Antonín Klášterský

Petr Jasmín, A.K. Lešan · pseudonymy

česká, 1866 - 1938

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 29 knih
Slunný den a jiné verše pro děti
Slunný den a jiné verše pro děti
Moderní poesie americká. Díl I.
Moderní poesie americká. Díl I.
Vzpomínky z jihu
Vzpomínky z jihu
Sonety tiché pohody
Sonety tiché pohody

Nové komentáře u autorových knih

Chodský písně Chodský písně

„Babička Šecko tvý je, divče, jak to tary stojí, až má duše vzlítne z nebohýho těla, do rakve jen dyj mi starou vobleč moji, v který chodila sem dycky do kostela. Sukni modráčkovou, pjeknyj fěrtuch na ní, voblečku mou pjeknou s tima rukávcema, lajbík, hebábnyj muj šátek k převázání, jakyj hu nás na vsi hned tak něhdo nemá. Do červených punčoch voblec nohy moje, ty sou pjekně teplý, hdyž je vítr dravyj, ha na věčnost vodsaď, pane, daleko je; na babku mi šátek huvaž kolem hlavy. Hdo by tuto nosil? Huž je vám to k smíchu! Leda tutim něhdy z mňesta bavit pány. Mušela bych v hrobě vobrátit se k říchu, hdyby míl hdo s tustim dělat tatrmany. Ičko jiný módě vorevřeny dveře, každá chcete panckou parádu jen jemnou. Ha tak pověsít to, skovát do halmeře? Ne, ajť rač má vobleč teký humře se mnou! Hale asli s tustim do nebe se vetru, husmije se každyj, hdo mě z našich potká, andělům tám řekne i svatýmu Petru: "Kouknite se na ní, té, hleč, vod nás Chodka!"“... celý text
— Zelený_Drak

Chodský písně Chodský písně

„Sen Viděl jsem tě v noci dnes, hubjičko má rozmilá: ve snach se mnou dovíkam nad zemí si letíla. Já se držíl ruky tvý ha tak sem se v mráky nes, myslil sem si: anděl sám vodvádí mi do nebes. Hale hdyž sem zbudil se, to sem tě bul, dívče, rád, dyjť my teký na zemi můžem ráj si hudělat! Lidová slovesnost, krása veršů / nápěv neznám / a krása ilustrací. Pro mne zážitek.“... celý text
— Nočnípták

Chodský písně Chodský písně

„Patří mezi mé poklady, mohu doporučit těm, kdo milují Marii Fischerovou-Kvěchovou. Její ilustrace jsou nádherné.“
— bábuška

Moderní poesie americká. Díl II. Moderní poesie americká. Díl II.

„Píší-li Stanislav Mareš a Jan Zábrana v znamenité předmluvě neméně znamenité antologie Obeznámeni s nocí, že „Literární historie zná i extrémní, tragické případy antologií zcela zmýlených, jako je např. Klášterského Moderní poezie americká (1907), do níž se A. K. podařilo kuriózním způsobem vybrat přesně ty básníky, z nichž ani jeden svou dobu nepřežil. (Klášterský zřejmě hledal to, co odpovídalo jeho tehdejší představě poezie, co mu nejspíš souznívalo s poezií evropskou, a nedbal básníků, kteří se této představě vymykali, protože již předjímali nadcházející éru, v níž americká poezie prošla stadiem velké hlasové mutace, kdy se osamostatňovala a začínala být svá, protože jiná než poezie evropská.)“, nemůžu souhlasit, jednak z toho důvodu, že je tu Emily Dickinsonová, a také proto, že nesouhlasím s adjektivem „tragické“ – ano, Antonín Klášterský trefil dobové terče, ale ani ty nejsou bez zajímavosti. Ba snad naopak (tu na sobě pozoruji vliv Wernischových čítanek, který jsou ovšem opačný příklad, leč i tam se jedná o kutání v, prominou-li mi autoři, hlušině): pročítat knihu, která je zcela zastaralá a ocitnout se tak v jiném světě, není podle mne bez půvabu. Navíc jsou tu půvabné medailonky a narazíte tu na své známé, jako např. na hraběte z Lutzowů, jehož Dějiny zde inspirovaly jednoho amerického básníka k pár básním. Ano, antologie to není nejšťastnější, ale je apolitická, což se před knížkou Obeznámeni s nocí rozhodně nedělo (a proto její poúnoroví předchůdci neměli úspěch: agitky jsou třikrát fuj), a hlavně, A. K. z ní měl jistě radost, a není důvodu, proč by radost nepřinesla i vám. Mně ji tedy přinesla! (Komentář stejný, jako u prvního dílu; v tomto případě jsem nenašel jiné řešení. Kaji se.)“... celý text
— HTO

Moderní poesie americká. Díl I. Moderní poesie americká. Díl I.

„Píší-li Stanislav Mareš a Jan Zábrana v znamenité předmluvě neméně znamenité antologie Obeznámeni s nocí, že „Literární historie zná i extrémní, tragické případy antologií zcela zmýlených, jako je např. Klášterského Moderní poezie americká (1907), do níž se A. K. podařilo kuriózním způsobem vybrat přesně ty básníky, z nichž ani jeden svou dobu nepřežil. (Klášterský zřejmě hledal to, co odpovídalo jeho tehdejší představě poezie, co mu nejspíš souznívalo s poezií evropskou, a nedbal básníků, kteří se této představě vymykali, protože již předjímali nadcházející éru, v níž americká poezie prošla stadiem velké hlasové mutace, kdy se osamostatňovala a začínala být svá, protože jiná než poezie evropská.)“, nemůžu souhlasit, jednak z toho důvodu, že je tu Emily Dickinsonová, a také proto, že nesouhlasím s adjektivem „tragické“ – ano, Antonín Klášterský trefil dobové terče, ale ani ty nejsou bez zajímavosti. Ba snad naopak (tu na sobě pozoruji vliv Wernischových čítanek, který jsou ovšem opačný příklad, leč i tam se jedná o kutání v, prominou-li mi autoři, hlušině): pročítat knihu, která je zcela zastaralá a ocitnout se tak v jiném světě, není podle mne bez půvabu. Navíc jsou tu půvabné medailonky a narazíte tu na své známé, jako např. na hraběte z Lutzowů, jehož Dějiny zde inspirovaly jednoho amerického básníka k pár básním. Ano, antologie to není nejšťastnější, ale je apolitická, což se před knížkou Obeznámeni s nocí rozhodně nedělo (a proto její poúnoroví předchůdci neměli úspěch: agitky jsou třikrát fuj), a hlavně, A. K. z ní měl jistě radost, a není důvodu, proč by radost nepřinesla i vám. Mně ji tedy přinesla!“... celý text
— HTO

Přejít na knížky autora