Tovaryšstvo Ježíšovo - Jezuité v Čechách

15.06.2023

Základní dílo k tématu.

03.05.2023

Výborná kniha, zajímavá a dobře čtivá.

10.04.2023

Opravdu skvěle napsaná kniha, která čtenáře provede historií a vývojem Jezuitského řádu v Čechách. Publikace je psaná čtivě, laická veřejnost se neztratí v řadě pojmů a definicí, ale i odborná veřejnost si rozšíří obzory, takže za mě 10/10

19.09.2021

Většina z domestikovaných členů řadu Societas Iesu byli uvědomělí mužové, kteří chtěli prostřednictvím víry, školského vzdělávání a teologické učenosti převychovat „heretiky“ a všechny se „špatnou" vírou na pravé křesťanské vyznání. Činili tak samozřejmě maximálně oddáni pánu Bohu, Ježíši z Nazaretu a Svatému otci. Paní doktorka Čornejová se v první třetině svého možná nejpůsobivějšího díla zaobírá zrodem, přerodem a postupným lidským vývojem sv. Ignáce z Loyoly, jenž jak známo Tovaryšstvo založil. Postupně však-musím říci velmi plynule a posloupně- přejde k tomu, jak se řád vyvíjel z hlediska odrazu v habsburské společnosti či jaké peripetie patres zažívali při změnách svých rozsáhlých sídel a kolejí. Nevynechává silné misie, do vzdálených koutů světa, jimž se prostě Jezuité nevyhnuli. Můžeme konstatovat, že zlomovým bodem směrem k upevnění autority byla pro učené může Bílá hora, koneckonců Čornejová popisuje detaily jejich rekatolizační práce. Dávám 80%, Jezuity beru jako rozporuplné avšak nikoli jednostranně odsouzeníhodné osoby.

30.01.2019

„Od boha je nebýt omezený tím, co je největší, ale následovat to, co je nejmenší.“

Knížka psaná spíš pro laiky, ale i tak se doporučuje historikům v bakaláři a není vůbec špatná. Látka přehledně uspořádaná do kapitol (sv. Ignác, školství, významné kulturní osobnosti, misie, ...). Nic zásadně důležitého neopomíjí, což je vzhledem k jejímu skromnému rozsahu obdivuhodný výkon! Ve mně ještě podpořila obdiv k velikému dílu rekatolizace a obětavým, učeným tovaryšům Ježíšovým.

„Žádný úkol jim není dosti nevděčný a nižádná povinnost dosti nebezpečná. Sami o sobě jsou velmi počestní lidé; setkáme-li se s nimi v historii nebo v životě, bezděčně pocítíme k nim úctu, často jakousi sympatii a někdy šetrný obdiv. Jsou skromní a učení, milí v chování, jejich oddanost jest upřímná a svůdná, zbožnost shovívavá a laskavá, tvrdší jsou k sobě nežli k jiným, znají svět, a ač jej ovládají, povrhují jím; nad ně nikdo lépe nedovedl lovit duše, a po svém zakladateli zdědili neodolatelné kouzlo a schopnost být každému vším." – Ernst Denis

19.11.2014

Dozvědět se něco víc o jezuitském řádu,mně vedla letošní návštěva expozice klatovských katakomb. Návštěvu doporučuji,expozice na evropské úrovni.
Dosud jsem asi jako většina znal jen pátera Koniáše-zástupce černého zla a Bohuslav Balbína-osvíceného obhájce českého jazyka. Jezuity jako zástupce doby pobělohorské,,, Jiráskovo Temno.
Ale právě zmíněná návštěva v Klatovech mi jezuity ukázala v mnohem širším světle. A tak jsem se začetl do knihy paní historičky Ivany Čornejové.
Člověk dostane opravdu mnoho informací,velice čtivou formou.
Doba pobělohorské rekatolizace by se dala přirovnat k době po roce 1968 a režimní normalizaci. Cenzura knih,emigrace lidí,,,
Dějiny se opakovali,,,

Výborně napsaná kniha, sáhla jsem po ní kvůli seminární práci na toto téma a v mnohém mi pomohla, takže pokud někdo potřebuje informace o tomto řádu ať už kvůli škole nebo pro svůj vlastní zájem, tak je to ta pravá volba.

Jezuité samozejmě mají významný podíl na vzdělanosti u nás po Bílé Hoře, a knihy pouze nepálili, či spíše odebírali, knihy nekatolické- ale rozdávali namísto nich literaturu jinou, která více vyhovovala misijní činnosti,jelikož právě misijní činnost jim byla bližší než drancovaní a plenění a obracení lidi na víru nasílím(hrubým), což se však vzhledem k situaci se španělskou gardou dařilo i nedařilo, navíc tu chyběli erudovaní lidé takže dost měst,vesnic a samot zůstávalo na pospas samo sobě, což zřejmě muselo misijní činnost dost ztěžovat. Zřejmě očima člověka dvacátého století jen stěží pochopíme a vycítíme náladu a veškerenství té doby na tolik abychom si nekladli řadu otázek, které tehdy prostě museli jít mimo. Protože jsou to otázky v podstatě nemyslitelné.
Kniha je ovšem velice pečlivě podaná, a autorka patří k erudovaným lidem.

24.04.2013

Když se řekne "Jezuita", každému z nás se asi vybaví tmář, někdo kdo v žádném případě nepřál českému jazyku a myslím že si především vzpomeneme na Koniáše a jeho pálení knih. Tahle kniha je o tom, že nic není černo-bílé a že vše co napsal Jirásek (Temno) nemusí být úplně pravda. Autorka je historička, tak-že se v žádném případě nesnaží vnucovat nějakou "jedinou Pravdu", ale snaží se předložit výsledky svého bádání. Kniha je čtivá a pokud Vás tedy toto téma zajímá, šáhněte po ní.