Adam Rutherford

britská, 1975

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u autorových knih

Stručné dějiny každého z nás

„Zajímavá kniha o zajímavém tématu, čtivá, jednoduchá, snadná na pochopení, vysvětlující, plná obrovského množství nezapamatovatelných detailů, historických faktů a lidských příběhů. Kniha se dobře čte, příběhy jsou skoro detektivní a rozhodně velmi zajímavé. Autor má dar vysvětlovat složité věci jednoduchým, mnohdy svérázným, způsobem a používá fascinující přirovnání. Značný dojem na mě udělal například popis složitosti genetického kódu demonstrovaný na větě složené z několika slov. Do jaké míry je zjednodušený popis přesný a odpovídající realitě samozřejmě jako laik neposoudím, zážitek ze získaných znalostí to však nijak neumenší. Co mě na druhé straně zarazilo, je relativní „stáří“ knihy, myšleno vydání originálu knihy věnující se oboru, který se mílovými kroky rozvíjí, zvláště v posledních letech, a kdy rok dva stará fakta jsou nenávratně překonána. Jakkoliv je kniha stále zajímavá, tohle považuji za chybu českého vydavatele. Dále mě zarazilo neustálé a opakující se autorovo nevědecké rozhořčení nad některými populárními fenomény současnosti, například genetickou genealogií. Má na to samozřejmě právo, netřeba však neustále opakovat. A samozřejmě, jako u mnoha podobných západních knih, mi poněkud nesedl silný progresivní světonázor a s tím související styl psaní, například okatě umělá, dnes snad povinná, kritika „rasistických“ postojů slavných vědců z minulosti. To rozhořčení není na místě a je otázka pro koho se to v knize opakovaně objevuje. Ať je to jakkoliv, rozhodně jde o podnětnou knihu a zábavné čtení, zájemcům o problematiku doporučuji. Zároveň vyzdvihuji zcela vyčerpávající komentář uživatele Witiko níže a doporučuji přečíst váhajícím.“... celý text
— thorir

---

Stručné dějiny každého z nás

„Zpočátku jsem byl nadšený, jak je to čtivá, chytře i vtipně napsaná kniha, ale postupně se začaly vkrádat rozpaky. Především v první části knihy, která chce čtenáře seznámit s lidskými dějinami, jak nám je vyprávějí naše vlastní geny, jsem začal nacházet chybné nebo překonané informace (např. že anatomicky moderní člověk se začal z Afriky šířit před více než sto tisíci lety – ve skutečnosti se dnes uvádí cca o polovinu kratší doba), vzájemně se vylučující tvrzení (např. v kapitole o tom, kdy jsme jako Evropané získali mutaci umožňující trávit mléko i v dospělém věku), občas uniká pointa (např. archeologické doklady o konzumaci medu jsou v kapitole věnované trávení mléka jen proto, aby kapitolu mohla zakončit oblíbená snídaně, nebo proč?) nebo nit výkladu zůstává jaksi nedotažená (v kapitole o bílé barvě kůže je nakonec jen letmá zmínka, že se do Evropy rozšířila z východu, ale kdy a proč právě odtud?)... Mojí důvěrou v kompetentnost autora na poli prehistorie značně otřásla věta, že Keltové, kteří osídlili západní pobřeží Británie (ve skutečnosti sem ale byli spíš zahnáni během anglosaské invaze), "jsou na severu známi jako Piktové, na východě jako Sasové". Co je to za pitomost? Výsledně se mi jeví, že zajímavost tématu, snaha o čtivost a určitou dávku humoru v první části knihy občas převažuje nad spolehlivostí a přesností. V tomto smyslu s informacemi o genetické prehistorii Evropy lépe zachází vědecká novinářka Karin Bojsová (viz Podobné knihy). Na druhou stranu, další kapitola o možnostech, ale hlavně limitech osobního genetického testování je výborná a trefně formulovaná. Stejně tak kapitola o identifikaci královských kostí Richarda III. a rozkrývání příbuzenských sňatků v habsburském rodokmenu pomocí DNA je nesmírně zajímavá. Druhá část knihy o nejrůznějších mýtech a stereotypech v souvislosti s genetikou (pro kterou máme, jak autor píše, přímo kulturně naprogramované nepochopení) je skvělá – např. kapitola o neexistenci "rasy" je mimořádně důležitá, protože spousta úplně obyčejných lidí to stále nechápe, aniž by nutně byli rasisté. Stejně tak důležitá je kapitola o složitostech a nejednoznačnostech hledání genetických příčin vloh, nemocí a psychopatických projevů. V kapitole o čtení celého lidského genomu jsem se moc nechytal, přestože se autor snaží o populární výklad. Genetika vyjadřovaná v písmenkách už přesahuje moji představivost. Takže celkově hodnotím asi tak na 85% přínosu. Závěrem si neodpustím jednu výhradu k nakladatelství – takovéto knihy z oblasti evoluce, genetiky a původu člověka, které stárnou (jak sám autor píše) už ne v řádu měsíců, natož pak let, ale přímo týdnů, by se měly přeložit a vydat co nejdříve, nikoli pět nebo šest let po vydání... Pro čtenáře z toho vyplývá jediná rada – přečtěte si co nejdříve, romány snadno počkají a jen tak nezestárnou, ale u této literatury je třeba aspoň běžet za vzdalujícím se vlakem, když už se nemůžeme vézt ani na zadním nárazníku. A nakonec ještě jedna drobnost – grafická podoba knihy je příjemná a zvolený font se hezky čte, ale opravdu by nešla vymyslet trochu nápaditější a chytřejší obálka?“... celý text
— witiko

Žánry autora

Literatura naučná Zdravotnictví Přírodní vědy

Štítky z knih

Rutherford je 0x v oblíbených.
Osobní web autora