Allen Stewart Konigsberg

Woody Allen · pseudonym

americká, 1935

Nová kniha

Stav beztíže

Stav beztíže - Allen Stewart Konigsberg

Stav beztíže je pátá sbírka humoristických próz z pera Woodyho Allena; podobně jako čtyři předchozí knihy Vyřídit si účty, Bez peří, Vedlejší účinky a Čirá anar... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Mimochodem Mimochodem

Zaujimavy pohlad do zivota kulturnej legendy. Informacie o newyorskych realiach (do stresnych apartmanov tecie; ani ludia co si mozu dovolit tento druh luxusu nemozu ignorovat spolocenstvo vlastnikov pri rozhodovani o novom majitelovi; u Elaine zle varili ale aj tak k nej stale vsetci chodili). Nekonecny zoznam hercov a hodobnikov o ktorych som nikdy nepocul. Skvely humor pre ktory mam Woodyho tak rad. Super tip na hotel v Benatkach. Jedine minus je ze stvrtinu knihy zabera popis sialenstva Mie Farrow a popis jej dlhodobej pomsty Woodymu.... celý text
andrej0867


Obhajoba šílencova Obhajoba šílencova

Ze začátku to moc vtipné není, pak se to začne zlepšovat. Bavili mě povídky s Pinchuckem.
Bingus


Bez peří Bez peří

Tak takovou bombu jsem teda nečekala...bylo to krutopřísně báječné...to snad sjedu ještě jednou:)
missbellatrixx



Mimochodem Mimochodem

S nadhledem napsané vzpomínky "obchodníčka s chichotáním s vtipy o parkování, který byl z neznámých důvodů povýšen na filmaře" a přes padesát let točí se zběsilou kadencí jednoho filmu za rok. Jako kluk obdivoval ikony jako Groucho Marx (a desítky dalších komiků a herců, jejichž jména nám dnes nic neříkají), první dolary vydělal posíláním vtipů do novin a prorazil i jako komik, nakonec se ale proslavil svéráznými konverzačními filmy, natočenými jakoby líně, se scénami na jeden záběr a bez detailů, ale s osobitým humorem coby jediným způsobem, jak vzorovat vědomí smrtelnosti a nesmyslnosti lidského bytí. Ač nikdy nenatočil "velký" film ani neměl obří komerční úspěch, nepřehlédnutelnou postavou Hollywoodu se stal i proto, že snad v každém svém filmu ztvárnil roli neurotického intelektuála, chrlícího jednu vtipnou repliku za druhou. Vyprávění o jednotlivých filmech ale až tak zajímavé není a daleko více pozornosti poutá obšírné líčení války s Miou Farrow. Ač byl Woody Allen v oficiálních vyšetřováních očištěn, dodnes jsou živé představy, že znásilnil její nezletilé zaostalé (adoptivní) dítě a vzal si jej za ženu (Soon-Yi) a že obtěžoval její dceru Dylan (pro níž se stalo zdrojem obživy vyprávění příhody, jak ji měl jako sedmiletou v podkroví osahávat). Allen z toho všeho vychází sice jako podivín, ale přece jen uvěřitelněji než Mia, jež sbírá adoptivní děti jako plyšáky a toxicita z ní přímo prýští. Je to příběh o židovském klukovi z Brooklynu, jenž měl dost píle i štěstí a splnil se mu sen o koktejlech na Manhattanu, mohl točit filmy podle vlastních scénářů a obsazovat do nich krásné herečky a randit s nimi. A současně nostalgické vzpomínání na neopakovatelnou druhou polovinu 20. století, kterou dnešní progresivistická vlna touží zadupat do země spolu se všemi obyvateli tohoto skanzenu machismu, kolonialismu a nevím čeho ještě. Ostatně i Woody Allen je jedním z těch, koho "cancel culture" smetla. (8/10)... celý text
kristleko


Mimochodem Mimochodem

Knihu autor vydal v roce 2020 a jde o bilanci vlastního života - v té době mu bylo 84 let. Bohužel publikace způsobila, že jsem si o tomto člověku musel poopravit mínění. Doteď jsem Woody Allena vnímal jako nesmírně pracovitého, moudrého a vtipného autora, režiséra, herce a intelektuála, ale jeho poslední kniha to hodně změnila. 2/3 publikace Allen vysvětluje svou roztržku s bývalou partnerkou (Miou Farrowoou) a následný soudní proces, ve kterém byl nakonec zproštěn obvinění ze sexuálního zneužívání vlastní i adoptivní dcery. To, že začal chodit se svou o 35 mladší adoptivní dcerou v době, kdy žil s její adoptivní matkou je zkrátka divné a nic na tom nemění skutečnost, že šlo o konsensuální rozhodnutí, že byla dotyčná v té době již zletilá a že již 26 let žijí ve spokojeném manželském svazku. Nejsem sice rodič, ale Allenovo přiznání, že při společném sledování televize položil hlavu do klína své sedmileté dcery mi přijde dost za hranou - minimálně za hranou dobrého vkusu, na rozdíl od názoru W. A., který na takovéto chování nevidí nic zarážejícího. Allen si také v textu knihy velmi často protiřečí: V jedné větě tvrdí, že rozhodně není zámožným mužem, protože jeho projekty nejsou komerční, ale vzápětí líčí svůj soudní spor s kamarádem producentem a jeho ženou, kteří mu za filmy dluží miliony Dolarů (Allen ten spor vyhrál). Allen často zmiňuje svůj staromládenecký život a to, že je slaměným vdovcem, ale zároveň líčí příhody svých dvou manželek, dvou dlouhodobých přítelkyň a ještě se nezapomene pochlubit, že často randí s herečkami svých filmů. Mimochodem, těch filmů bylo okolo 50. Autor na sebe v knize prozradil, že má fobii z chození na večírky a vysvětluje, že když už někam vyrazí, často sedí v autě a nedokáže vejít do bytu, ve kterém se party odehrává. V jiné pasáži pak tvrdí, že neumí žít na venkově, neboť mu chybí čas trávený s přáteli na večírcích na Manhattanu. Kniha mě hodně zklamala a nejsilnější emoce, která ve mně po dokončení poslechu zanechala, jsou rozpaky a dala by se vyjádřit prohlášením: Allen nic, on muzikant! Hodnotím 50%.... celý text
majakmp3