Brian Sibley

britská, 1949

Nová kniha

Pád Númenoru

Pád Númenoru - Brian Sibley

Zmínky o dávném ostrově Númenor, jeho slávě a katastrofickém zániku se v Tolkienově díle opakovaně vracejí. Editor Brian Sibley z vydaných i nevydaných textů se... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Pád Númenoru Pád Númenoru

Výběrová klasika, o tom myslím není sporu. Velmi dobře udělané a čtivě uspořádané, částečně slouží jako encyklopedie o životě Númenorejců.
Parwana


Pád Númenoru Pád Númenoru

Krásné čtení. Spíše faktické, ale Tolkien stvořil do detailu úplně nový svět, jako by byl součástí lidské historie a nelze pochybovat o opaku. Příběhy doplňují informace z Pána prstenů a Silmarillionu a dalších knih, které už se podařilo vydat. Já smekám před pomyslný klobouk před fantazií a výřečností J. R. R. Tolkiena.... celý text
Jara.v


Pád Númenoru Pád Númenoru

Kniha vhodná spíše pro fanoušky než pro někoho, kdo je Silmarillionem a dějinami Ardy zatím nepolíben :-). Hezky to popsal Set123. Pád Númenoru není souvislý příběh, ale v podstatě letopis Druhého věku Ardy (od pádu Thangorodhrim po Poslední spojenectví) sestavený z různých útržků, konceptů a poznámek nalezených v Tolkienově pozůstalosti. Způsob skládání výsledného textu se nejvíc podobá řadě HoME, kterou připravoval Christopher Tolkien - kusy původního Tolkienova textu, komentář editora, poznámkový aparát. Editorem je (po Christopherově smrti) tolkienovský badatel Brian Sibley. Negativem knihy je stylistická i stylová nejednotnost, útržkovitost. Hlavním kladem pak shrnutí všeho podstatného k tématu v jednom svazku i přehledné poskládání do chronologického sledu. Překlad vydaný v Argu potřeboval ještě maličko "dopéct": ačkoliv je kniha stejně jako všechny v řadě vizuálně velmi pěkná, s ilustracemi převzatými z anglického vydání, v textu je nezvykle velké množství překlepů (jeden dokonce v nadpisu kapitoly).... celý text
Galadwen



Pád Númenoru Pád Númenoru

Excelentní.
Atuin


Pád Númenoru Pád Númenoru

Tak jsem s mírným zpožděním přečetl i tuto knížečku z famózního Tolkienova výtvoru. Na první pohled je patrné jisté odcizení knihy od Tolkiena samotného. Už Christopherovy knihy měly spíše charakter studií, než fantaskních textů jako takových, zde už přecházíme zase o kousek dál. Sibley zajisté dělal co se dalo a nemyslím si, že by jeho práce na tomto monumentálním světě byla nezbytně horší, než byly výtvory původního mistra a jeho žáka-syna, přeci tu ale je rozdíl. A nemohu si pomoci, považuji knihu za přece jenom trochu hůře zpracovanou. Předně má samozřejmě jiný charakter, než Pád Gondolinu, Húrinovy děti a Beren a Lúthien – nejedná se o příběh o příběhu, ale o kroniku druhého věku, do značné míry v předešlých dílech opomíjeného. A za to si zaslouží ocenění – věnuje se poměrně neprobrané látce na úctyhodném prostoru. Ale přeci je to textuálně méně ucelené a ediční zpracování formátováním textu počínaje a umístěním poznámek konče, jeví se mi trochu nepovedené. Třebaže se člověk zvykne. Ale to je vlastně všechno, co lze dílu vyčítat. Stále je to velice kvalitní čtení, které neohromí tolik jako Zpěv Leithian, ale doplní střípky a vlastně je celkově sympatické. Propracovanost a monumentálnost světa jako takového, dodávají knize něco, co třeba Martinova násobně obsáhlejší kronika Oheň a krev nemá a mít nemůže. Je to pocit celistvosti, velkoleposti a nezbytnosti. Pocit přítomnosti sil, které žádný jiný fantastický svět nikdy neměl a nejspíš mít nebude. Pán prstenů prezentuje nám výseč konce Třetího věku, hlavním antagonistou příběhu je Sauron – Temný pán, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. A to je vše. Je to tento Temný pán, který pozoruje. Třetí věk již nepatří Sauronovi, třebaže je mu největší hrozbou. Třetí věk po mém soudu mnohem více patří Sarumanovi. Ve Druhém věku nebyl Sauron němým pozorovatelem, hrozbou z povzdálí, hrozivou a zdánlivě nezadržitelnou, ale přeci anonymní. Ve druhém věku byl Sauron na vrcholu a jak čtenáři Tolkien naprosto famózně formuluje: "Sauron byl vlastně ve Druhém věku větší, než Morgoth na konci Prvního. ... Protože byl sice přirozeně daleko menší, ale dosud neklesl tak hluboko. ... Do tohoto stádia nihilistického šílenství Sauron nikdy nedospěl. Neměl nic proti existenci světa, dokud si s ním mohl dělat, co chtěl." Nebudu popírat, děje Númenoru mi nikdy nepřišly nijak zvlášť lákavé. Jsou to lidé, zvláštní lidé, ale lidé – a Arda dokáže nabídnout mnohem poutavější příběhy, třebaže nepopírám, že Ar-Pharazôn a jeho činy mají jakési kouzlo a to, s jakou láskou a péčí pojednával mistr o Númenoru člověka musí zaujmout. Přeci se mi ale jedná právě o Saurona (a je třeba zdůraznit, že Ar-Pharazônovy činy jsou zajímavé díky Sauronovi), Galadriel a Gil-galada. Právě pro ně budou mi příběhy Druhého věku milé.... celý text
Set123