Tohle je moře
Mariana Enríquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398840/bmid_tohle-je-more-9pH-398840.jpeg
3
40
16
Proč slavní rockoví umělci často umírají mladí? Jak se Kurt Cobain, Sid Vicious nebo Jim Morrison stali legendami? Rozsahem útlý román Mariany Enriquezové nabízí propracovanou teorii ve formě kouzelného příběhu, v němž navštívíte rockové koncerty plné nadšených fanynek i podsvětí obývané nadpřirozenými bytostmi. Autorčina tvorba zde nabývá nové podoby, koketuje s morbidností, tajemnem a zrůdností, a řadí se tak do málo známé oblasti argentinské literatury. Její ponurý a znepokojivý styl působí nesmírně návykově. Realita protkaná prvky fantastična přináší ozvěny řecké mytologie i rockové hudby.... celý text
Přidat komentář
Tohle je moře sraček. Ono to totiž snad do půlky nedává smysl a člověk prakticky nemá šanci se čapnout a dostat se do děje, protože celej tenhle stodvacetistránkovej canc působí, jako jedna kapitola vytržená z rozsahově objemnějšího díla. Najednou vás někdo hodí do vody a buď budete plavat, nebo se utopíte.
Jo, jako on to není špatnej nápad. Máte popový hvězdy a jistý entity se z nich snaží udělat legendy - alegorie hudebního průmyslu. Problem je v tom, jak je to napsaný. Paní Mariana totiž asi hojně požívala svojí rostlinnou jmenovkyni během psaní. Roztroušenost, roztěkanost a přeskakování od jednoho ke druhýmu, čemuž asi rozumí jen autorka. V jednom odstavci spolu mluví dvě postavy. V následujícim další dvě, ale to už vám nikdo neřekne, a najednou zjistíte, že jste o tři rozhovory a dvě místa děje dál. Díky tomu nemáte ani možnost si vytvořit vztah k postavám. Ke konci jeden silnější moment, ale ten to sám o sobě už nevytrhne díky předchozímu průběhu.
Za mě – tohle se fakt nedá nikomu doporučit.
Latinskoameričtí autoři a já se většinou nekamarádíme. Cosi jsem v tom našla...ael jestli jsem správně zachápala autorčin záměr...těžko říct :-D
Zajímavé propojení našeho a ,,magického" světa. Možná nejsem příliš náročný čtenář, nebo je to tím, že tohle bylo moje první setkání s magickým realismem, ale musím se přiznat, že kniha se mi líbila a vyvolala ve mě emoce. Myšlenka díla je poměrně originální a s trochou čtenářovy fantazie se může změnit v hezký čtenářský prožitek.
Od knihy jsem popravdě očekávala trochu víc. Líbil se mi námět, mám ráda Kurta Cobaina, Johna Lennona, Jima Morrisona a další, o kterých byla v knize zmínka, proto jsem se rozhodla ji číst. Nápad o vytváření legend mi přijde super, jenom mi přijde takový “nedotažený”. Knížka je velmi útlá, měla jsem ji po pár hodinách přečtenou a myslím, že by si zasloužila o pár stran navíc. Moc jsem nechápala, co jsou postavy v knize zač, chyběl mi tam i širší popis prostředí, kde se děj odehrával nebo vysvětlení používaných pojmů, nedozvěděla jsem se ani, proč se kniha jmenuje právě Tohle je moře. Musím ale ocenit grafické zpracování a krásnou obálku, která mě zaujala hned na první pohled. Kniha nebyla špatná, ale mohla by být lepší, kdyby byly rozvedeny silné pasáže, které v ní bez debat najdeme!
... nadpřirozené bytosti, rockové hvězdy, tajemno, sny a touhy, ovládání mysli...
✳
Anotace: Osudy rockových hvězd nejsou jen šťastné, ač se na první pohled může zdát. Jejich nečekaná a záhadná úmrtí v nás stále budou vyvolávat otázky „Proč?”. Chceme skutečně vědět co se stalo?
✳
Zážitek jiného druhu než povídková kniha Co nám oheň vzal - ne tak intenzivní v celku, ale spíše v bohatství emocí, které se v průběhu čtení vystřídaly. Stejně jako identita hlavní entity a její svět předpokládá mít povědomí o mytologii řecké a indické, z nichž autorka vychází (čerpá z nich nejen jména a názvy, ale i některé fikční zákonitosti), tak je nutné držet pozornost při odhalování tajemství Hvězdy, eventuální Legendy, i Heleny, jež několikrát změní podstatu. A čtenář se může rozhodnout, zdali čte příběh o samotě, smutku, prokletí pozorovatele uplývajícího času, zničující podstatě lásky, nezúčastněnosti bohů - nebo něčem úplně jiném...
anotace mě velmi navnadila. Nakonec mám velmi rozpačité pocity po přečtení tohoto rocknrollovo - mysteriózního příběhu. Neříkám, že byl špatný, to určitě ne, protože několik hodně silných momentů tato kniha má. Celkově ale jsem si pod tím vším představoval něco jiného.
Po vynikajících povídkách z knihy Co nám oheň vzal jsem se těšila na něco podobně jedinečného a jihoamericky rozpalujícího. Originální to bylo, ale bohužel mě těžce míjelo. Svádím to na svou nesoustředěnost, kouskované čtení této útlé knížky a autorku nezatracuji.
Zajímavý pohled na tzv. stan culture, nicméně příběh má jisté nedostatky. Mezi ty hlavní patří nevysvětlení reálií kouzelných bytostí (např. co to je "Moře", "Pláž" nebo "Kopec"?) včetně jejich motivace, tedy proč se vlastně vůbec snaží dělat "Legendy" a k čemu jsou ty "Legendy" dobré.
Vysoké hodnocení dávám nejen proto, že mi tato útlá kniha pomohla přežít celé dopoledne v čekárnách doktorů. Ale zejména proto, že díky imaginaci (z latinského imago + jméno Megera = geniální) autorka přiblížila čtenářům svět hudbeních hvězd i hvězdiček, ale zejména prostřednictvím své fantazie nám ukázala tvrdou realitu. Je dobré si při/po čtení uvědomit, že vše, co ovlivňuje náš život od útlého dětství až po skon, tvoří naši nejbližší a my sami. Nikoli éterické bytosti.
Koukám, že tady jsou hodně nízká hodnocení, ale mně to vůbec nepřišlo špatný, spíš nedotažený. Chtělo by to víc rozpracovat zajímavě načrtnutou mytologii, takhle to vypadalo, že si s tím autorka moc neví rady. Ale bavilo mě to.
Tohle... se nepovedlo. Z úcty k autorce se radši nebudu vyjadřovat více. Divím se, že byla kniha vůbec přeložena a vydána, tady Host zklamal. Hvězdička za pěkné grafické zpracování.
Po přečtení povídkové sbírky Co nám oheň vzal, jsem věděla, že Enriquézová se stane jednou z těch spisovatelek, jejichž budoucí tvorbu si pohlídám. Tohle je moře je kniha s jedním z nejlepších námětů, s jakými jsem se za poslední dobu setkala, bohužel ale zcela chybí hutná atmosféra a extrémně charismatické prostředí knihy předchozí. Skvělý nápad zůstává nevyužitý a byť má kniha jen 115 stránek, měla jsem pocit, že je dost ukecaná, ale vlastně nic moc se v ní nestane...
Některé pasáže z Jamesovy minulosti sice mají jistou hloubku, ale nestačí to na to, aby se pro mě kniha stala ikonická. Ani náhodou ne. Po dočtení mám neurčitý pocit a obávám se, že i ten se za chvilku vytratí.
Ona tedy ani předchozí česky vydaná povídková sbírka Enríquezové nebyla – ani co do žánru, ani co do kvality – nijak zvlášť fantastická literatura, přesto se několika povídkám nedala upřít jistá kvalita (a smysl). Nedostatek či lépe řečeno úplná absence kvality je charakteristika platná nejen pro většinu českých fotbalistů, ale patrně i pro tento její tzv. útlý román. Nápad má přitom pěkný, můžete si ho přečíst v anotaci; jeho zpracování (či co to mělo být) je ovšem mizerné, resp. vlastně žádné.
Cokoliv potenciálně zajímavého si tu musí vyfabulovat, což není zrovna silná stránka autorky, sám čtenář (např. shodné strukturní narativní prvky u mýtů/legend a mytizování životů rockových hvězd/legend – a jejich rozvedení); maně mě kolikrát napadlo, jak by si s námětem, že za smrtí rockových hvězd stojí jakési konkurenční sesterstvo Erínyí, vyhrál takový filuta Binet, ovšem Enríquezová z námětu nedokáže vytěžit lautr nic.
Celá ta rádoby mytologie je hodně pop a hodně nepropracovaná, bez opravdové síly takového Saera v brilantním Pátrání (a co teprve Saerovy hlavolamy o trójské Heleně!); rádoby borgesovské závěrečné přemítání o nesmrtelnosti/paměti a čase už potom připomíná spíš horror (vacui). Radši ani nezmiňovat zmatečné a neujasněné vyprávění (o kterou postavu, resp. o co tu vlastně jde?), dost prostinkou kritiku hudebního průmyslu či mediálních prezentací, úděsný styl, vyloženě polodementní děj i dialogy a v neposlední řadě vytváření dojmu mytického Světa prostřednictvím Velkých Písmen, že si nemůžete být jisti, zdali jste zabloudili do Knih Coelhových, nebo na Instagram Tomáše Kluse. Tohle není moře. Tohle je Blábol.
Štítky knihy
magický realismus rock argentinská literatura hispanoamerická literatura
Kniha Tohle je moře je v
| Přečtených | 49x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 59x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Je to hodně ulítlý a navíc ještě depresivně laděný, i když talent se spisovatelce neupře. Skoro jsem začal věřit na cizí síly, které nás mohou ovlivňovat. Ale o tom magický realismus vždycky v Latinské Americe byl. Dostal jsem knihu jako dárek a přelouskal ji v letadle. Až mne bylo zle, jak to vlastně skončilo. Ano, rockové hvězdy jsou svým způsobem prokleté, ale tohle mohlo mít i jiné vyznění. Dávám ale 4 hvězdy za snahu přijít s neotřelým nápadem. Morbidnost se autorce ale nedá vzít