Tanatlokovy oči

29.05.2021

Eeeech, tento rok sa mi jaksi darí narážať na veci, o ktorých som si myslel, že som ich čítal a ono to jaksi nie je pravda. Mal som za to, že z Thorgala nemám prečítané len od nejakej 17-ky. Teraz zisťujem, že ee. Zrejme som zabudol, že medzičasom sa mi podarilo jeho české vydania takmer na komplet skompletizovať. Asi starnem :)).
Tento diel je priamym pokračovaním predošlého, nemá zmysel čítať ho samostatne. Príbeh naberá epické grády, hrdinovia si robia navzájom zle - poniektorí aj dobre ;) - a príbeh zďaleka nekončí. Skôr naberá na otáčkach. A zvratoch. Kresbe niet čo vytknúť. Ale, to u Rosinskeho naozaj ťažko. No nič, upaľujem do police pre pokračovanie...

07.06.2018

Album samo o sobě možná tak skvělé není, ale v návaznosti na předchozí díly Dítě z hvězd a Ostrov v ledových mořích mě jednoduše dojala osudovost ústřední zápletky. Jasně, možná jsou to trochu zbytečně Hvězdný války, ale co si budeme nalhávat, i ty mají předobraz v řeckých tragédiích. A Jean Van Hamme dávkuje posloupnost událostí s takovou precizností, až má jeden podezření, že si to nevymýšlí za pochodu, ale že měl komplexní dění v hlavě od samého počátku. Grzegorz Rosiński pak dokazuje, že pro Thorgala se vysloveně narodil. Noční výsadek ze vzducholodě by takhle perfektně snad nikdo nakreslit nedokázal.
Takže jo, Thorgal je zpátky a pořád je přesně tak boží, jako ostatně vždycky byl. Tahle série je jednoduše nadčasová po stránce dějové i výtvarné. Ty nápady, jež tvůrci dávají v plénum, nejsou jen výrony autorské imaginace, ale pečlivě promyšlené kousky mozaiky, která nabývá na stále konkrétnějších detailech. Jako celek jeden z nejkrásnějších a taky nejdepresivnějších fantasy komiksů.

17.07.2017

Tanatlokove oči kvalitatívne radím do „prostrednej časti“ Thorgalovej série: teda ani zlé, ale ani také jedinečné, ako Dítě z hvězd. Kresba je samozrejme stále/zase raz nádherná, mystická a podporujúca fantáziu (hlavne scény z temnej džungle). Problém je, že príbeh je nie príliš zaujímavý a poriadny drajv chytí až na konci. A to už je neskoro. Thorgal je tu skôr štatista. Jeho putovanie džungľou nie je také zaujímavé, ako mohlo (a malo) byť. Občas vyskočí aligátor a raz za čas niečo nebezpečné zletí z neba, ale inak sa vlastne nič nestane. V meste je to o poznanie lepšie. Tu je kresba síce nudnejšia, ale našťastie sa do toho tvorcovia poriadne opreli a nadviazali na Thorgalovu minulosť (či skôr na minulosť jeho predkov). Správne, opäť sa vracia to, čo na tejto sérii zbožňujem: pozemské napojenie na vesmírne cestovanie. Stretávame sa s postavou, ktorá ma nadchla už v Dítěti z hvězd. Odvtedy však hlavný hrdina zostarol. Rosiniski a Van Hamme okolo neho (a najnovšie už aj okolo Thorgalovho syna) budujú pozoruhodnú mytológiu o bohoch zostúpených z nebies, ktorí v skutočnosti žiadnymi bohmi neboli.