Masaryk a legie

Tato nová publikace mimo jiné volným a novým způsobem poutavě rozpracovává hrdinský příběh Masarykova odboje, proslovený autorem ve svých základech také již na 1. Mezinárodní konferenci Československé obce legionářské v sobotu a neděli 23. a 24. listopadu 2019 ve velkém sále „Paláce Legie“ v Sokolské ulici v Praze 2 (Preclík: Masaryk a legie, str. 9 – 19 in Sborník příspěvků z konference Československé obce legionářské. "Československé legie v boji za samostatný stát a jejich odkaz v 21. století", ISBN 978-80-87919-01-9. Praha: Československá obec legionářská, 2013. 205 s.), zahrnující vybrané obrázky z období od vzniku první světové války v roce 1914, která profesora Masaryka zastihla v Sasku. Autor byl tehdy jediný, jenž se zabýval T. G. Masarykem v samostatném příspěvku. Nová potřebná publikace „Masaryk a legie“ (vydaná nakladatelstvím PARIS, vzdělávací agentura s.r.o.), pojednávající o vztahu profesora Masaryka k nově vznikajícím československým legiím je rozdělena věcně do dvanácti navazujících kapitol, z nichž první popisuje Masarykovo úsilí po vyhlášení války a vznik našeho vojska zejména v Rusku (Česká družina, přísaha 28. září 1914) a ve Francii (září 1914, rota Nazdar, bitva u Arrasu 9. 5. 1915). Navazuje přípravou jeho odboje, vznikem maffie, první výzvou k tvorbě a rozšiřování zahraničního vojska, cestami do Holandska, Itálie, příčinami jeho exilu, pobytem ve Švýcarsku, rozdělením úkolů, ustavením ČSNR v Paříži, pobytem v Londýně a Rusku s tvorbou legií, cestou kolem světa, slavným návratem domů, až po první slavnostní poctu jeho legionářům v novém státě v roce 1919. Protože i autorův dědeček, který přeběhl na základě Masarykovy výzvy v Rešově již 15. listopadu 1914 k Rusům a po přípravě v zajateckých táborech, ještě před bitvou u Zborova, vstoupil 14. února 1917 do nově formovaného 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého, kde se s Masarykem setkal, je v knížce značně rozšířeno pojednání o legiích ruských, zahrnující nejen bitvy u Zborova, Tarnopole, Bachmače, Čeljabinský incident, ale i Sibiřskou anabázi. Po Zborovu se stává Masaryk uznávaným velitelem legií, zajišťujícím jejich rozšiřování, logistiku i ubytování. Promýšlí jejich přesun na bojiště do Francie a zajištuje vojsku na Rusi, aby se stalo součástí naší legionářské armády ve Francii. Zprávy o dalších bitvách od Bachmače, kdy se Masaryk v den svých narozenin 7. 3. 1918 (jeden den před zahájením průjezdu 27 vlakových souprav o 750 vozech Bachmačí, střelbou u Meny, Doče a Plisky a následnou bitvou, týž den mu vyhrávala plukovní hudba Olomouckého pluku na dálku do Moskvy k narozeninám) vydává na magistrálu, jej zastihují na cestě, ve Vladivostoku, Tokiu nebo až v Americe. Jsou radostné, neboť obsahují zprávy o vítězstvích, spojení legionářských vojsk památného 6. července 1918 u Miňjar v Západní Sibiři a po spojení vojsk na řece Ononu u stanice Olovjanaja na východě je Masaryk považován za pána Sibiře Nově je zpracován i Masarykův pobyt v Americe, zdůrazňující nejen snahu vybudovat samostatný stát, pro jehož uznání dovedl obratně úspěchy legií využít, ale i zajistit neustálou pomoc našim legionářům zejména v Rusku. Opomenuta není ani jeho návštěva u Amerických Československých legionářů zejména ve Stamfordu. Práce je doplněna pojednáním o věrném Masarykově spolubojovníkovi nejen v otázce legií Milanem Rastislavem Štefánikem a kapitolou o vybraných československých legionářích. Nechybí rozsáhlé poznámky a odkazy na zdroje, nezbytná poděkování, seznam pramenů a použité literatury, anglické „Summary“ a jmenný rejstřík (jenž bude vítanou pomůckou při podrobnějším studiu a využití knížky), včetně přehledného obsahu jednotlivých kapitol.... celý text