S krví spjatá

03.11.2021

Stále hledající vražedná Ulrika. Její krvavá jízda je plná zvratů a zklamání očekávání. Ale i pár hvězdiček v její temnotě probleskne. A zhasne...

Inu, málokdy se mi stává, že přečtu celou knihu za jeden den. Opravdu to u mne není běžné. Naposledy se mi to stalo snad s Pátým elefantem od Pratchetta. Asi to bylo neskutečným tempem knihy, ale prostě se mi tak nějak nechtělo to protahovat do dalšího dne. A ano, kniha má naprosto šílené tempo. Jako fakt. Šílené. A do značné míry je to trošičku škodlivé pro knihu samu. Podívejte na to. Kniha začíná spěchem. Doslova od první stránky jsme vržení do napětí, nejistoty a spěchu, abychom si na asi deset stran rádoby odpočinuli a od té doby to jede. Bez přestávky, bez oddechu. A já z toho do jisté míry nejsem nadšen. Jistě, jedná se Warhammer a musím říct, že tato kniha je možná ryzejší Warhammer nežli její dvě předchůdkyně, protože se tu setkáme i s nějakou tou bitvou. Ale přesto bych byl raději, kdyby nám ta Ulrika „rostla“ trošičku pomaleji. Takhle dvakrát mrknete a z tomu vašemu harantovi už končí puberta!

Na druhou stranu je fakt, že se člověk nestíhá nudit. Nuda v knize prostě není. Ano jednou. A zase z další strany je tu nepříjemnost s postavami. Několik málo se jich tam objevuje i po delší časový úsek, ale většina z těch, které se na scéně objeví (a že je jich sakra hodně) se na ní objeví jen proto, aby zabila jinou postavu, která se na scéně objevila aby zabila tu předtím a takhle… se to táhne vlastně až do první knihy, když se nad tím člověk zamyslí. Jasně, jsem se schopen orientovat ve třech, čtyřech upírkách, ale když jich tam najednou pobíhá asi… dvanáct? Pardon, ale to už je trošku moc.

Jedná se sice o nejdelší Warhammerovou knihu jakou jsem posud četl, má skoro 400 stran, ale na druhé straně je v ní materiálu na dvě knihy.

A neříkám, že jsem si to neužil. Užil, ale pozítří si z toho už nic nebudu pamatovat. Na druhou stranu je to stále ta samá nenáročná odpočinková literatura s lítajícími končetinami, takže si vlastně nemám na co stěžovat. A je tam Karl Franz, takže jsem spokojený.

22.08.2021

Intriky v intrikách, které intrikují. A hlavně nefungují. Během čtení jsem přestal počítat, kolikrát se změnilo směřování děje o 180 stupňů. Když si to tak uvědomují, tak v předešlých dílech už byly náznaky. V posledních 50 stránkách jsem toho názoru, že sám autor se zhrozil, kam by to až mohlo zajít a tak několikrát přejel na druhou kolej.

Je to ale stále Warhammer. I když mám pocit, že spíše pro náctileté dívčí publikum. Místy celkem hodně temné. Nájezdy po Říši jsem si náležitě užíval.

Na závěr asi toto: Za Famke a já jen dodám znovu pouze před lobotomií nebo jinak, takto ne.

P.S. Pokud v další knize ze světa kladiva bude na jedné dvoustránce více jak dvakrát paní, hraběnko nebo lorde. Jdu se dobrovolně přihlásit k trolobijcům.