by téma vodní planety byla jen zástěrka, jak různé členky a členy posádky svlékat, což by bylo vděčným tématem pro seriál, který nemá na dobrý scénář (viz série Enterprise a svlékání T'Pol a masírování olejem). Když jsem si v duchu dělal srandu, netušil jsem, že o odstavec dále se Riker bude potýkat s erekcí. A když přičtu téma zvracení (jednou v náznaku, jednou realizovaného) a pokálení se, tak hotových 120 dnů Sodomy A to módní povrchní psychoanalyzování, které jako sexuální témata působí jako fan fikce. Freud je evidentně nesmrtelný.“... celý text
— jirka7470

Větší než pouhý součet

„Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P“... celý text
— jirka7470

Přejít na knížky autora