Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487870/bmid_klara-a-slunce-UgR-487870.jpg
4
455
89
Román je zpovědí vyřazené robotky jménem Klára, nadané pokročilou umělou inteligencí i pozoruhodnými pozorovacími schopnostmi. Klářiným úkolem je starat se o dospívající dítě, které si ji v obchodě vybralo, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Klára ovšem coby výjimečný robot dostává výjimečný úkol – starat se o dítě vážně nemocné, na jehož nemoc není lék. V příběhu vyprávěném jazykem poznamenaným zvláštnostmi v Klářině vnímání a vyjadřování skutečnosti potvrzuje Ishiguro opět své literární mistrovství. Díky rafinovanosti, s níž Ishiguro vtahuje čtenáře do Klářiny snahy pochopit, jak vlastně lidi fungují, přesahuje román meze pouhé společenské kritiky, satiry či alegorie. Podobně jako dřívější Ishigurova próza Neopouštěj mě patří sice i jeho nový román do žánru sci-fi, daleko víc však připomíná tu tragikomickou, tu melancholickou pohádku. Pohádku o lidském světě odkázaném na nelidské Slunce, v jehož proměnlivém světle se dospělí nejednou jeví dětinštější než děti a roboti lidštější než lidé.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2022 , Argo
Originální název:
Klara and the Sun , 2021
více info...
Přidat komentář
Čtyři hvězdičky za celkem dost filozofických otázek. Ať již jde o samotnou otázku umělé inteligence (i když jak už tu několikrát zaznělo, Klára působí jako inteligence mírně zaostalá, vzhledem ke svému složitému úkolu, který mají asi??? všechna "úpéčka" dost nepřipravená) a s tím spojené etické otázky vztahu umělé inteligence a lidí, tak otázky bioetické. V tomto ohledu by se dalo napsat mnohé, o ledasčem píše překladatelka v závěru, který doporučuji také k přečtení, ledasco jsem v tom viděla i nad rámec.
Chybělo mi však detailnější popsání světa, v němž se příběh odehrává. Klára, byť by měla být naprogramovaná na život v tomto světě, o něm buď neví zhola nic, nebo naopak všechno považuje za samozřejmé a nic nám nevysvětlí. Po většinu příběhu to funguje, čtenář postupně odhaluje jednotlivé náznaky a vše si spojuje dohromady. Ale na konci bych čekala nějaké vysvětlení, zasazení do kontextu, ale nic. Dokonce i poslední scéna se na to trošku hodila... Místo toho se celý příběh jen zaměřuje na Klářin plán, u kterého jsem si říkala, že buď to dopadne špatně, nebo jak v jedné pohádce, kterou už tu také někdo zmiňoval. A byla to ta pohádka... V doslovu překladatelka zmiňuje, že si jen Klára plete kauzalitu s korelací a vše bylo dílem náhody...mně spíš přišlo, že Klára se sice ze špatných důvodů, ale přece rozhodla jít správným směrem. A celé to opět vede k zamyšlení o potřebách v něco věřit a o náboženství obecně.
Krásná kniha, citlivá, někdy smutná, plná porozumění a naděje. Škoda, že zřejmě mnohým unikne kvůli zařazení mezi knihy pro mládež. Stojí za přečtení i za zamyšlení v každém věku. Pro mě malý objev.
Příběh v sobě má víc sdělení, kterých by si snad ani Klára nevšimla. Nebo možná jo, protože její všímavý a detailní pohled na věc mě okouzlil.
Konec jsem předvídala... bohužel.
Občas je príbeh tak silný, že si musíte dať pauzu, aby ste tie emócie spracovali a rozhodli sa či ho vôbec chcete dočítať. Aký to už musí byť človek, ktorý vie takto písať? Ishigurove knihy sú láska a Klára a slunce napriek ohromne silnej konkurencii najsilnejší zažitok minulého roka! Nie iba príjemné emócie sprevádzalo hudobne takmer všetko od Porcupine Tree.
Po delší době, jsem zase narazila na knihu o které mohu říci, že není tuctová, že je plná filozofických myšlenek, které nemohou nechat klidného nikoho, kdo si tuto knihu přečte. Ačkoliv se jedná žánrově o příběh z budoucnosti, já jsem zcela přesvědčena o tom, že to je budoucnost velmi blízká. Podle mého názoru to nebude trvat příliš dlouho a androidi zastanou většinu práce, kterou nyní vykonávají lidé. I z tohoto důvodu, bylo pro mne nanejvýš zajímavé, sledovat příběh očima jednoho z těchto androidů. Především musím vyzdvihnout způsob jakým byl tento román napsán. Pro zachycení celkové atmosféry příběhu, bylo velmi důležité neprozradit z budoucího světa příliš mnoho. A to se povedlo naprosto dokonale. Stejně tak jako Klára, tápeme v tomto příběhu také my čtenáři a mnoho věcí nám zůstává utajeno. Dlouho jsem byla přesvědčena o tom, že tuto knihu zařadím na seznam těch, které doporučuji. Ale lehce mě zklamal závěr. Nabízelo se naprosto bizarní zakončení, ke kterému nakonec z mého pohledu bohužel nedošlo. Každopádně již samotný náznak byl velice znepokojující. Asi i tyto volby má lidstvo v budoucnosti před sebou. Tato audiokniha, která byla vyhlášená jako vítěz pro rok 2022, je načtena opravdu velice dobře a načetla ji paní Klára Suchá.
Parádní knížka psaní pohledem autonomního robota obdařeného umělou inteligencí. Bylo zajímavé sledovat, jak se v té umělé mysli zcela přirozeně tvoří svébytná forma magického myšlení. Tuhle jsem si užil a doporučuji.
Moje první kniha od Ishigura a musím říct, že jsem velmi pozitivně překvapena. Klobouk dolů za to, jak dokázal propůjčit humanoidce brilantní schopnost rozklíčování lidských reakcí na nejrůznější podněty a zároveň jak dokázal poukázat na to, čím se od lidí liší. Během čtení jsem se nespočetněkrát zamýšlela nad tím, proč roboti můžou nebo nemůžou být jako lidé. A Klára mě dokázala vždycky překvapit a poskytnout další náměty k úvahám. Trochu mě zarazilo, že nám autor víc nepřiblížil svět a společnost, ve které se příběh odehrával - v průběhu čtení jsem to pořád tak nějak očekávala, na druhou stranu román takto působil víc komorně, jako zpověď nebo výpověď robotky, kterou širší souvislosti nezajímaly, protože k tomu koneckonců nebyla určená.
Mimochodem představa robotky vypadající úplně jako člověk, která se mi tiše pohybuje po domě, stojí nehybně čelem k lednici, aby "poskytla soukromí", bydlí v komoře atd. mi přišla mimořádně děsivá, takže tento román pro mě měl i tak trochu hororový rozměr :-)
Paráda, knihu doporučuju, hrozně dobře se čte a nudit se u ní určitě nebudete. Já si určitě přečtu od autora i něco dalšího.
Ishiguro nepise knihy, ale “literarne diela. Styl pisania, prace s textom a vobec vyjadrovania sa je nenapodobitelny (inak velka poklona prekladatelke).
Jste rodič? Nejste? Pak Vám kniha nabídne několik zajímavých filozoficko-etických témat. Vlastně v mnohém navazuje na Philipa K. Dicka a jeho téma, zda sní androidi o elektrických ovečkách. Ale Ishiguro používá ich-formu z pohledu robota, takže po pár stránkách budete fandit robotovi. Vlastně Kláře, protože Klára není jen tak nějaký robot, že?
Pokud jste rodič ... Ufff. Pár nocí jsem potom špatně usínal, přemýšlel jsem, jak bych se zachoval já. Asi mám jasno, ale stoprocentně jistý si nejsem. Je to znepokojující otázka, co?
ISHIGURO to skratka vie. Podla mna aj kniha bez pribehu by od neho bola uz len tym stylom prejavu a pisania hodna 5 hviezd.
Autora jsem neznala, i když ve svém sáhodlouhém seznamu ke čtení některé jeho knihy mám. A určitě si i brzy nějakou půjčím. Protože Klára a Slunce mi kápla do noty. Krásná kniha. Lidská. Dojemná. Moc dobře se četla. Spokojenost na pět hvězd...
Fascinujúci príbeh, ktorý pracuje s tým, čo tu už stokrát bolo, nič nové neprináša, ale je spracovaný pútavo a určite sa hodí hlavne pre čitateľov, ktorí väčšinou sci-fi nečítajú. Celým príbehom sa tiahne príjemná melanchólia. Hlavná dejová línia je síce viacmenej ukončená, ale napriek tomu odchádzam s pocitom akejsi neukončenosti. Potenciál skrátka nebol využitý na 100 %, napr. pokiaľ ide o priblíženie genetických manipulácií. Na druhej strane to až tak nevadí, keďže nešlo o nosnú priečku rozprávania.
Hlavnú výhradu mám voči opisu samotnej robotky a jej novej rodiny. Ono zas totiž nebude až tak ťažké vytvoriť príbeh, v ktorom by sa čitateľ postavil na stranu umelej inteligencie, keď je popísaná zo všetkých najľudskejšie a naopak, práve jej ľudskí partneri pôsobia väčšinu knihy ako plechové nádoby.
No čo s tebou, Klára?
Predstavila som si samú seba v dôchodkovom veku (utópia...) v spoločnosti humanoida Kláry v trochu staršom vydaní, ktorý sa dokonale naučí rozpoznať všetky moje emócie a potreby, dokonca ich predvídať, viesť so mnou zaujímavé diskusie a rozptyľovať moje všedné dni, a ktorý sa bude o mňa starať. Naviac ma nebude ničím otravovať, rozčuľovať a znechucovať, lebo takmer nič nepotrebuje. Ak by mal žiť človek na sklonku svojej cesty úplne sám bez pomoci, bolo by to ideálne riešenie...
Klára je však v tomto románe "kamarátkou" dospievajúceho dievčaťa, ktorej sa snaží spríjemniť život skúšaný chorobou. Atmosférou mi príbeh pripomenul Ishigurov román Neopúšťaj ma, ktorý naďalej zostáva mojím najobľúbenejším titulom od autora. Klára a slnko podľa mňa úplne nenaplnil svoj potenciál, prvá tretina knihy bola prísľubom nevšedného zážitku, no neskôr s pribúdajúcou vatou, zbytočnými scénami a stranami, môj záujem postupne opadal a chcela som už len vedieť kam to celé speje.
Veľmi pozitívne však hodnotím záver a celkovo považujem knihu za hodnú čítanie vzhľadom na jej neotrelú tému a fakt, že vo vás vyvolá veľa otázok a podnetov na zamyslenie.
Opět ten Ishiguro...opět fascinující, zase originální, znovu mě dostal do kolen... on vystihl velkou část mých vlastních obav, aniž by je rozváděl, naťukl je pouze mimoděk, jako součást budoucích každodenností; až jsem si připadala, že v té nedaleké budoucnosti rovněž žiji a potýkám se s eticky velice velice náročnými otázkami v takřka asociálním prostředí... nebo nepotýkám, neb na ně není čas? Mnoho fenoménů předkládá tak samozřejmě a sugestivně, až se mi udělalo fyzicky zle z úzkosti nad mezí umělé inteligence a realističnosti celého problému. A tak nějak se domnívám, že sám Ishiguro narazil na limit své vlastní duše a musel poskytnout zřejmě i sám sobě zrnko naděje, maličkost, díky níž snad i já dokážu nakonec usnout. Tenhle zdvižený ukazovák mě digitálně rozkouskoval a vyvolal přemíru morálně náročných otázek, jež mě vskutku rozstříštily kvůli své nejednoznačnosti. Bravo, bravissimo, mistře.
Je to takové milé vyprávění, dotýkající se ovšem významných filosofických a etických otázek - vlastně samotné podstaty lidství. Milé především kvůli hlavní postavě - jejímu způsobu vyprávění, smýšlení a jednání, jejichž charakter je dán i tím, že Klára nemá ve svých obvodech zakódovány ani náznaky negativních lidských emocí - na rozdíl od těch pozitivních. Mě osobně ovšem zaujala ještě jedna věc, která se moc nezmiňuje ani v kvalitním doslovu či na obálce knihy - Klářino magické myšlení, které je vlastní i spoustě lidí, možná do určité míry každému, a to bez ohledu na výši inteligence a míru vzdělání, někdy k vlastnímu prospěchu, většinou však naopak.
Epizóda zo seriálu Black Mirror? Moderná biblická alegória? Spirituálna púť robota? Neviem, ale veľmi to nefungovalo. Až som mal pocit, že autor nevedel, ako má zaujímavo rozbehnutý príbeh ukončiť a tak to nejak zahral do autu. Umelé, nepravdepodobné, horúcou ihlou zošité. Nedokončené myšlienky a kvázi hlboké, mnoho krát prevarené témy. Čakal by som, že autor bude mať o svojich čitateľoch vyššiu mienku.
Moje první setkání s Ishigurovou tvorbou, ale určitě ne poslední. Nejvíc se mi na knize asi líbil způsob vyprávění, protože se o světě budoucnosti okolo dozvídáme pouze útržkovitě z pohledu Kláry, která tedy má být neuvěřitelně inteligentní, ale poznatky o současném světě jí jaksi nikdo nenahrál, tudíž musí vše okolo sebe pozorovat. Ishiguro si tu tak skvěle zahrává s tím, co Kláře věříme/nevěříme - opravdu je její plán, jak zachránit Josie reálný, když jí uniká mnoho dalších věcí? Nejvíc jsem si oblíbila Ricka, protože byl ze všech postav nejlidštější a na svůj věk i nejvyspělejší. Postavy dospělých nejděsivější. Jinak by mě zajímalo poznat více svět, který v tomto románu Ishiguro "nakousl".
Klára a Slunce - Kazuo Ishiguro
Klára je již vyřazený robot, který vzpomíná na svůj život. Od vystavení v obchodě, po seznámení se s její rodinou, o kterou bude pečovat. Respektive má za úkol starat se o jednu holčičku. Její úkol je těžší v tom, že holčička je nemocná a na její nemoc neexistuje lék.
S tímto autorem jsem se setkala poprvé a rozhodně ne naposledy. Tento příběh je úžasný. Autor si tu pohrává s jazykovou stránkou, která vás vtáhne do obyčejně neobyčejného příběhu. Tento příběh je o každodenním životě jedné rodiny. O to kouzelnější je, jak dokáže autor vtáhnout čtenáře do příběhu. Je opravdu poznat původ autora - příběh je něžný, citlivý, nenásilně poukazující na různé formy projevu emocí či naopak chladnosti. Souhlasím i s výrokem na zadní straně knihy, že by se Klára a Slunce dala pojmout i jako pohádka pro dospělé.
Samotná Klára je výjimečná a občas jsem si i říkala, že je mnohokrát vnímavější a citlivější jak matka holčičky. Klára se snaží pochopit emoce, emoční procesy a chce být nejlepší přítelkyní Josie. Klára je velice obětavá na to, že je to stroj, protože uzavře dohodu se Sluncem, které má neobyčejnou moc a údajně může Josii uzdravit. Kláru si podle mne zamiluje každý.
Za mne je toto nádherný silný příběh, který si zaslouží pozornost. Velice doporučuji.
(SPOILER) Klára je zastaralý typ robota, který nejdřív velmi trpělivě čeká na svého člověka, pak mu ještě trpělivěji slouží, aby zjistila, že všemocné Slunce možná umí ukázat svou vlídnou tvář, ale o lidech se to říct zrovna nedá.
Štítky knihy
roboti anglická literatura umělá inteligence nevyléčitelně nemocní
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pohřbený obr |
| 2018 | Neopouštěj mě |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Kniha Klára a Slunce je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 554x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 172x |
| Chystám se číst | 389x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 10x |
Na tuto knihu jsem se velmi těšil, jelikož jde o sci-fi od držitele Nobelovy ceny. Nakonec u mě převážilo asi zklamání. Ne, že by to bylo úplně špatné, jen jsem čekal mnohem víc.
Autor se v knize dotýká mnoha zajímavých témat jako sebeuvědomění robotů, nahrazování lidí roboty, genetické manipulace k vytvoření lepšího člověka, průmyslová revoluce způsobená inteligentními roboty a její dopady na společnost atd.
Bohužel z mého pohledu se téměř všeho dotýká jen povrchně a i tam, kde jde do hloubky jsem už četl daleko lepší zpracování tématu od jiných sci-fi autorů.
Jde o příběh vyprávěný retrospektivně robotkou Klárou, kterou je koupena, aby pomáhala překonat osamělost nemocné Josii a možná i z dalších pohnutek. Velká část knihy se věnuje vztahům mezi Klárou, Josii, přítelem Rickem, Josiinou matkou a dlašími. Tyto vztahy a interakce jsou ovlivněné futuristickým světem, kde se příběh odehrává.
Spousta věcí mi připadala velmi divných, až nelogických. Na jednu stranu je naznačeno, že by Klára mohla pomoci Rickovi s přípravou k přijetí na univerzitu v technickém oboru, na druhou stranu nechápe funkci Slunce. (Tady odmítám vysvětlení z doslovu, že možná chápe více, než my). Josie na jednu stranu tráví opakovaně čas "bublinovou hrou", na druhou stranu se také chystá na univerzitu. (Je malé dítě, nebo je téměř dospělá ?). V čem je Josie lepší, než Rick, spousta narážek na povznesení, ale žádná ukázka, že by byla v čemkoliv zásadně lepší. Klára má být supervnímavá a má se skvěle učit a přizpůsobovat, mně naopak připadalo, že se jako postava nikterak moc neučí ani neposouvá. Velmi mě iritovalo, že se po celou dobu knihy nenaučila nazývat věci pravými jmény.
Jistě jsou tam zajímavé pasáže a myšlenky. Celkem slušně je nastíněno téma definice lidství a možnosti náhrady člověka robotem. Ale celá linka se Sluncem mě absolutně neoslovila. Na postavách mi nikterak nezáleželo a v rámci příběhu by pro Josii za mě fungoval jiný konec.
Knihu bych asi doporučil zejména někomu, kdo sci-fi žánr běžně nechce a rád by třeba vyzkoušel. Jako takový lehký úvod. Podobný čtenář by mohl být z pro něj neprobádaných témat nadšený. Myslím, že někdo, kdo sci-fi běžně čte musí vidět, že Ishiguro tady nepřináší vůbec nic nového a většinu témat zpracovává velmi povrchně. Dávám průměrné hodnocení 3/5. Klára a Slunce nebyl vyloženě špatný román, ale zároveň mě nikterak více neoslovil.