Psí zima
Petra Neomillnerová
Zaklínačka Lota série
< 2. díl >
Stříbrný meč a ostré bílé zuby? Zaklínačka Lota a její souputník a milenec Urian svým výběrem partnera doma radost neudělali a zejména zaklínačský cech neváhá dát to rázně najevo. Lota je přinucena odejít ze školy, na její straně zůstává jen věrný přítel Torge, o práci však zaklínačka nouzi nemá. V tuhé zimě se objevily bandy kožoměnců, které táhnou blíž k městům a terorizují obyvatele, o Lotiny služby je zájem a ona tříští lebky a přesekává vazy tak, jak je zvyklá. Slabost pro upíry však přinese zaklínačce ještě další komplikace. Na scénu přichází vampýrský zabiják Enno a ten je rozhodnut Lotě i jejím milencům dokázat, že stříbrný meč, ani dobrá rodina jednoho neuchrání před zážitky, které nelze nazvat jinak, než extrémní.... celý text
Přidat komentář
Příběh o zaklínačce Lotě a jejím vampýrském milenci Urianovi.
Za sebe mám ráda většinu knih od Petry Neomillnerové... její hlavní hrdinky jsou upřímné surové ženské, které si na nic nehrají a rozhodně se nebojí "umazat" si ruce. Takže pokud máte rádi české fantasy, zkuste dát Lotě šanci.
Nějak nevím jak tento díl uchopit. Bavil mne o trochu méně nežli díl předchozí, ale pořád je to dobře podaný středověk bez jakýchkoli přikrášlení a to rozhodně oceňuji. Brutalita s jakou některé postavy bojují o přežití je přirozeně podaná stejně jako v díle předchozím.
Jen...jsem k jednomu z hlavních záporáků necítil jakýsi vztah, jeho motivy mi přišli poněkud... zvláštní. Prostředek knihy se pro mne nějakým zvláštním způsobem táhl. Upíři nemají problém změnit názor na zaklínače během pár týdnů a vzájemná nevraživost trvající x desetiletí, možná staletí .... vyřešena až na pár detailů... ale to je asi spíše můj osobní problém s dějovou linkou.
Za mne v rámci série doporučuji, ale bez předchozího dílu nečíst, protože děj striktně navazuje. Na třetí díl se každopádně časem těším, autorka umí psát pro mne od ženy velmi dobrým stylem a užívám si to :-) .
Když mi tuto knížku přinesl kamarád do práce k zapůjčení, během dvou pracovních přestávek jsem přečetl asi 30 stran a následně mu ji vrátil se slovy, že si ji hned odpoledne cestou z práce koupím taky :-) Samozřejmě jsem věděl, co dělám, protože jde o skvělé čtení pro fantasy-maniaky a znal jsem oněch prvních 30 stran :-) Po letech jsem ji věnoval kamarádce, která si ji moc přála přečíst.
Chytlavé, čtivé, studené a občas až trochu přespříliš vyválené v prasárničkách a krvi, jelikož autorka se stejně jako Lota s ničím moc nepáře. Když se větší části vypráví přímou řečí, tak ty stránky sice hezky rychle odsýpají, ale jednotlivé postavy nestíhají nabrat nějakou pořádnou hloubku. Hlavně z toho důvodu se zatím u paní Neomillnerové držím tak jedné knížky za rok a naprosto mi to vyhovuje. :-)
První díl mě fakt sejmul tím, jak byl zábavný, napínavý, brutální a šokující. Holt jsem se toho všeho už asi nažral. Přehnaná brutalita a sex už jsou tady nejen nudné, ale spíš otravné a tentokráte spíše než aby vtáhly do děje, tak mne odcizují od hlavních postav.
Zachránil by to dobrý příběh a napětí, ale to tady tentokráte není. Hrdinů je tady jako na deseti orlojích, což je nekonečný problém nejméně každého druhého románu a i zde to hodně zabíjí plynulost a požitek z četby. Stejně jako styl psaní, spočívající pouze v dialozích. V prvním díle se na to dalo zvyknout a překrásně to díky tomu odsejpalo. Tady se jen žvatlá a ještě nevíte, kdo z těch sto padesáti postav zrovna žvatlá. Ne že by na tom záleželo. Děj se vleče jako hlen a minimálně poslední třetina knihy mě už nezajímala ani trochu.
Příběh se točí kolem upírů a lidí co se mění na čokly. Ani jedna zápletka mě nedokázala nadchnout, stejně tak jako ani jedna z nových postav mi nedokázala přirůst k srdci.
Dvě hvězdičky z milosti. Oproti prvnímu dílu velké zklamání.
Ucelený příběh mi vyhovoval více než sbírka povídek. Na větším rozsahu se lépe ztratí nějaký ten nedostatek nebo příhodná náhoda. "Psí zima" obsahuje dvě zápletky. Jednu vedlejší s kožoměnci (psodlaky), která je ve skutečnosti jen taková kulisa k dění v životě postav a jednu hlavní s vympýry, která se zřejmě protáhne do dalšího dílu. Na autorčině tvorbě se mi líbí, že umí napsat záporáky, kteří "jsou zlí prostě proto" a je to naprosto uvěřitelné. I když mi Enno asi až moc připomíná Dyreho (naštěstí si sérii "Tina Salo" už moc nepamatuju, takže to nemůžu tvrdit s úplnou jistotou). Bavilo mě to dost na to, abych to přečetla za 3 dny a ne dost na to, abych o měsíc později chtěla v komentáři něco obzvlášť vyzvdvihnout. Zklamalo mě, že se v knize víc nepracuje s Lotiným původem. Temní elfové byli tím, na co jsem byla zvědavá nejvíc. Místo toho jsem zjistila, že čtu další sérii o krvesajích. Snad nebyli temní elfové úplně vyškrtnuti a dočkám se v "Žáru krve".
O dost lepší, než předchozí-následující díl. Úplně neladí s prequelem, ale to se tak někdy stává, když se dopisuje něco zpětně. Přestože je zápletka temnější, příběh není až tak depresivní jako prequel. Ucelený příběh mi sedl mnohem více, než předchozí povídková forma. Vampíři jsou skoro takový, jak je známe poslední dobou s filmů - poměrně dost přihřátí (no je psala to ženská, tak si z nich raději udělá nóbl, distingované, supermilence, než tajemného hraběte z hradu Bran). Naštěstí jsou mezi nimi hajzlové a jeden z nich kardinální hajzl a to dává příběhu šmrnc. Zaklínači jsou více lidští a v tomto díle mají i nějaké kladné emoce, které jim v předchozím díle chyběly.
Rozhoně si přečtu i poslední díl, ale ani ne tak kvůli tomu že bych byl tak uchvácen, jen chci vědět, jak to všechno dopadne.
Tři slabé hvědičky. Vulgarismy mi nevadí, věčné narážky na sex (ač vůbec ne erotické nebo jinak kladně vnímatelné) mi nevadí, ale styl mi prostě nesedl. Značná část děje se vypráví dialogy, kdy ani kolikrát nevím, kdo mluví, nebo se plká o ničem. Přitom příběh jako takový by nebyl špatný, kdyby byl jinak napsaný. Ale což. Každý hold máme jiný vkus.
Jako, vím, že nemám rád styl českých autorů typu Kotleta a spol. Tedy akce, ještě větší akce, rádoby humor a sex. Ale tady, tady to prostě funguje! Možná to je tím, že jsem četl tuto knihu jako první ze série a až pak zjistil, že to je de facto díl druhý, ale díky tomu, že je to uzavřený příběh, jsem to ani nepoznal...Nemám z toho pocit, že by to bylo přehnané. Kolem téhle knihy jsem dlouho chodil okolo s tím, že to prostě bude vykrádačka Zaklínače a slabý odvárek. Ale ta kniha mě bavila a překvapila! Vynikající změna jsou krátké odstavce, které používá autorka jako malé kapitoly. Dávám 92%! Překvapení české fantasy, tleskám!
Podobné jako Zaklínačka Lota, ale souvislý děj je možná spíše na škodu, jednotlivé povídky předchozí knížce sedly lépe.
Tak dlouho jsem si sumírovala komentář, až to Metla (viz. níže) dokonale popsala za mně :-) K jejímu komentáři asi není moc co dodat, shrnula to moc pěkně a výstižně.
Takže snad jen, že jsem tento (druhý) díl četla až po třetím dílu, který byl pro mě ovšem prvním - ehmm...uznávám, trochu chaos. Chtěla jsem tím říct, že mi konečně některé situace a okolnosti ze třetího dílu Loty dávají smysl a zapadly do správných chybějících mezer. Proto i hodnocení je o fousek vyšší.
Lotu si nejde neoblíbit. Celá série je skvělá, svižná, místy poněkud drsná oddechovka pro dospělé :-)
Lota – cynická, vzpurná, drsná, nepoddajná, omlácená a zjizvená životem… a samozřejmě tak trochu děvka se zálibou v S/M praktikách, bez toho by se knihy Petry Neomillnerové neobešly ;-). Lota je zaklínačka, znáte je: dlouhověcí mutanti, co se živí lovem a zabíjením potvor, mají divné oči, stříbrné meče a medailony, proti polským kolegům jsou nadrženější a disponují ještě peprnějším slovníkem. Nejsem puritánka, ovšem vulgarismů je v „Psí zimě“ zbytečně mnoho. Vhodně umístěné sprosté slovo dodá textu šmrnc, jejich nadužívání má opačný efekt.
Většinu knihy tvoří bezprostřední a přirozené dialogy, což jí dává rychlý spád. Především rozhovory mezi zaklínačskými mistry a jejich nezvedenými podřízenými jsou příjemně odlehčené – například sukničkáře Torgeho si čtenář musí chtě-nechtě oblíbit.
Důraz je kladen na vystupující postavy, nikoliv na děj, jehož zápletka se točí kolem rebelie kožoměnců – chudáků, co se vlivem kouzla transformují v psovité šelmy. Příběh také obsahuje kapku emo příchuti: Lota se zamiluje do vampýra Uriáše. Vampýři jsou aristokrati každým coulem, zaklínači jsou banda hrubých hulvátů. Ač (překvapivě) obě skupiny spadají převážně do škatulky "těch hodných", ochránců slabých a nevinných, nemají se vzájemně v oblibě (tedy s výjimkou Loty a Uriáše). Naštěstí se nekoná žádná plyšově sentimentální romantika: první polovina románu se nese v poměrně pochmurném duchu beznaděje, druhá půlka naladí optimističtější tón (na můj vkus až příliš).
Lota a její společníci jsou akční, vtipní, zábavní, příjemně jsem si v jejich násilnickém světě zarelaxovala. Nic víc, nic míň. 70%
Rozhodne uz me druhy dil serie nenadchl a nepobavil tolik jako prvni dil. Asi uz ta sprostota prestala byt zabavna, protoze se to jakoby furt opakuje a cloveka uz tolik neprekvapi
Oproti prvnímu dílu, který mě až tak moc nenadchl, byla kniha mnohem lepší a stálo za to si ji přečíst. Propojení zaklínačů a vampýrů má docela šmrnc, až si člověk říká, že nějakého potkat by bylo zajímavé. Sexu je tu pořád dost (a lepší to asi nebude), ale je to snesitelnější.
A číst tuhle knihu v zimě - to místy až běhá mráz po zádech.
Se Sapkowskim bych ale toto dílo nesrovnával, Geralt a Lota jsou každý jiná kategorie. U mě osobně tedy vede Geralt.
Mé druhé setkání s tvorbou paní Neomillnerové mi jen potvrdila můj prvotní dojem. Dojem prvoplánové nadrženosti, povrchnosti a lacinosti, která se místy až nevkusně vnucuje.
A přesto, když se vám podaří odsunout tuto část díla do pozadí, a překousnete těch pár okamžiků, které překročí vaši osobní hranici vkusu, naleznete ve zbylém textu střípky něčeho vskutku zajímavého.
Jestli má Psí Zima nějakou silnou stránku, tak je to z mého osobního pohledu jednoznačně základ jedné ze dvou stěžejních dějových linek. Vzpoura lůzy, která se dobrovolně vzdá své lidskosti. Pohled do mysli těch co tak učinily, i těch, kteří jejich rozhodnutím trpí. Byly to přesně tyto chvíle, které mě donutily číst dál. A neopomenu pochválit ani druhou dějovou linií, která má též své světlejší chvíle.
Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby se autorka vykašlala na to, používat pohlavní styk místo interpunkce ve větách, a na místo toho dovolila svým postavám se trochu charakterově rozvinout, proto že i přes častý popis křivek lidských těl, valná většina z nich působí značně ploše.
Zda si kniha zaslouží z mého pohledu své hodnocení si nejsem zcela jist, ale kvalita zápletky a čtivost celého díla si nezaslouží, abych od něj lidi odrazoval.
Za mě naprosto dokonalá kniha. Úžasně napsaná, poutavý příběh a jazyk jakým paní Neomillnerová píše tomu dodal šmrnc. Velmi se to podobalo Zaklínači od Sapkowského, ale ten mě upřímně trochu zklamal, čekala jsem od něho víc. A to víc jsem našla právě u knihy spisovatelky Neomillnerové. Rozhodně ji řadím ke svým oblíbeným autorům a doufám, že se již brzy dočkám pokračování. Opět jsem se přesvědčila, že po skvělém autoru nemusím pátrat za hranicemi.
Štítky knihy
upíři česká fantasy zaklínači poloupír česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zaklínačka Lota |
| 2012 | Amélie a tma |
| 2008 | Psí zima |
| 2007 | Nakažení |
| 2007 |  Hry na bolest |
Kniha Psí zima je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 386x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 25x |
| Knihotéce | 179x |
| Chystám se číst | 52x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 4x |
Toto pro mě bylo překvapením roku a to velmi příjemným. Drsné, přímočaré, žádné mazlení se s čtenářem. Ženské hrdinky mají často tendenci rozčilovat svojí povahou, ne tak Lota. Je naprosto vyjímečná, tvrdá na sebe i na lidi kolem sebe, přesto se v ní dá tušit i citlivka. Nicméně je obalená tak tvrdou krustou "krutopřísný drsňačky", že takhle její skrytá stránka povahy jen tu a tam maličko vykoukne na svět. V těch všech potocích krve se dá najít i spousta vtipných pasáží, kde se člověk opravdu zasměje. Torge je druhá postava k zamilování, Urian nijak zvlášť nezaujal, Enno naopak. Skvěle napsaná postava šílence, na kterého se moc těším v dalším díle.