Willa Cather

americká, 1873 - 1947

Nová kniha

Ó pionýři!

Ó pionýři! - Willa Cather

Román Ó pionýři! americkou spisovatelku Willu Catherovou proslavil. Vypráví o osudech švédských a českých osadníků v divoké prérii Nebrasky koncem 19. století. ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Farmář Rosický Farmář Rosický

Takový hodně zkrácený Rollandův Dobrý člověk ještě žije po americku. K přečtení mě nalákalo to, že se mělo jednat o českého hrdinu. Bohužel ve výsledku to mohl být jakýkoliv Evropan. Trochu detailněji se jeho život probírá až od pobytu v Anglii a nevím, zda popíjení kávy je typicky český zvyk. Navíc finále čtenář odhadne už od prvního vstupu hrdiny do děje.... celý text
hanzmb


Ó pionýři! Ó pionýři!

Kniha se četla skvěle jedním dechem, v příběhu bylo více linek, ve kterých se dobře orientovalo a čtenář se vcítil do každé linky zvlášť. Byla jsem zvědavá, co bude ta Američanka psát o Češích, kteří se tam taky usazovali vedle Skandinávců. Očekávala jsem, že se tam objeví i nějací Indiáni, ale o těch není v knize ani zmínka, asi tam v té době už nebyli. Dozvěděla jsem se pak v doslovu, že tam autorka v mládí žila, takže tamní kraj i osudy lidí v něm důvěrně znala a o nich vlastně psala.... celý text
Nikina1206


Smrt si jde pro arcibiskupa Smrt si jde pro arcibiskupa

Americký román plný protikladov: na jednu stranu ma kniha veľmi zaujala svojimi kvalitami, na stranu druhú sa jedná o knihu, ktorú si už pravdepodobne neprečítam, pretože napriek všetkým kvalitám bola nehorázne nudná. Ale pekná. Ale nudná. Ďalším protikladom je schvaľovanie kristianizácie pôvodných obyvateľov Ameriky a súčasne na svoju dobu pomerne progresívne myslenie, čo sa týka chápania vzájomných vzťahov kultúr, nemožnosti preniesť „európske“ náboženstvo vychádzajúce z „východnej“ skúsenosti na západ so skúsenosťou pôvodných obyvateľov. Autorka za nich v knihe bojuje, obhajuje ich, pokúša sa im pochopiť a vykresľuje tak dvojicu kňazov, ktorí majú k svojim veriacim veľmi láskavý a najmä chápavý vzťah. Túto rovinu považujem za veľmi dôležitú a zaujímavú. Ďalšími kvalitami sú okrem nádherných a poetických opisov, ktoré patria prírode – narozdiel od prozaického rozprávania o ľuďoch, práve portréty dvoch skutočne žijúcich kňazov a samotná kompozícia diela. Román totiž nemá jednotný dej, preto tá spomínaná nuda; je tvorený drobnými príbehmi z ich životov, ktoré sa vždy zamerajú na zaujímavú udalosť z ich života, a tak je niekedy medzi kapitolami skok aj o desať rokov. Psychológiu však dostávajú až v závere, kedy sa rozprávač sústreďuje na arcibiskupa Latoura (tichý, filozofujúci, intelektuálny), ktorý sa však sústreďuje na padreho Vaillanta (pozemský, pôžitkár, miluje ľudí), pri čom najdojímavejším je na knihe práve ich vzťah a postup tohto vzťahu. Väčšinu času však obaja predstavujú typizované charaktery, ktoré sa veľmi nerozvíjajú, iba lepšie spoznávajú svoje okolie a získavajú skúsenosti. Román tak rozvíja témy sociálno-politické skrz postavy a pasáže s p.o. Ameriky, rovnako tak je tu témou izolácia, vzdialenosť od civilizácie, život na púšti, opustenie komfortu, snaha niečo vybudovať, ale aj strata a spracovávanie straty či rešpekt pre jednoduchosť. Knihu tak odporúčam, no s varovaním, že čitatelia zameraní na dej sa môžu veľmi sklamať.... celý text
Samuel98



Moje Antonie Moje Antonie

Opäť jeden knižný poklad z knihoboxu. Táto kniha je autentickým svedectvom o životoch a problémoch prisťahovalcov v Nebraske. Aj keď väčšia časť knihy sleduje osudy českého dievčaťa Antónie, dozvieme sa mnoho aj o jej škandinávskych rovesníčkach, či o Rusoch i Američanoch, ktorí sa sem prisťahovali z iných končín. Autorka v tomto prostredí sama vyrastala a dokázala životy postáv dôveryhodne vykresliť - sú medzi nimi podnikavci, pracanti, dobrodruhovia i skrachovanci. Kniha je napísaná veľmi pútavo a dej príjemne plynie. Len je škoda, že autorka knihe nevymyslela lepší názov, "My Antonia" znie strašne banálne, a pritom je to taká skvelá kniha.... celý text
bookworm


Moje Antonie Moje Antonie

Kniha mě upoutala dvěma motivy: pohledem Američanky (která si - dost překvapivě - zvolila vypravěčem kluka /mladého muže) na české přistěhovalce, kteří koncem 19. století přijížděli na americký Středozápad - jazykově a profesně naprosto nepřipravení, málo kurážní, málo adaptabilní, neschopní odstřihnout se od starých zvyků a hodnot, zato vždy připraveni píli a pracovitost nahrazovat "vyčůraností" a kulišáctvím. Dost málo lichotivý pohled. Druhým - sice velice kratičkým, ale jak z jiné, šťastné planety převzatým - je motiv obdivu a lásky k divadlu a opeře - k uměleckým produkcím uváděným v prérijních městečkách jenom občas, výjimečně a pouze na ubohé, špatné úrovni, ale přesto zaníceně, oduševněle. Když vypravěč příběhu popisuje svou fascinaci divadlem při návštěvě představení Dámy s kaméliemi se stárnoucí, opotřebovanou, kulhající herečkou v titulní roli divadelní inscenace prokládané úryvky opery Traviata, běžel mi mráz po zádech. Úplně živě jsem si dovedla představit, jak ohromujícím způsobem mohlo takové představení zapůsobit na diváka, který poprvé v životě - v té pustině, obklíčené jen vlnící se trávou prérie a kousky již obdělávané, osázené půdy - na vlastní (uplakané) oči zažil ten citový uragán dojemného příběhu. Působivá, zajímavá kniha. Doporučuji.... celý text
Koka