Dítě mrtvého boha
Barb Hendee , J. C. Hendee
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12010/bmid_dite-mrtveho-boha-zUo-12010.jpg
4
79
9
Vznešení mrtví série
< 6. díl >
Magiera s Leesilem pátrali mnoho měsíců po ztraceném artefaktu, jehož účel je zahalen tajemstvím. Magiera ví jen jedno: musí zabránit tomu, aby padl do rukou vraždícího Vznešeného mrtvého Welstiela, jejího bratra. Nyní ji sny o zámku uvězněném v ledu vedou na jih a ona se vydává na cestu, která se stane posedlostí... Magieru s Leesilem doprovází učenka Wynn, psí ochránce Chap a dva elfští zabijáci, kteří je střeží, i když sestře mrtvého tak docela nevěří. Kolem Magiery se totiž srocují mocné síly - někdo by dokonce řekl, že sám osud - a chystají se k boji. Nalezení artefaktu může být teprve začátek.... celý text
Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
Child of a Dead God , 2007
více info...
Přidat komentář
Máme tady velké finále. Naši dva "oblíbení" hrdinové se společníky se vydají pátrat po tajemném artefaktu, o jehož existenci ví hlavně jejich největší upíří protivník. Překvapivě první díl a tento jsou podle mého nejlepší. Teď se jednalo o dobrodružné putování, žádné velké zastávky se nekonaly... takže se příběh posouval dobře a změny prostředí tomu pomáhaly. Samozřejmě hlavní hrdinové neustávali ve svých náladách - samozřejmostí jsou vzteklé výlevy, urážení, minimální rozhodovací schopnosti a naprostý nezájem o rady cizích. Konec byl takový nijaký, ale alespoň byl. Sice ne stoprocentní, protože příběhy dále pokračují, ale byl.
A na závěr příběhu přišlo zklamání. Mám sklon k psaní dlouhých vyčerpávajících komentářů, ale dokážu se mu nepoddávat, pokud už téma dostatečně vyčerpali jiní. Vážně nemám ráda, když přečtu 6 knih, jen aby se na konci nic nevysvětlilo. Navíc to opravdu vypadá, jako kdyby si autoři na začátku řekli "bude to o hledání mocného magického artefaktu" a na konci nevěděli co s tím tématem vlastně dělat.
Až teď jsem si našla, že prvních 6 knih je jen předehra, následující 3 jsou to, co vede k nějakým odpovědím a pak ještě v angličtině existuje fáze 3, kde je 5 knih a až 5. je "The Night Voice". Tedy musíte přečíst celkem 14 rozvleklých dílů, abyste se dobrali skutečného konce příběhu. A pak k tomu ještě patří 4 díly Mist-Torn Witches a 8 knih s doplňujícími příběhy. Celá série tedy má dohromady děsivých 26 dílů. Do čeho jsem se to pustila? Nemyslím, že chci číst dalších 20 knih od tohohle dua.
Po Magieřiných a Leesilových retrospektivách se příběh šestého pokračování Vznešených mrtvých vrací zpátky k ústřednímu motivu hledání tajemného artefaktu, jenž je starý jako lidské Zapomenuté dějiny a přestože jeho účel není nikomu známý, všichni touží ho vlastnit. Série už je dostatečně dlouhá, aby bylo možné vysledovat dva trendy: zabíjení je knihu od knihy surovější a žádná z hlavních postav nedokáže překročit svůj stín, aby se někam, kamkoliv, posunula. Ve světle tohoto zjištění se pak daleko životnějšími a progresivnějšími jeví někteří vedlejší hrdinové, kteří kromě toho, že mají morálku a nezanedbatelné charisma, ještě dokáží svými vstupy pohnout stojatými vodami a rozbouřit emoce. Tím spíše, že ve chvíli, kdy by měla hlavní dějová linka jiskřit a vybuchovat, začne naopak skomírat a ubývat, jako by snad ani sami Hendeeovi nevěděli, co si se všemi těmi záhadami a rozpracovanými obrazy počít. Epizoda v Kráterových horách, která nejspíš měla být vrcholem knihy, je rozpačitá a nedotažená. Závěrečné kapitoly pak dokonce vypadají jako ručník hozený do ringu a odchod do šatny únikovým koridorem.
No serie pěkná a čtivá, ale : Spoiler možná
V první dílech upiři nemohu vstoupit ani do pokoje v " hotelu" a v další klidně vlezou kamkoliv,..což si uplně protiřečí
6. dil se mi velice libil. Bylo tam hodne akce, ale mrzi me ze se pribeh v podstate neuzavrel a nevic co se s artefaktem stalo. Dalsi knihy uz se cist nechystam, protoze zacina jiny pribeh a Wynn jsem nemela moc rada.
[111/11] (ebook) Konečně mohu definitivně uzavřít celou sérii a oddechnout si. Putování to byla dlouhá, úmorná a rozhodně to celé nepředčilo má očekávání. První kniha byla vcelku dobrá a na rozjezd dostačující, ovšem, ani na jednom z pokračování, není vůbec poznat nějaký autorský posun a nemyslím si, že tato dvojice by ve své tvorbě měla i nadále pokračovat. Text se opakuje, odstavce se opakují, popisy se opakují a charaktery nevyvíjí. Navíc je celková zápletka dosti primitivní a nejednou jsem se ptala sebe sama, proč se vlastně ta parta kreatur ze všech koutů světa courá po kontinentu někam do zasněžených hor. Odpověď? Pro hrozně nebezpečný artefakt, aby zase jednou nesmrtelní hrdinové spasili svět. Problém je ovšem v tom, že, kdyby pro něj nešli, nikdy by ho nikdo ani nenašel a svět neohrozil, protože všichni zlí upíři jsou tak neschopní, že jednoduše do hor neumí vyšplhat sami a bez vodící fenky s hysterií jí vlastní.
Mohu se na to dívat z úhlu jakého chci, ale ‘Dítě mrtvého boha‘ není vůbec dobrá kniha. Na závěrečný díl je neuvěřitelně utahaná, opět nám jsou opakovaná fakta, která nejsou vůbec podstatná pro (ne)postupující děj a tak nějak celý autorský styl je ospalý až ku zívání. Postavy nesrší sympatiemi ani vtipem a opět přehrávají, což je myslím na literární charaktery skoro až podivné. Autoři své postavy jednoduše nezvládají, přerůstají jim přes hlavu a v domnění, že dělají správnou věc, je napsali jako ty největší uplakané ubožáky, kteří kdy po tamním světě chodili. Výbuchy nesmyslného vzteku, nikdo nikoho neposlouchá, stále se všichni hašteří a přitom nikdo z nich ne a ne chcíp… umřít. Nikdo totiž není nepostradatelný a nikoho čtenář nemůže se šokovaným zjištěním oplakávat, protože se jich autoři jednoduše nemohli vzdát. A že já ty postavy až nenáviděla a to do jedné. Epizodní a ani ty hlavní. Bylo to úplně jedno.
Magiera je hloupá, úzkoprsá a výbušná mrcha, která nikdy nepoužila to nad krkem a místo toho se ohání jen svaly a svou černookou stránkou mutace, která oplývá agresivitou, až za hory sahající. Brání se své přirozenosti a tím jen ostatním ztrpčuje bezohledně život. Leesil je jednoduše hlupák, který neudělá to nejrozumnější jenom proto, že je podle něj celý svět zkorumpovaný a všichni s ním jen manipulují pro svůj vlastní prospěch. Wynn je ukňouraná slepice, která by byla ráda světačkou, ale jednoduše na to nemá a ani jako tlumočnice, kromě elfštiny, zrovna moc neexceluje. (A to zná kolem 15 jazyků.) Chap je jen hloupé psisko, které nikomu nic neřekne, vše provádí polopaticky a jako magické stvoření se jen tak tváří, aniž by něco opravdu pořádného předvedl. Salónní triky mě už dávno totiž do extáze nepřivádí. Welstiel je sebestředný praotec všech rádoby zlých, což by se od padoucha dalo čekat, ale on to provádí tak hloupě, že je spíše parodií na antihrdinu. Rozklepaný dědek s upíří dlouhověkostí, který je posedlý experimenty a mocí. A nakonec jeho poskok Chane, který by se svou směšnou a „všemi odsuzovanou“ láskou jednoho až umořil a dostal na umrlčí prkno.
Nemohu se zbavit pocitu, že by z toho celého šly sepsat knihy tři, možná i pouze dvě. Námět moc silný není, originální scény to celé postrádá a vlastně kromě slámy čouhající z každé druhé řádky, aby nás náhodou neofoukl průvan, není co číst. Na tolik stran je to docela div, ale jediné, o čem se ve většině knih opravdu píše, jsou popisy gestikulace, které nejsou vůbec nutné a vysvětlování toho, kdo co řekl. Jeden rozhovor si přečtete třeba i pětkrát, protože hrdinové to neumí vyřešit hned napoprvé. Pak se ještě dozvíte spoustu příkazů, proti kterým samo sebou stále ten oslovený dotyčný bude protestovat a nakonec si přečtete pasáže s akcí, kterou když rozdělíte mezi těch XX nedůležitých postav, zbude vám, že každý sám za sebe do nepřítele jednou kopnul a to je asi tak všechno.
Bude zkrátka lepší, když autoři pověsí spisovatelské touhy vysoko na hřebík a zkusí se věnovat daleko záslužnější práci. Třeba trhat vstupenky v kině. Že by se totiž jednalo o kdovíjaké kvalitní přispění do fantasy literatury, to by mohl říci pouze blázen. Slovní zásoba chabá, neoriginální pojetí akce a každá druhá věta začínající jménem některého z hrdinů, to je totiž právě to, co tento žánr tak nechvalně proslavilo. Kdyby alespoň ta jména byla jednoduše čitelná, ale tolik elfů s tak hloupými jmenovkami, to jsem už hodně dlouho nečetla a raději je rovnou přeskakovala. A řeknu vám, o nic jsem nepřišla a i tak se v textu orientovala.
Štítky knihy
upíři elfové nadpřirozené bytosti putování
Kniha Dítě mrtvého boha je v
| Přečtených | 141x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 31x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 2x |
Dostala jsem se k pátému a poslednímu dílu první části série. Původně jsou to dvě na sebe navazující, takže předpokládám, že ten zbytek už bude o Wynn, která doprovázela hlavní dvojici. Ale podle konce těžko soudit.
Z počátku mě celá série nadchla, bylo to něco nového, jiného a vykreslený svět vypadal dost zajímavě. Představa krvežíznivých upírů, kteří se vymykají dnešní romantické představě mě potěšila. Ještě u druhého dílu jsem byla docela nadšená. Ale s pokračováními to nějak upadlo. Ano, stále tu bylo tolik tajemství a překvapení, bylo na co se těšit, ale tak nějak to ztrácelo na energii. Výprava neustále pokračovala, zdržovala se zbytečnými problémy a úkoly, komplikacemi. A ty ne vždycky byly tak důležité a zásadní.
Najednou jsem viděla, jak se všechny postavy vlastně jen hádají, téměř žádná vlídná slova. Negativní a nepříjemní. Všichni hrozně povznesení a arogantní, štěkali po sobě. Vlastně ani nechápu, co je tak často drželo pohromadě a proč třeba Leesil a Magiera byli spolu. Autoři se úplně vykašlali na nějaký vývoj vztahů. Například u těchto dvou to ze začátku jiskřilo a pořád to vypadalo, jak je to k sobě navzájem táhne, pak šup, zadařilo se a tím to haslo. Detaily šly do pozadí a už se řešila jen výprava.
Často mi přišlo, že mi uniká nějaká logická návaznost mezi scénami, v ději i v chování postav. Někdy jsem zůstávala dost zmatená, nechápala jsem, jakými myšlenkovými pochody jsem se dostala do určité situace. Nemůžu ale říct, že by tento svět nebyl promyšlen dobře, od dhampira, přes zlé upíry, přes Chapa po elfy, další zvláštní bytosti, magické dovednosti, a podobně. Elfové mě poměrně bavili, ale autorská dvojice občas uklouzávala a začala je vykreslovat ne zrovna moc mile. Spíše arogantně a příliš chováním lidsky. Obvyklé elfské kouzlo zmizelo. Asi to trošku mělo důvod, když chtěli poukázat, že nejsou dokonalí a neomylní, ale stejně mi to moc nesedělo.
Část s Welstielem a Chanem byla z počátku důležitá, když se seznámili a podobně, ale postupně mi přišla naprosto zbytečná a vycpávková. Sice docházelo k odhalením toho velkého soukolí na pozadí, ale myslím, že se to dalo zjistit i jinak a tak mi v podstatě půlka knihy přišla jako hrozná vata. Kdyby se jejich pohled vynechal, byl by děj rychlejší a plynulejší. A taky bych ocenila, kdyby Wynn ve svém věku nebyla taková naivní blbka, která dělá samé problémy. Učenka, plná vědomostí, ale i pitomostí s otravným chováním.
Za mě tedy celkově průměrná série. Ne kvůli ději, který se mi kromě zbytečných průtahů líbil, ale kvůli těm nelogičnostem, podivným postupům, nepochopitelným častým hádkám a totální absenci ve vývoji charakterů postav a jejich vztahů.