Barry Windsor-Smith

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

„Projekt X je doslova a do písmene sólová jízda multifunkčního umělce Barryho Windsor-Smitha. Nejen že se postaral o scénář, kresbu a obálky, ale působil zde i jako inker, kolorista a pod palcem měl částečně i lettering a výsledný tisk. Pokud jste tedy někdy chtěli mít v ruce komiks, který by byl tak komplexní, jak je to jen možné, Projekt X je přesně ten pravý. Můžeme pak dlouze polemizovat, jestli je to cesta tím správným směrem, nebo zda se zde naopak do popředí derou sebestředné tendence, postrádající kritický odstup. Ať tak nebo tak, Wolverinova ne úplně dobrovolná účast v projektu X je podle mého mínění jedním z nejsyrovějších představení tohoto zmutovaného hrdiny v marvelovském univerzu (a možná i v komiksovém světě vůbec). Byť Windsor-Smithova kresba není kdovíjak líbivá nebo propracovaná, je pořádně drsná a opravdová. Bohužel je občas malinko nepřehledná a ke dnu ji táhne karnevalová barevnost. Ta se Barrymu vymkla zpod kontroly (pokud to tedy nebyl tvůrčí záměr, pak bych ovšem pochyboval o jeho příčetnosti). Příběh jako takový má potenciál, ale zůstal někde na půli cesty. Nějaký průlom, nedej bože snad úplné odhalení Wolverinovy minulosti, se nekoná. Spíše přešlapujeme na místě. Co jsem si tedy z Projektu X odnesl? Divoký, nespoutaný a nekompromisní projev, který si nebere servítky a neohlíží se napravo nalevo.“... celý text
— ludek.n

Storm

„Byl jsem spokojen i dobře se to četlo“
— Luigi1

Storm

„Modré oči, bílé vlasy, čelenka a plášť - to je Ororo Munroeová, Storm. Mutantka, zlodějka, členka X-Menů, partnerka, manželka, vůdkyně, bohyně, královna a žena, pro niž snad neexistují žádné hranice. Chris Claremont a Barry Windsor-Smith ji nicméně představují jako nejistou, tápající a pochybující bytost, která poté, co přišla o své mimořádné schopnosti, hledá sama sebe, své místo pod sluncem, svůj cíl a osud. Dvoudílný příběh, v němž se hodně přemýšlí, zpytují se hlubiny duše, pátrá se po odpovědích na trýznivé otázky vlastního svědomí, jde hodně do hloubky a vynáší na světlo světa podivuhodné pravdy o nás samotných. Láska a strach, vina a odpovědnost, minulost i budoucnost, a v neposlední řadě to nejdůležitější: smysl života. Druhý příběh z pera Christophera Yosta, kterému dal obrazovou podobu fenomenální Diogenes Neves, už je o něčem úplně jiném a i samotné pojetí nemůže být odlišnější. Tady se zachraňuje Wakandské království, jeho vládce T´Challa a všichni jeho lidé... a aby toho nebylo málo, tak ještě na druhé straně světa je potřeba ochránit X-Meny před nimi samotnými. Můžete si být jistí, že když Storm zavelí "Důvěřujte mi!", posadí vás to bez pardonu na prdel. Je doslova úžasné, kolik pohybu a dynamiky dokáže Neves nacpal do jediného panelu, jak kácí hranice, prolíná, spojuje, používá obraz v obraze... a pořád to má hlavu a patu. O Windsor-Smithově zadumané Storm s čírem jsem možná pochyboval, ale před Nevesovou prsatou krasavicí se kdykoli budu plazit po zemi a slíbávat prach z jejích nohou.“... celý text
— ludek.n

Wolverine: Projekt X

„Typické komiksové devadesátky, které by se daly označit za "dark age" komiksové éry. Je to rádoby temné, psycho a tak podobně, ale nefunguje to. Hlavně tu máme příběh Logana, který leží celý příběh na operačním stole, dokud se nezvedne a neuteče... no a to se táhne celých dvanáct čísel, kdy by se to dalo stihnout klidně i za tři nebo čtyři, potažmo pár stránek jednoho čísla jako vyprávění minulosti. Tohle je natahovaná nuda s nadbytkem bublin, které jsou plné vědeckých keců a jiných nesmyslů. I příběh z Loganova dětství toho odvyprávěl víc...“... celý text
— ArkAngel

Storm

„Dva retro sešity příběhu "Smrt života" mě mile překvapily. Kresba je sice retro, ale bavila mě. Ororo je tam fakt kočka. Bavil mě i příběh. Je docela komorní a filosofuje nad smyslem života. Na konci je scéna z domorodé vesnice v Africe, ve které vesničané tančí kolem ohně a Storm se snaží zachránit dítě při porodu. Těch pár stránek je udělaných fantasticky. Zajímalo by mě, jak ten příběh potom pokračuje. Hlavní moderní příběh s názvem "Dva lidé z cizích světů" sice není vyloženě nudný, ale zápletka je tuctová. Navíc je příběh vyprávěn nehezkou počítačovou kresbou. Sice se i zde našlo pár stránek, které se mi líbily, ale to je tak všechno.“... celý text
— Norri

Přejít na knížky autora