Nukleoid štěstí
Roger Zelazny
Kdysi pašerák uměleckých děl, nyní vážený obchodník s uměním, Ovidius Wiley, se jednoho dne probudil a našel svého bývalého společníka ubodaného k smrti na podlaze své galerie. To je samo o sobě podivné, ale když se na scéně objeví agent CIA, aby ho dostal z vazby na newyorském policejním oddělení, začnou se dít ještě podivnější věci. Přestože byl román sepsán již v roce 1971, poprvé byl vydán až v roce 2009. -- zdroj: pitaval.cz --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , BanshiesOriginální název:
The Dead Man´s Brother , 1971
více info...
Přidat komentář
Hned z kraje je důležité zmínit, že tohle není sci-fi román, jak naznačuje obálka. Kniha, v originále nazvaná The Dead Man‘s Brother, vyšla ve Státech v rámci edice Hard Case Crime, kam také beze všeho patří. S fantastikou však nic společného nemá, snad až na nepatrný náznak výzkumu lidí, kteří mají příliš mnoho štěstí.
Z tradiční tvorby Rogera Zelaznyho jinak příběh lehce vybočuje, ovšem ne po stránce dechberoucí gradace. Tedy alespoň první polovina, v níž se děj neskutečným tempem řítí kupředu. Pak bohužel jakoby ztrácí elán, zápletka se začíná nesmyslně komplikovat, máloco se dořeší, a když už něco ano, je to zrovna motiv, který postrádá valného významu. Srovnávat tak začátek s koncem prakticky nejde, protože co se v úvodu rozehraje, s druhou půlkou vlastně nesouvisí. Škoda.
Přesto všechno se mi Nukleoid štěstí četl neskutečně lehce a oproti autorovým významnějším dílům bylo fajn, že jsem se neztrácel v surrealistických vizích a umělecké vatě.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Krev Amberu |
Kniha Nukleoid štěstí je v
| Přečtených | 15x |
| Knihotéce | 30x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 5x |
Celkem hloupé (příběhově), ale docela čtivé a naštěstí krátké :-).
Zelazny je můj oblíbený autor, ale bohužel má (pro mě) dva typy knih - absolutně výborné, nebo špatné. Tato kniha patří do kategorie #2.
A ten, kdo vymýšlel český název, si před tím asi něco šlehnul. Ani překlad není bez chybičky, ale dalo se to přežít.