Tulák
Iván Brandon
Lidstvo se rozšířilo po celém vesmíru. Náš příběh začíná ztroskotáním na zapadlé planetě, které jako jediný přežije Abram Pollux. A i když je jediným přeživším, tak se na povrchu této bohem zapomenuté planety rozehrává příběh pomsty, ve kterém hraje Abram hlavní roli a ve kterém není vůbec nic tak, jak se na první pohled zdá. Co vlastně dělá člověka člověkem? Tělo? Vědomí? Vzpomínky? City? Tulák je typickou ukázkou příběhu, který prostě musí vyjít najednou, protože Brandon si se čtenáři naprosto chladnokrevně hraje a úroveň zmatenosti se v průběhu čtení konstantně zvyšuje až do posledních kapitol, kde nastupuje silné finále.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2023 , Mighty BoysOriginální název:
Drifter Vol. 1-4
více info...
Přidat komentář
Za mne velmi zmatený příběh, který nedával smysl, jako by autor byl na tripu nebo halucinoval.
Hodnocení je teď 72 procent - takže jsem tenhle komiks pravděpodobně nepochopil, nicméně i to mne nezbaví pocitu, že jsem čas k jeho čtení mohl využít lépe a radostněji.
Pravdupovediac na základe očakávaní som čakal oveľa viac. Áno, príbeh je niečo, kde som mal na záver otvorené ústa od úžasu, kresba je úžasná a hoci je to digitál, tak pripomína maľbu, jednotlivé obálky sú famózne, ale čakal som od toho, že budem o tom rozmýšľať, že mi to nedá spať a čakal som ktovieaký bombastický komiks, ale o také boom sa nejednalo. Preto "len" 4*, hoci som bol pevne presvedčený, že tomu naparím plný počet. Nevadí, prečítané, zaujímavé, netradičné a prekvapivé. Ale nič to vo mne nezanechalo, po čom by som si povedal, že je to jeden z najlepších komiksov, aké som kedy čítal.
Tajemná anotace mě zprvu nezvládala navnadit na četbu. Když jsem svazek prubnul, ukázalo se, že je to tak schválně. Už od začátku je příběh úmyslně zmatečný a nedává v detailech smysl. Jakékoli vyzrazení logiky děje by bylo současně i vyzrazením vnitřního mechanismu příběhu, který by se hned zhroutil. Čtenář tak tápe k něčemu, co působí zajímavě... ale přesto cosi mezi řádky chybí. Jsou to odpovědi.
Na rovinu, příběh pro mě neměl díky informační nepřehlednosti zpočátku drajv. Ke konci se začalo konečně začalo na otázky odpovídat a nastalo vyvrcholení příběhu; nic na co by dokázal čtenář přijít sám od sebe. To mi trochu vadí, protože pak si příběh spíš „hraje na to, že si hraje se čtenářem“. Snad bych to byl schopný odpustit na kratším rozsahu; zde však cesta k odpovědím trvá příliš dlouho a byť děj na konci vykreslil komplexitu s nečekanými detaily, bylo příliš pozdě.
Má reakce je tedy spíše negativní, byť mě mnohé dílčí věci zaujaly. Mám rád komplikované příběhy, avšak navzdory tomu bych po týdnu dvou už nedokázal říct, o čem Tulák vlastně byl - a to je prostě špatně. Zajímavým (a zapamatovatelným) prvkem ovšem bylo ladění barev dle pocitů dané scény, což pro mě fungovalo. Když už jsem u kresby, byla až překvapivě dobrá; jedna z těch, která příliš snadno vtáhne na místo, kde se děj odehrává. V tomhle to bylo super.
Máte-li rádi komplexní přemýšlivé příběhy a máte trpělivost, do toho.
(SPOILER) Tulák je především skvěle výtvarně zvládnuté dílo. Kresby a barvy, to je prostě nádhera. Z rozhovorů na konci s Nicem Kleinem jsem si i potvrdil to, co jsem v kresbách vnímal. Zabarvení podle dané situace, piplání se s detaily, apod. Co se týká scénáře (nepůjde o spoiler, ale asi lepší nečíst) tak mi přišlo, že si to dělá náběh na údernou a překvapující pointu, ale tohle jsme už někde několikrát viděli. Prostě pro ty, co ujíždí na sci-fi, to nebude nic nového. Teď možná trochu spoiler ... Co se týče knih, vzpomněl jsem si například na Solaris (film od Tarkovského jsem viděl, ale tam si pamatuju jen jak jede žiguli po silnici - remake jsem neviděl), nebo mnohem banálnější (jednodušší na pochopení) Oblivion. Ne snad, že by to bylo stejné, ale určité prvky jsou použity i zde. A to se mi vybavilo teď další sci-fi, ale nebudu už nikoho tím otravovat a chytračit. Aby mě, ale někdo nepochopil špatně - píšu to jen proto, že Brandon dílo prezentuje jako něco, co jsme ještě nečetli, tak ať z nás nerdů, nedělá blbečky :). Upřímně, ono je těžké vymyslet něco, co tu ještě nebylo. A třeba to ani nechceme. Tohle je poctivé sci-fi ... no i když poctivé ... tohle je sci-fi, které jsem s radostí přečetl během dvou hodin a to nejsem rychlý čtenář. Šlo o to, že jsem si říkal, jak jsem nechápavý a v určitém momentě jsem začal listovat zpět, ale zbytečně - protože (a to je plus tohoto komiksu), se vám postupně rozkryjí i detaily, na něž autor neupozorňuje a jen je vidíte nakreslené. No a to pak hltáte stránku za stránkou, abyste rozkryli celek. Po přečtení jsem se vrátil i zpátky na začátek, abych se podíval na některé věci, které jsem si ani nemohl s ničím v průběhu čtení spojit. A opravdu to do sebe krásně zapadlo. Pak právě radost z pochopení, vystřídal pocit ošizení o genialitu. Ale jak píšu. Jen taková drobná "vada" na kráse, vizuálně dokonale zvládnutého díla.
Tulák je kvalitné sci-fi, ktoré je zaujímavé svojím nejasným príbehom a aj krásnym vizuálom. Autor scenára Iván Brandon sa zahráva s čitateľom veľmi zákerne a spolu s hlavnou postavou budete neraz poriadne zmätený. Napriek tomu je však príbeh veľmi pútavý a pomáha tomu aj vydarená kresba a krásne farby. Znovu perfektne spracovaná kniha, kvalitný preklad a bonusy.
Navnaděn předchozím Dopisem 44, pořídil jsem si s velkým očekáváním i toto. Člověk nemá mít velká očekávání, je pak pravděpodobnější, že nebude tolik zklamán. Třeba je chyba ve mně, ale tohle mě nechytlo. S hlavními postavami jsem se nedokázal ztotožnit a bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Zmatenost děje dávala tušit nějaký svůj hlubší smysl. Každopádně, když byla odhalena hlavní podstata celého příběhu, žádný "wow!" efekt se u mě nekonal. Asi mě taky zmátla anotace, zejména pak: "Co vlastně dělá člověka člověkem? Tělo? Vědomí? Vzpomínky? City?" Mám pocit, že by to chtělo být filozofické, ale za mě prostě není. Děj, motivace a ani jednání postav, ve mně tyto otázky nevyvolávají (natož aby na ně přinášely odpovědi). Oproti tomu, Dopis 44, který podobné existenciální otázky neinzeroval, ve mně rozdmýchal mnohem více pocitů, námětů k zamyšlení i paralel k naší přežhavené současnosti.
Norriho komentář knihu skvěle vystihuje, proto už jen krátce.
Souhlasím, že barvy a kresba jsou opravdu úchvatné. Celková kvalita provedení knihy je famózní. Co se týče příběhu, tak je zamotaný a rozmotává se pomalu. Pokud se do toho autor moc nezamotá, tak to funguje skvěle. V tomto případě to naštěstí tak dopadlo. Sice si budu muset knihu ještě jednou projet, abych se v tom zorientoval o něco lépe, nicméně to je pro mě jen plus.
První, co mě zaujalo, je kresba a barvy. To z toho komiksu dělá už na první pohled luxusní záležitost. Barvy jsou sice digitální, ale jsou dělané tak, aby se podobaly malbě. Rozhodně to patří k výtvarně nejpěknějším komiksům, které u nás vyšly.
Tulák má sice hlavního hrdinu, ale není to příběh jen jednoho muže. Je to příběh celé komunity. Dějem je to spíše komorní záležitost než epický příběh. Taková povídka natažení na 450 stran. Nedá se tomu upřít poctivě budovaná atmosféra. Navíc se to velmi dobře čte, a to i přes to, že převládajícími pocity při čtení jsou deprese, zmar a beznaděj. Je to svět, který je divný. Nerozumíte mu vy, ani hlavní hrdina. Spousta otázek bez odpovědí. Normálně takové příběhy nemám rád, ale tady to funguje. Mozek mi automaticky začal pracovat na různých teoriích, aniž by k některé z nich tíhnul více. A já jsem mezi tím otáčel stránku za stránkou a spratkovsky odmlouval pocitu zodpovědnosti, který naléhal, ať už to zavřu a jdu spát, že musím jít ráno do práce.
Hlavní trik v pozadí celého příběhu není přísně vědeckofantastický, ale spíše jenom fantastický. S takovými prvky se ve sci-fi můžeme setkat zcela běžně a ničemu to nevadí. Zmiňuji to jenom proto, že jsem se nevyhnul srovnání s Dopisem 44, který byl více technický. Potěšilo mě hlavně to, že to nebylo v žádné z mých teorií. Trošku jsem se totiž bál, že to bude jedno z provařených klišoidních finále. Když to pak bylo ke konci odhaleno, tak jsem si hned vzpomněl na jednu scénu ze začátku knihy, která najednou dostala úplně jiný význam. To se mi vážně líbilo. Hned po dočtení jsem si to tedy celé projel znovu a zaměřil jsem se na rozhovory, které předtím příliš nedávaly smysl. Takže za mě dobrý.
Asi nemá cenu zmiňovat, že je to opět vymazlená kniha. Papíry jsou tak akorát pevné, aby se v tom dobře listovalo, na lakovaných stránkách nezůstávají otisky prstů a vazba perfektně drží. Pěkný je přebal i desky knihy s parciálním lakem.
Tulák
Těžce ponurá sci-fi plná tajemství, záhad a nejasností, která by se daleko lépe uživila na menším rozsahu. Takhle v okamžiku, kdy po čtyř stech stranách konečně dojde na odpovědi, člověk za a) nemá ani chuť vracet se nějak v příběhu na začátek, a za b) tyhle nápady fungují u povídek Raye Bradburyho, ne v akční rovině stylu Černočerná tma. Tedy alespoň v mém případě.
Přesto nepopírám, že jsem Tulákovi propadl, především v první půlce, kdy se zvraty vrší jeden za druhým. Má to takovou tu temně podmanivou atmosféru, jakou dokáže vykreslit např. Philip K. Dick, s čímž souvisí i uvědomění, že absolutně netušíte, co z toho nakonec vyleze. Naneštěstí mi už v druhé půlce všechny ty hlubokomyslné dialogy, popřípadě filozofické monology, začaly lézt krkem, protože se vyjasňovalo, že jen máloco z odehraných událostí bude dávat smysl. A třebaže Iván Brandon si dal záležet, aby v úplném závěru do sebe všechno zaklaplo, nemůžu říct, že bych byl plně spokojen. Naštvaný ano, ale spokojený rozhodně ne.