Adam Folta

česká, 1991

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Rozhovory na hraně zítřka Rozhovory na hraně zítřka

Knížka pořízena ve výprodeji za padesátku, což rozhodně hodnotově neodpovídá jejímu obsahu. Pravda je, že můj výběr osobností k rozhovoru by byl asi trochu jiný, ale koneckonců člověk si v takové knize může snadno vybrat jen to, co číst chce. Na druhé straně bych vlastním výběrem přišel o možnost se alespoň takto seznámit s řadou zajímavých osobností, o kterých jsem dosud ani neslyšel, a nedozvěděl bych se množství informací z oborů, které mě zatím trochu nebo zcela míjely. Výběr je to opravdu pestrý – ekonom, novinář, duchovní, lékař, matematik a milionář v jednom, biolog, hudebník, genetik, odborník na vojenství a terorismus, historik, antropolog, anarchokapitalista, filozof ... Úroveň a atraktivita rozhovorů pro čtenáře je různá, jednak podle osobnosti zpovídaného, za druhé pak podle míry zapojení tazatele a jím kladených otázek. Dojem mi trochu kazily drobné exhibice autora při kladení otázek - jeho snaha ukázat, že i on je, navzdory svému mládí, vzdělaný a sečtělý. Celkově však na mě kniha jako výsledek záměru a snahy autora zapůsobila dobře a rád si přečtu i její „ženský“ protějšek, pokud jej autor skutečně zpracuje a vydá.... celý text
Taťka Hraboš


Gianlucova dobrodružství Gianlucova dobrodružství

Máte pocit, že fantasy o tom, kterak mýval a jeho zvířecí parťáci hledají v renesanční Itálii poklad Marka Pola, je jen pro mladší čtenáře? Chyba! Gianlucova dobrodružství jsou totiž přesně tím typem multigenerační knihy, kterou si zamiluje každý. Připodobnil bych ji k filmům od Disneyho nebo Pixaru, přidal trochu Indiana Jonese a vše oblékl do mývalího kožichu. Folta předvádí bohatý jazyk, cit pro vedení příběhu a udržování mírného napětí a tajemna završené zpravidla svižnou akční pasáží. Do vyprávění propašoval mnoho dobových reálií a vtípků. Zkrátka – Gianlucova dobrodružství jsou velmi milé čtení, chytře napsaná a velmi (rozto)milá kniha. Zmínit musíme i ilustrace Veroniky Klenerové, které jen podtrhují výsledný pozitivní dojem. (Martin Bečvář - Pevnost)... celý text
PaoloRoberto


Rozhovory na hraně zítřka Rozhovory na hraně zítřka

O většině osob, se kterými byly rozhovory vedeny, jsem už slyšel. S některými jsem už i četl nebo viděl rozhovor (Sedláček, Vácha, Janeček), s některými jsem jich četl/viděl spoustu (Šídlo, Šlerka). Formát rozhovoru mám rád, protože se zpravidla ve zjednodušené verzi dozvím něco o věcech, o kterých moc nevím. Obzvlášť zajímavé mi přišly rozhovory s biology, s touhle oblastí si nerozumím už od gymnázia, ale to ani v nejmenším neznamená, že by mě nezajímala. Oceňuji obsahový rozptyl rozhovorů, věnovaly se velké spoustě témat, a to témat navýsost aktuálních. Neodpustím si poznámku k rozhovoru s Urzou o ankapu, asi bych nenašel moc věcí, se kterými bych se dokázal s touto vizí radikální společenské změny ztotožnit, ale Urzův přístup "neberu žádný argument od nikoho, kdo nestrávil stovky až tisíce hodin studováním ankapu" úplně neberu. V rozhovoru mě nedokázal přesvědčit, že by něco takového mohlo fungovat, uvažuji o přečtení jeho knihy, čistě ze studijních důvodů, a uvidím, jestli to dokáže v ní. Velice by mě zajímalo, jestli a jak by se změnil pohled některých zpovídaných osob na řešená témata v důsledku covidu. To jen jako námět pro doplnění případného druhého vydání. U některých rozhovorů mě mrzelo, že se najednou stočily jiným směrem, ale z logiky věci tomu tak u rozhovorů, kterých se neúčastním, je, takže to určitě jako zápor knihy neberu.... celý text
Chajda69



Rozhovory na hraně zítřka Rozhovory na hraně zítřka

Pár rozhovorů zajímavých, ale vracet se k nim asi nemusim
codeas


Rozhovory na hraně zítřka Rozhovory na hraně zítřka

Inspirativní rozhovory s 20 inspirativními českými muži. Velice zajímavý výběr osobností. Adam Folta klade otázky z pozice nezkušeného mladíka, ale vede rozhovory velice zajímavě, někdy i konfrontuje jednu osobnost s názory některé z ostatních. Jeden z dobrých počinů k výročí 30 let svobody - stojí za to podívat se na svět kolem nás i z jiných úhlů pohledu a nechat se inspirovat. Těšila jsem se na osobnosti, které sleduju dlouhodobě (Marek Orko Vácha, Tomáš Sedláček), ale příjemně mě překvapili i někteří, s kterými jsem dosud moc neměla tu čest (Václav Marek, Michael Žantovský, Urza). Za všechny ukázka z rozhovoru s Michaelem Žantovským: Jakou má podle vás Česká republika v současném světě prestiž? Upřímně, pověst současné České republiky se zdaleka neblíží zvuku, jaký měla v devadesátých letech. Není to z důvodu, že by nám chtěl někdo škodit, ale spíš naší vlastní vinou. Nepůsobíme totiž jako země, která by se výrazným způsobem podílela na utváření mezinárodního prostředí, která by vlastním přínosem významně přispívala k sociální harmonii, kulturnímu obohacení, myšlenkovým inovacím a spoustě dalších věcí. Podle mého názoru lze náš vývoj nejlépe poznat, podíváme-li se, jaká hysterie nastane, když – a já jí to strašně přeju – dvaadvacetiletá lyžařka jednou vyhraje na olympijských hrách v obřím slalomu a podruhé v paralelním slalomu na snowboardu. Najednou má celý národ pocit, že jsme jako kolektiv něco dokázali. V první řadě to dokázala ona jako jednotlivec, a dokonce v daném případě bez velké pomoci sportovních orgánů. Zadruhé jde o hezký sportovní úspěch a zaslouží si kytku a blahopřání a všechno, ale není to – při vší úctě – věc, kterou se Česká republika trvale zapíše do dějin. Důležitost, kterou podobným záležitostem přikládáme, je v nepřímé úměře k tomu, jak jsme poztráceli schopnost tahu na branku v jiných oblastech. Kdy jsme ji, částečně díky Havlovi, ale nejen díky němu, skutečně měli, a proto se o nás psalo a mluvilo s respektem. Ale když nic nevymyslíte, nic neuděláte, nic do mezinárodního prostoru nepřidáte, tak jste jen jedna ze sto třiadevadesáti členských zemí Organizace spojených národů. Proč by nás měli brát nějak zvlášť v úvahu?... celý text
Matematicka