Afonso Cruz

portugalská, 1971

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Květiny
Květiny
Kokoschkova loutka
Kokoschkova loutka
Princíp Anny Kareninovej
Princíp Anny Kareninovej
Maliar pod kuchynským drezom
Maliar pod kuchynským drezom

Nové komentáře u autorových knih

Princíp Anny Kareninovej Princíp Anny Kareninovej

„„Ja by som bol nešťastný v šťastnom svete , ona by bola šťastná v akomkoľvek svete“. Touto vetou sa začína kniha Princíp Anny Kareninovej. Pre mňa jedna z najsilnejších za rok 2023. Ak by sme mali definovať jeden faktor, ktorý je základom tejto knihy, je ním strach. Strach zakorenený od ranného detstva, strach nezmyselný, iracionálny. Každý z nás si privlastnil vzorce správania vštepené v detstve a poniektorí si ich so sebou nesieme celý život. V tejto knihe sa našťastie so strachom na druhej strane barikády nesie aj večná túžba po šťastí, pred ktorým sa často ukrývame za nedobytnými múrmi, ktoré si staviame my sami. Zo strachu. Zo strachu z neznámeho. Táto prenádherná kniha je príbehom muža, ktorý píše list svojej dcére, ktorú nikdy nepoznal a my sa dozvedáme všetko o jeho živote. To, ako vyrastal a žil s otcom, ktorý sa bál všetkého cudzieho a ktorý dokonca aj k oknu sedel chrbtom. Od detstva mu bolo vštepované, že všetko cudzie je postrachom a všetko zlé začína hneď za prahom domu. Sám pre seba si vytvorí rovnicu strachu meranú vo foboch, vypočítanú súčinom času stráveným mimo domu a vzdialenosti od domova. Všetko sa ale zmení, keď jedného dňa do jeho života nevstúpi niekto, kto pootvára všetky okná. Ten niekto nie je nikto iný, ako cudzinka. Je pre neho vykúpením, vďaka čomu sa musíme silno zamyslieť nad tým, čo skutočne šťastie je. Tento príbeh lásky je popredkávaný prvou vetou z romány Anna Karenina: „Všetky šťastné rodiny sú si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svojím spôsobom.“ V rovnakosti a monotónnosti sa šťastie nedá nájsť, bez asymetrie by okolo nás ostalo len prázdno. Také, aké si želal jeho otec. Život, ktorý za to stojí potrebuje otvorené okná.“... celý text
— Zuna1990

Knihy, ktoré zhltli môjho otca Knihy, ktoré zhltli môjho otca

„Pri výbere tejto knihy ma najprv zaujal názov, potom konotácia vzadu, o čom to bude, nuž som si ju vybral. Dielko je to útle, krátke, dá sa v pohode zvládnuť na jedno posedenie. Lenže vzápätí som zistil, že ma to necháva akýmsi chladným, nepodarilo sa mi to deja nejako extra hlbšie preniknúť, skrátka asi nie som ideálna cieľová skupina pre tento druh literatúry. Alebo som na ňu už pristarý. Očakával som niečo iné. Aspoň to nebolo dlhé, takže táto kniha vo mne nezanechala hlbší dojem, ale nič proti nej, chyba bude možno vo mne.“... celý text
— Gracian1964

Květiny Květiny

„Mozaika impresionistických střípků o člověku svými skutky dobrém i špatném v jednom, vztazích rozpadajících i rodících se, paměti a (ne)komunikaci...plná hravých postřehů o věcech lemujících běžný život, natolik drobných a všedních, že málokomu stojí za pozornost či úvahu. 3,5*“... celý text
— Acamar

Knihy, ktoré zhltli môjho otca Knihy, ktoré zhltli môjho otca

„Dobre sa to číta, len človek čaká viacej literárnych postáv. Pointa ide trochu zbytočne na city, ale dalo sa to aj viacej prehnať.“
— debreno

Kokoschkova loutka Kokoschkova loutka

„Svět postav knížky Afonsa Cruza : Drážďany únor 1945. Na každé dva obyvatele připadla jedna bomba. Teplota v centru města dosáhla tisíce pěti set stupňů Celsia. Ustát i sebemenší vjem z prožitého a člověk kulhá do konce svého života. Tak jako Izák Dresner, kterému voják před jeho očima zastřelil kamaráda. A hlava mrtvého kamaráda padla na Izákovu botu. A Izák začal kulhat. Do konce svého života. Tíha té hlavy v přeneseném slova smyslu tížila celý jeho život a nedalo se uniknout. Působivá knížka, krásná slova laděná do myšlenkových konstrukcí, z kterých prýští jako studánka odvěká touha člověka po harmonii, empatii, po míru. Jako protiklad Drážďanům 1945, jako protiklad nenávisti a zla obecně. … My tady vyrábíme životy. Netvoříme fikce, nýbrž skutečnost. Existenci tvoří svědectví. Bez toho není nic. To „ten druhý“ činí, že existujeme. Bez jeho vnímání není nic. Esse est percipi … být znamená být vnímám. Zmnožujeme člověka, vytváříme nové způsoby vidění věci… A to povznáší člověka k nesmrtelnosti : jeho myšlenky se stávají univerzálními a každého obohacují. Slova mohou vstoupit do uší neuvěřitelného, nesčetného množství lidí… Když se staneme mnohými, staneme se nakonec všemi, což je Všechno a což je Jedno... To byly jenom citace na ukázku z této překvapivé knížky plné imaginace, intenzivní emocionální nálože až s mystickými prvky. Loutka, která nahrazovala Kokoschkovi Almu, je vzorcem pro myšlenku, že žijeme, pokud nás vnímá okolí. A tím sdílením se formuje síla těch, kteří spojeni pomyslným vláknem můžou ovlivnit běh dějin.“... celý text
— esma

Přejít na knížky autora