Kniha o Jizerských horách
Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459886/bmid_kniha-o-jizerskych-horach-atZ-459886.jpg
5
64
16
„První vzpomínka je nejsilnější. Byl nesmírně teplý, tropický večer, bůhví kde se vzal v Jizerských horách. Žil jsem tady v severních Čechách první týden a již jsem slyšel, že kdesi na hřebenech Jizerek je ztracené v lesích rašeliniště veliké krásy. Vzal jsem tehdy chléb a sýr a se soumrakem vyšel z Liberce do mně neznámých hor,“ píše Miloslav Nevrlý v jedné z úvodních kapitol knihy, když se jako mladý zoolog Severočeského muzea seznamoval s tehdy opuštěnými a zapomenutými horami.... celý text
Přidat komentář
Někdy člověku do rukou doputuje skutečný poklad, a Kniha o jizerských horách se pro mě jedním takovým stala. Miluju nezvykle podlouhé vydání z roku 1981, obrázky, mapu, členění kapitol, miluju ale hlavně tu hloubku, se kterou pan Nevrlý knížku napsal, všechny ty úhly pohledu a rozbory odspoda odshora :D Pro mě je pan Nevrlý jednoduše legendou a vzorem a Jizerské hory i díky němu jedním z mých nejmilejších koutů naší zemičky :)
Natrefila jsem v antikvariátu na vydání z roku 1976 s originálním pozdravem Gustava Ginzela z Hnojového domu, o to větší radost jsem z úlovku měla!
Vyprávění zavede čtenáře do dávných časů, do lesů, skal a rašelinišť, mezi pytláky, lesníky a pašeráky. Nikdy jsem si při túrách po Jizerkách skutečně neuvědomila, kolik se toho v jejich životě už událo, když i v srpnu, v době sezóny, tady potkáte víc turistů jen na hlavních stezkách. Pan Nevrlý mě natolik nakazil svou hlubokou náklonností k těmto horám, že tam snad budu muset opět zajet. (Nejlépe v říjnu, to prý je v Jizerkách nejkrásnější měsíc stejně jako všechny ostatní měsíce :-))
Co jiného si vzít na vandr do Jizerských hor než tuto knihu pana Nevrlého... Sice neskladné podlouhlé vydání z roku 1981 zabralo místo v krosně minimálně čtyřem instajídlům, ale knihomilové pochopí. Nelitovala jsem. Autor v knize shromažduje vedle tradičního poetického náhledu na přírodu a toulání i mnoho historických skutečností, zajímavostí daných míst, které se jinde nedozvíte (geologických, zoologických, botanických...), pověstí, názvosloví, osobních setkání s horskými podivíny, ústně předávaných tajemných příběhů.
Díky Knize o Jizerských horách jsem tuto krásnou oblast poznala mnohem hlouběji, napřeskáčku si večer ve stanu četla o konkrétních místech, balvanech, žulových skalách, lesích, rašeliništích, které jsem ten den viděla nebo uvidím zítra. A nejednou změnila a určila směr mého putování.
Věřím, že přes oblíbenost a nadšené budování asfaltových cest zde vždy budou TA skrytá místa pana Nevrlého, kde se člověk může za podzimních mlh lehce ztratit.
A přála bych si, aby někdo napsal podobně nedocenitelnou knihu o Jeseníkách, které mám po ruce.
"Smutné ale krásné je cestování po Jizerských horách! Celý den možno jít a nepotkat člověka. A když třeba listopadová mlha lehne na pláně, tehdy teprve jsou hory krajem ztracenců, několika bláznivých poutníků, kteří v ten čas procházejí liduprázdnými deštivými lesy."
Kniha mého rodného kraje, která trvale patří do mé knihovny a k níž se stále vracím, stejně jako do Jizerek, které mi chybí už více než 60 let. Jakmile o Jizerky zavadím, pocítím jiný vzduch. (No, při srovnání s pražským to není tak překvapivé...)
Autor pise poutavym jazykem, predklada mnoho zdroju povesti a mnohdy vyvraci jejich pravdivost. Poslouchala jsem rozhlasovy vyber povesti z knihy a musim rict, ze misty je to trochu morbidni. Samy pomnik, vrazda, sebevrazda a nestesti. Casto kroutite hlavou nad tmarskymi fantaziemi lidi (napr. povesti o slavnem a pokrokovem leciteli doktoru Kitlovi).
Nicmene bydlet trochu blize Jizerskym horam, hned si udelam vylet po zminenych mistech.
Můj roční projekt - každý měsíc si přečíst příslušnou pasáž v této knize, jež je ozdobou každé knihovny správného Jizerkomola, za mnou. Oceňuji množství a důkladnost sesbíraných historických informací, příběhů, mapu křížků ale nejvíce mě oslnily úvodní předmluvy ke každému měsíci. Takové nádherné pohlazení a pozvánka k vyběhnutí do těch našich krásných hor. Děkuji, pane Nevrlý.
Tato kniha je takovou malou biblí milovníků Jizerek a má čestné místo v jejich knihovnách. Je v ní historie, vyprávění pamětníků, mnohaleté pátrání autora v archiváliích, jeho zážitky a dojmy z putování po horách ve všech ročních obdobích. Podle jeho vyprávění jsme hledali pomníčky, hraniční kameny, hledali krásné výhledy ze skal a rozhleden a těšili se z krásy horských přehrad. Měla jsem tu čest osobně poznat autora , vzdělaného člověka, zaníceného znalce a ochránce přírody. Snad pro to všechno, co jsem se mohla o Jizerkách dovědět, tuto knížku mám mnohokrát přečtenou a přitom stále rozečtenou.
Po přečtení této knihy, jsem dostal chuť něco napsat o svých rodných kopcích, tak asi takto na mě Kniha o jizerských horách zapůsobila.
Tohle je opravdu povedené povídání o Jizerských horách. Tím spíše, přihlédnu-li k době vydání. Pro mě bohužel trochu zklamání, že knihovní výtisk mapu neobsahuje, za to ale autor nemůže… Každopádně jsem si četbou (i když na přeskáčku, ale tady to vůbec nevadí) připomněla loňskou dovolenou v Hejnicích a namlsala se na tu chystanou v Bedřichově…
„…Bývaly jiné časy: když se nad Libercem nesla první sněhová fujavice, objevoval se každoročně v Pražské ulici muž. Mlčky stoupal strmou ulicí, lidé se rozestupovali. Prošel městem a neotřesitelně stoupal k horám, zdálo se, že tam, kdesi vysoko na hřebenech, je jeho místo, kde bude bílé smrti pohlížet neohroženě tváří v tvář. Kráčel pomalým, ale železným krokem, napravo nalevo se neohlédl. Měl červený svetr, chlupaté podkolenky, v pevně sevřených rtech drtil dýmku, někdy za sebou táhnul malé sáňky a jednou (ale to již nevím bezpečně) byl dokonce omotán horolezeckým lanem. Tak tehdy v mých mladistvých vzpomínkách vyrážela do svých akcí Horská služba.“
Přečteno podruhé, se stejným nadšením jako před lety. Zprvu jsem se nemohl začíst, ale později jsem už nemohl pustit knihu z ruky. Nevrlý píše zajímavým stylem. Kniha je plná pověstí, historických událostí, mordů, pomníčků, reálií - o každém místě v Jizerkách se něco dozvíte. To se pak v horách šlape od místa k místu jedna báseň.
Jednoznačně nejvyšší hodnocení. Každý si v této knize najde aspoň část, která mu sedne. Obdivovatel přírody, milovník starých příběhů nebo ten, co chce prostě jen objevovat ještě nepoznaná místa na výletech do našich krásných Jizerských hor.
Výborná kniha od zasvěceného znalce Jizerských hor. Jizerky jsou vlastně jakési "komorní" horstvo, alespoň ve srovnání s jinými našimi horami, ale půvabů je v nich dost a dost :-).
Ačkoli Jizerské hory nejsou mým nejoblíbenějším pohořím, leccos jsem zde prožil a tato kniha mi byla dobrým průvodcem. Zejména pasáže o pomníčcích jsou super.
I když jde převážně o literaturu faktu, kniha je poutavá a dobře napsaná. Autor čtivým způsobem přibližuje čtenáři Jizerské hory formou povídek, pověstí, historických událostí, to vše je zasazeno do rámce dvanácti měsíců v roce. Po přečtení máte chuť vyrazit někam do hor.
Štítky knihy
pověsti příroda zvířata, fauna Jizerské hory hory a pohoří české hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2006 |  Karpatské hry |
| 1981 | Kniha o Jizerských horách |
| 2001 | Nejkrásnější sbírka |
| 2002 | Chvály Zadní země |
| 2008 | Připomínky zašlých časů - Pomníčky Jizerských hor |
Kniha Kniha o Jizerských horách je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 84x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 76x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 3x |
Divočina Jizerských hor tak, jak ji poznal kdysi Miloslav Nevrlý, možná již zmizela, ale ty pocity osamocení se tam dají stále zažít. Stačí vyrazit v podvečer nebo v počasí, kdy většina turistů raději zůstane doma. Taková byla i má letošní podzimní cesta. Po dešti a studeném větru jsem byl možná poslední, kdo se ten den škrábal z polského letoviska Czerniawa Zdrój nahoru na Smrk. Po cestě dolů se valila voda, místy jsem se propadal do bahna až nad kotníky, byla mi zima, ale ta atmosféra za to stála. A pak jsem stanul na vrcholu, už s čelovkou. Nebe se zatím vyjasnilo a chladné světlo hvězd ozářilo siluetu tmavých lesů pode mnou. Lesů plných zvěře, rostlin, veselé i pohnuté historie. Tam někde pode mnou byla všechna ta místa z Knihy o Jizerských horách, kterou jsem měl zrovna rozečtenou. Všechny ty pomníčky z přestřelek mezi pytláky a hajnými, z loupeží nebo z prohraného boje s přírodou, všechny ty tajuplné bučiny, chráněné oblasti, skály, osady s čarostřelci. Občas mi je líto, že se ke mně knihy Miloslava Nevrlého dostaly pozdě, v době, kdy už nemají tu sílu mě ovlivnit (u mě to byli jiní autoři), ale pořád je to nezapomenutelný čtenářský zážitek.