Carlos Fuentes

mexická, 1928 - 2012

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Pohřbené zrcadlo
Pohřbené zrcadlo
Nejprůzračnější kraj
Nejprůzračnější kraj
Vzdialení príbuzní
Vzdialení príbuzní
Starý gringo
Starý gringo

Nové komentáře u autorových knih

Diana aneb Osamělá lovkyně Diana aneb Osamělá lovkyně

„„... a román jako místa, kde se setkávají časy a bytosti, jež by si jinak nikdy nepodaly ruce.“ (s. 214) Není lepšího citátu z knihy, která by mohla uvést tento můj komentář. Fuentes jako levicový intelektuál druhé poloviny 20. století mi svými názory někdy až lezl na nervy, jeho pojetí Boha bylo snad scestné (vinný a rozmarný Bůh? To mi znělo podobně jako něco z komunistického tisku 50. let), otevřená promiskuita a podvádění své manželky, víra v socialismus jako východisko z pravicové totality, takový životní styl a pohled na svět mi prostě neštymuje. A přesto vše knihu považuji za literárně zdárné dílo, stylisticky mu není téměř co vytknout, a svou otevřeností do událostí přelomu 60. a 70. let a života Jean Sebergové (Diana Soren v knize) mi vlastně přišlo zajímavé. Kniha je dost politická, najdete tam Černé pantery, FBI, kritiku USA, mexické vlády atd. To, co si z ní ale odnáším já sám jsou především dvě věci, krásné pasáže o literatuře: „Toto vyprávění obtížené vášněmi doby ničí samo sebe, protože nikdy nedosahuje ideální dokonalosti toho, co si lze představit. Ani po této dokonalosti netouží, protože kdyby se slovo a představivost ztotožnily, svět by dospěl ke svému konci, vesmír by se již nedal zdokonalit, jednoduše proto, že by byl dokonalý. Literatura je rána, ze které prýští nezbytná rozluka mezi slovy a věcmi. Tímto otvorem nám může vyprchat všechna krev.“ (s. 12) „Spisovatelův „druhý“ tu nestojí připraven v očekávání toho, co doufá, že mu dají. Čtenář musí být autorem vymyšlen, stvořen jeho imaginací proto, aby četl to, co autor potřebuje psát, a nikoli, co se od něho čeká. Kde je tento čtenář? Skrývá se? Je třeba jej hledat. Dosud se nenarodil? Je třeba trpělivě čekat, až se narodí. Spisovateli, hoď láhev do moře, důvěřuj, nezrazuj svá vlastní slova, i kdyby je dnes nikdo nečetl, doufej, uchovej si svou touhu, toužebně čekej, i kdyby tě nemilovali...“ (s. 200) A ukázka toho, jak lze pomluvy rozbít člověka, i kdyby byl sebevíce vinný, je to pořád člověk a zasluhuje důstojnost, viz osud Jean Sebergové. Taková berlička na závěr aneb co Fuentes roku 1994 psal o komunikačních možnostech a hrozbách: „Měla snad toto být příští technická vymoženost: telefon s obrazovkou, abychom viděli tvář toho, kdo s námi mluví? Příšerné narušení soukromí, pomyslel jsem si, a obrovská komplikace: muset být pořád připravený, učesaný, nalíčený, oblečený (nebo svlečený, podle potřeby): Nebo se rychle rozcuchat, abychom ospravedlnili svou ospalost: „Vzbudil jsi mě, miláčku, spala jsem, sama.“ A břichatec s knírem a košilí zapnutou nakřivo kouká na televizi a lije do sebe džbán piva.“ (s. 185)“... celý text
— Knišíl

Pohřbené zrcadlo Pohřbené zrcadlo

„Historie a kultura Španělska a Hispánské Ameriky od jejích předkolumbovských kořenů až po současnost v kostce, tak by se dala charakterizovat kniha Pohřbené zrcadlo slavného mexického spisovatele Carlose Fuentese (1928–2012), i u nás známého romány Nejprůzračnější kraj, Smrt Artemia Cruze, Starý gringo či Orlí křeslo. Autor poukazuje na bohatost kulturního dědictví hispánského světa, ve kterém se mísí domorodé indiánské tradice s evropskými křesťanskými hodnotami a černošskou africkou kulturou. Široká škála dobových souvislostí a zápletek umožňuje čtenáři proniknout do tajemství neklidné povahy latinskoamerických národů a zachytit tajemnou atmosféru jejich nejhlubších kulturních kořenů. Poutavé čtení a autorovy úvahy plné otázek vycházejí z historických faktů. Fuentes se zabývá také vlivem křesťanské, maurské a židovské kultury na kulturu Španělska a jak tato směs kultur významně ovlivnila Latinskou Ameriku, přičemž vliv Latinské Ameriky se zase otiskl zpět do kultury Španělska. Dalším tématem je vliv dění ve Španělsku na celou Evropu i na jihoamerickou historii. Pominuty nejsou ani zásadní osobnosti hispánského umění a kultury (Juana Inés de la Cruz, Cervantes, Velázquez, Goya aj.) a samozřejmě historie (objevitelé, dobyvatelé, králové, prezidenti, revolucionáři, politici, diktátoři). Publikace je doplněna rozsáhlou komentovanou bibliografií včetně výběru z knih v češtině, podrobným heslářem, jmenným a věcným rejstříkem a obrazovou přílohou. Kniha původně vznikla k 500. výročí objevení Ameriky a na základě televizního dokumentárního seriálu.“... celý text
— milan.valden

Starý gringo Starý gringo

„K nejslavnějším mexickým spisovatelům patřil Carlos Fuentes (1928–2012), z jehož díla vyšly česky např. slavné romány Nejprůzračnější kraj a Smrt Artemia Cruze. Já jsem od něj kdysi četl jen novelu Vlad, moderní variaci na upírský mýtus, která mě zklamala. Teď jsem sáhl po jeho románu Starý gringo (1985) a bohužel to bylo také velké zklamání... V útlém románu, na němž Fuentes pracoval s přestávkami dvacet let, se vydáme do Mexika na přelomu let 1913/1914, kdy zde probíhala revoluce Pancha Villy. Do Mexika přijede starý Američan, spisovatel a novinář, který zde chce zemřít a je zvědavý i na průběh revoluce. Setká se s učitelkou španělštiny Harriet Winslowovou a s generálem Tomásem Arroyo. Ten starý gringo je ve skutečnosti slavný Ambrose Bierce (1842 – asi 1914), autor povídek z americké občanské války nebo Ďáblova slovníku, který opravdu odjel v roce 1913 do Mexika a jehož zmizení a smrt nejsou dodnes vysvětleny... Fuentes nabízí jeho možný příběh po odjezdu z USA i jeho možnou smrt... Bohužel ani příběh ani autorův zvláštní styl mě nijak zvlášť nezaujaly. Ale nevzdávám to a ještě si chci od Fuentese přečíst knižní kultorologickou esej Pohřbené zrcadlo. Mimochodem, Starý gringo byl v roce 1989 zfilmován, Bierce hraje Gregory Peck a Harriet Jane Fondová, ale film se příliš nezdařil a komerčně propadl a Fondová si vysloužila dokonce nominaci na Zlatou malinu za nejhorší herečku...“... celý text
— milan.valden

Smrt Artemia Cruze Smrt Artemia Cruze

„Artemio Cruz umírá a my sledujeme jeho život a smrt z různých časů i perspektiv. První, druhá a třetí osoba vyprávění se navíc v průběhu mění a některé kapitoly jsou navíc specifické třeba i přístupem k dialogům, kdy je to chvílemi celkem chaos. Smrt samotnou už předznamenává název díla, kdy je její motiv v díle celkem značný, ale ona cesta k ní je neméně důležitá. Prostředí divokého Mexika je navíc zajímavé a bezvýznamné plus dávám dílku za užití jména Atanasio (Athanasios/nesmrtelný), které mám ve značné oblibě.“... celý text
— ArkAngel

Pohřbené zrcadlo Pohřbené zrcadlo

„Zajímavé čtení popisující vliv vliv, křesťanské, maurské a židovské kultury na kulturu Španělska. A tato směs kultur významně ovlivnila latinskou Ameriku, přičemž se vliv latinské Ameriky vtiskl zpět do kultury Španělska. Z knihy vyplývá jaký vliv mělo dění ve Španělsku na celou Evropu i na jihoamerickou historii. Tato kniha nepopisuje dějiny, ale snaží se popsat dopad některých událostí na události následující a vysvětlit vzájemné propojení.“... celý text
— petr_

Přejít na knížky autora