Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348514/bmid_vez-vlastovky-LAT-348514.png
5
3719
275
Čtvrtá část ságy o Zaklínači. Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, který žije ve vyhnanství uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou dívku. Ošetří ji a zachrání ji život. Čas plyne a ona mu vypráví svůj příběh, snažíce se zakrýt pramenem vlasů hlubokou jizvu hyzdící její tvář… Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Poznáváme co se dělo s bandou potkanů a seznamujeme se s nájemným vrahem, jehož jméno jest Bonhart. A setkáváme se se smrtí… Sledujeme putování Geraltovo a hledání Druidů, kteří by mohli vědět, kde se Ciri nachází. Narážíme na půlelfa Schirů, jehož úkolem je Geralta zabít. Sledujeme plameny a zakrýváme si uši před výkřiky upalovaných… Posloucháme, jak elf Avallac'h rozpráví o tajemném proroctví pronásledujícím Ciri, následujeme kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. Účastníme se soudu s vnímačkou Kennou. Dozvídáme se, jak Ciri přišla ke svému meči a koni… A na každém kroku je smrt, utrpení. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví… Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Přišel věk meče a sekyry, věk vlčí…... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 1998 , Leonardo
Originální název:
Wieża Jaskółki , 1997
více info...
Přidat komentář
Milujem Cirine dišputy s Vysogotom; doťahovanie sa so starým mužom a ich vzájomnú chémiu protikladov.
Neskutočne si užívam poslednú časť spoločného putovania zaklínačky a Potkanov. A skutočne nenávidím Bonharta - na tak tvrdého záporáka som nebol pripravený pri prvom čítaní Ságy a nedá sa na neho pripraviť ani dnes.
A takisto nadšene prežívam príchod poslednej hrdinky do Geraltovej kompánie - a že drzá Angoulême zapadla ako sa patrí. Plus ďalšia dávka melanchólie v podobe tajomného elfa Avallac'ha.
Po rokoch skutočne doceňujem aj posledné dva diely skladačky - a nie sú veru o nič horšie, než prvé tri.
V této části příběhu si odpočinete od války a politiky ve velkém měřítku. Příběh je hlavně věnován Geraltově skupině a Ciri. Samozřejmě nechybí dění na pozadí, kdy každý včetně čarodějek má své mocenské plány a všechny počítají s využitím Ciri. Je zde také řečena širší verze proroctví a význam, jaký má Ciri pro elfy. A pár dalších překvapení. Teď se jen pustit do závěru a sledovat, kam to všechno povede.
Narozdíl od citlivějších čtenářů tuhle sérii čtu nejen protože mám ráda Sapkowského humor, ale taky kvůli bojům, které umí báječně opsat a pokaždé vymyslí něco zajímavého, i když se to kolikrát opakuje.
Takže mě sice osud hrdinů drásal nervy, ale co by to bylo za akčňák, kdyby se jim neděly hrůzy a netrpěli? Takže i kvůli tomu mě bavil Bonhart a myslím, že v tomhle díle mě i bavila Yennefer, což se jindy nedá říct:) třešničkou na dortu byl tentokrát za mě Rience, hehe
Neschází nic, jen je tu příliš málo Geralta!
(SPOILER) Další putování a hledání ciri tento díl byl hlavně o ciri, prošla si v tomto díle peklem spolu jennefer. Konec knihy byl famózní jak vyřidíla všechny pronásledovatelé na ledě jezera. Se vsemi silami duchu a démonů. Jedině co mohu vytknout ale to je můj problém u všech knih kde se začnou namotávat x jmen a dějů. Chvílemi se měl problém bylo hodně postav ale jinak zase super čtení
Neuvěřitelně temný a psychicky složitý díl. To čím si prošla Ciri...to se četlo hodně špatně ale bylo to velmi dobře napsané. I pasáže s Geraldem byly super, ačkoliv jich v této knize nebylo tolik. Naopak mě vůbec neoslovila pasáž s Dijkstrou...to mě fakt nudilo...dobře se četly i části s Yennefer (a ta si toho prožila taky dost). Ale začínám mít problém se všemi jmény, místy, bitvami....ztrácím přehled kdo je kdo, kdo s kým pase, kdo koho zabil atd...ale jako ta scéna na jezeře....ten konec...waaaau...ten to celé tak pěkně pozvedl :) a už se nemůžu dočkat jak to vlastně celé dopadne...jako takhle...v druhém díle bylo jak to vlastně dopadne, to byla ta poslední povídka...ale jestli se od toho nakonec autor neodvrátí...to jsem zvědavá
Když jsem šla sdělit své pocity po dočtení manželovi došlo mi, že tenhle díl byl vlastně YA fantasy. A vůbec mi to nevadilo. Utrpení Ciri bylo popsáno tak, že mi za ní pukalo srdce a závěrečnou scénu na ledě jsem si pak o to víc užila. Asi od poloviny knížky jsem přešla na audio verzi a ta je naprosto fantastická. Poslední díl už si vychutnám jen jako audio při procházkách s kočárkem.
Čtěno jako audiokniha.
Mistrovské dílo, nemám slov. A jako bonus je výborně namluvená se super hereckými výkony a efekty. Nejlepší audiokniha ever.
Trošku mě začíná rušit autorova tendence opakovat to co už víme, protože když se sedmkrát za sebou zopakuje stejný začátek odstavce je to spíš k zlosti i když příběh pak dále pokračuje.
Oceňuji ovšem stále naprosto skvělou promyšlenost celého světa ve kterém se krásně odraží situace, které se dějí i nám běžným smrtelníkům. Všichni stále touží získat Ciri, která je hlavní "cenou" mocenské hry ve které ovšem hraje až příliš mnoho hráčů. Občas je trošku složité sledovat cesty každého z nich.
Jenže jak se zdá Ciri má na vše jiný názor a nechce se tak úplně stát pouze figurkou s kteou si budou všichni kolem pohrávat.
Stále mě baví, žepostavy nejsou zcela bez chybičky a mají mnoho nedořešených záležitostí z minulosti, které se jim dřív nebo později postaví do cesty. Jen se díky tomu bohužel občas trošku ztrácím v dějových linkách příběhu, protože se větví mnoha směry
Tento díl opět nezklamal. Je tam vše, co od Zaklínače čekám. Čím víc poznávám tento svět ať už z knižní podoby nebo z PC her, tím více si čtení užívám a raduji se nad každou malou narážkou, které si snad všimne jen opravdový fanda tohoto světa. Hru už hraju podruhé a knížky si pěkně dávkuju, aby mi jejich čtení a radost vydržela co nejdéle. A až je všechny dočtu, tak si to dám celé ještě jednou od začátku. :)
Hromada dejových línií a rozprávačov, ktoré na mňa spočiatku pôsobili dosť zmätočne. V jeden moment dokonca jedna z rozprávačských línií prešla náhle od kráľa k jeho vnukovi.
Mnoho Ciri, ktorá si prejde peklom po tom, čo jej Bonhart vyvraždí celú potkaniu družinu. Skoky v jej charakteri pôsobia ale miestami až nedôveryhodne - najprv zaklínačka, potom čarodejnica, len aby sa z nej na konci knihy odrazu stala "pani času a priestoru". Andrzeji, símtě.
Pomenej Geralta (ktorého družina sa rozrastie o hubatú Angoulême) a Yennefer.
Čarodejky s ich politickými zámermi mám čím ďalej, tým menej rád; Rienceovi som prial surovejšiu smrť a slovami kamaráta, "Vilgefortz je OP jak piča."
Vadilo mi však miešanie citátov skutočných osobnosti (Tolkien, Bettelheim, de Sade) s osobami z autorovho univerza a grafické rozvrhnutie typu "názov kapitoly na konci jednej strany, začiatok jej textu na druhej strane".
Tento komentár píšem po prečítaní celej ságy. Ak si dám na misku váh všetky pre a proti všetkých kníh, a usporiadam si v hlave rad radom to, čo sa mi páčilo a čo nie, Veža lastovičky mi z toho vychádza ako najlepšia časť zo všetkých. Viac ako hrdinské boje s príšerami ma Sapkowski vie zaujať psychológiou postáv, popisom vzťahov, retrospekciou udalostí a procesmi, ktoré sa dejú za oponou textu. Ale takisto úplne rozumiem, že mix týchto ingrediencií nemusí sadnúť úplne každému fantasy čitateľovi.
Tento díl byl tak trochu jiný než ty předešlé - bylo zde hodně Ciri, ale málo Yenefer a Geralta, bylo zde hodně krveprolití, výborná byla závěrečná scéna na ledě.. a ač zde bylo až moc "historie", byl to opět skvělý díl..
Ze začátku hodně zmatené, a možná až příliš dějových linek. Jsem zvědavá, jestli to autor dokáže nějak rozumně ukončit.
VŠICHNI PÁTRAJÍ PO CIRI.
Přátelé i nepřátelé, všichni ji chtějí najít jako první.
Každý z jiného důvodu.
Yennefer má velké potíže. Geralt stále hledá pomoc u Druidů.
Ciri je zraněná a vypráví svůj příběh...
Přišla o přátele a našla smrt.
Sama se jí stala...
Těším se na finále :-)
(SPOILER)
Banda pubertálních Potkanů to už začíná dost přehánět. Ke všem předchozím výstřelkům přidali ještě tetování a šňupání bílého prášku, a tak přichází trest. V našem světě by se to asi odbylo výčitkami od maminky, ráznějším řešením od tatínka a nějakým tím zarachem. Ve světě Zaklínače to není tak snadné. Potkani se ve vsi Žárlivost utkají s lovcem lidí a sadistou Bonhartem a nedopadne to vůbec dobře. Nikdo z Potkanů nepřežije, kromě Ciri, kterou Bonhart týrá a nutí ji bojovat v aréně.
Mezitím po Cirille pátrá kde kdo a díky vnímačce Joanně, která se Ciri snaží přečíst myšlenky, získá Ciri znovu svou čarodějnou moc a podaří se jí utéci navzdory vážnému zranění.
Tuto část příběhu vypráví Ciri v poustevně zneuznaného filosofa a nyní poustevníka Vysogota, který ji, těžce zraněnou, našel v bažinách a vyléčil.
Mezitím po Ciri pátrá také pasovaný rytíř Geralt z Rivie se svou partou (Cahir, Milwa, Marigold a Regis), poté, co se jim podaří dezertovat z vojska královny Meve. Hledají druidy, kteří by jim mohli poradit, kde se Ciri nachází. Jejich pátrání je sice vcelku dobrodružné, napínavé a zábavné, nicméně dost zmatené. Od Geralta, kterému Lvice z Cintry svěřila svou jedinou vnučku, bych čekala víc systematičnosti, prozíravosti a kompetence. Geraltova skupina do svých řad přibírá drzou a zemitou dívku Angouleme, do jejich putování se připletou ještě trpaslíci, jeden hodně zlý půlelf, banditi, chodící stromy a již jmenovaní druidi, kteří se s rasami, co se nechovají zrovna moc ekologicky, rozhodně nemažou.
Ani Yennefer není při hledání Ciri zrovna úspěšná, i když pro ni obětuje téměř vše, a její akce se na rozdíl od Geraltova bloudění jeví jako mnohem promyšlenější a účinnější. Nakonec si musí Ciri pomoci sama.
Na černé klisně Kelpii se vydává promrzlou zimní krajinou k Věži vlaštovky, která je druhým koncem portálu Věže racka, a doufá, že se dostane zpět na Thanned. Stíhá ji skupina pronásledovatelů v čele s Bonhartem, Riencem a Skellenem. Díky mlze na zamrzlém jezeře a svému umění bruslit získává Ciri značnou převahu a postupně vyřídí jednotlivé pronásledovatele. Obzvlášť Rience to pěkně schytal. Musím přiznat, že jsem si to fakt užila. Bonhart ovšem přišel jen o svou pýchu a Skellen si uhnal pořádné nachlazení. Navzdory tomu, že na místě Věže vlaštovky jsou jen ruiny, Ciri se podaří otevřít portál a ocitá se v jarní krajině a mezi Elfy.
Podle posledních událostí je jasné, že se všechny nitky příběhu sbíhají k jedné jediné osobě - čaroději Vilgefortzovi.
(SPOILER)
Tento díl vnímám prozatím jako nejslabší z celé série. Samozřejmě se v knize vyskytuje mnoho skvělých momentů a zajímavých postav. Kupříkladu postava lovce lidí Bonharta, který brutálně zmasakruje bandu Potkanů nahání skutečně husí kůži. Stejně tak jsem si užíval zjištění, že Rience je vlastně pouhým poskokem Vilgefortze, proti němuž je v podstatě nula.
Na druhou stranu se při četbě vystupňovala má averze vůči Ciri. Nejvíce mi vadí, že tato postava má v každé knize zcela jinou identitu. V Krvy elfů neustále tvrdila, že je zaklínačka a bude pomáhat lidem, v Čase opovržení zase, že je čarodějkou s neomezenou mocí, v Křestu ohněm se z ní stala Falka žijící nespoutaným životem. Na začátku Věže vlašťovky prodělala Ciri opět změnu, tentokrát na cintránskou princeznu. V posledním díle se zase stane paní světů. Rozumím záměru autora popsat vývoj této postavy a proces utváření její identity, ale mezi jednotivými knihami není tak velký časový odstup, aby dospívajcí člověk vystřídal čtyři protichůdné identity. Navíc se Ciri chová v některých situací až nesmyslně povýšeně (viz její rozhovor s Vysogotou).
Zatímco v předchozích dílech mi Sapkowskeho experimentování se stylem vyprávění nevadilo, v této knize tomu již bylo přesně naopak. Příběh není vyprávěn chronologicky a v několika případech se čtenář ocitne v bizarní situaci, kdy si čte vyprávění jedné postavy o vyprávění postavy druhé.
Už v Křestu ohněm mě iritovaly citáty na počátku jednotlivých kapitol. Sapkowski v nich kombinuje úryvky z vymyšlených zdrojů s citáty skutečných autorů. Na můj vkus to působí nesouradě. Proč je kupříkladu nutné citovat Bibli nebo Tolkiena, když by si autor mohl vymyslet vlastní posvátný text nebo moudrého učence.
Největší slabinu spatřuji v příběhové lince o Geraltovi. Zdálo se mi, že si autor trochu nevěděl rady, ale nutně potřeboval celou skupinu odvrátit od jejich záměru cestovat do Nilfgaardu.
Připadá mi, že Sapkowski v tomto díle rozvinul mnoho příběhových linek a nejsem si jistý, zda je dokáže všechny uspokojivě uzavřít v posledním díle celé ságy.
75% - Sapkowski umí vytvořit košatý příběh plný různorodých charakterů, akčních scén i chytlavých rozhovorů. U Věže vlaštovky je tomu nejinak - máme tu cintránskou princeznu a zaklínačku Ciri, která se v předchozím ději stala součástí bandy Potkanů. Nyní se uprostřed bažin u tajemného starce léčí ze strašlivých zranění a vypráví mu svůj příběh plný násilí a pronásledování ze strany kdekoho - mezi jinými i sadistického lovce lidí Bonharta, čaroděje Rience, černokněžníka Vilgefortze a obrovského množství jejich poskoků a dalších pochybných existencí. Máme tu čarodějku Yennefer, která si ji snaží najít a zachránit. A o totéž se pokouší i zaklínač Geralt se svojí partou z minulé knihy - opět se tak setkáváme s Nilfgaarďanem Cahirem, lučištnicí Milwou, nepostradatelným Marigoldem a sympatickým upírem Regisem.
O historky tedy není nouze. Ovšem přiznávám, že v tom množství důležitých a ještě větší hromadě epizodních postav jsem se velmi složitě orientovala, což ještě zhoršovalo autorovo rozhodnutí psát příběh na přeskáčku - ať už jde o vzpomínky Ciri nebo o příběhy dalších postav. Takže třeba Geralta někdo pronásleduje a o 100 stránek dál se dozvíme, jak se dotyční k informacím o něm dostali, což už jsme ovšem mezitím tak trochu sami uhádli. Přitom mi přišlo, jako kdyby nám dílky skládačky byly servírovány víceméně náhodně - není v tom ani chronologie ani čistá retrospektiva (v čase se skáče sem a tam), často i v jednotlivých odstavcích se přeskakuje mezi postavami vzdálenými od sebe stovky mil - někdy to navazuje pěkně a logicky, ale častěji jsem si na začátku další kapitoly říkala "Co to zase?" a "Proč teď zase tohle, když já bych si nejraději přečetla, jak pokračuje ten v předchozí kapitole nastíněný děj?" No a především bych chtěla víc té hlavní dějové linky a důležitých postav než toho balastu kolem. Trochu mi to začalo připomínat bobtnající Martinovu sérii Písní ledu a ohně, kdy se to po prvních čtivých knihách v té poslední rozpadlo do tak drobných střípků, že už jsem se při čtení místy trápila. U Sapkowského o trápení zatím nemůže být řeč, ale minimálně nudu a nezájem to čtení párkrát vzbudilo (vážně potřebuji několik stran vyprávění bezejmenného rybáře o tom, jak se blíží zima a jak se ho jedna dívka zeptala na cestu?). Ano, má to řadu skvělých momentů (Ciri v aréně, řežba na zamrzlém jezeře), ale když to tak vezmu celkově, tak v ději jsme se vážně posunuli jen o pidikousek z bažiny k té veži vlaštovky. A ani ten sarkastický Geralt už nějak není, co býval.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Věž vlaštovky je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 6 162x |
| Čtenářské výzvě | 279x |
| Doporučených | 359x |
| Knihotéce | 1 736x |
| Chystám se číst | 579x |
| Chci si koupit | 182x |
| dalších seznamech | 22x |
Je to jeden velký hon na Ciri a je nekonečně napínavé, kdo jí získá jako první.
Moc se mi líbí, jak nám autor prozradí nějakou informaci a okamžitě se k tomu vrátí, aby to odvyprávěl. Ovšem konec? Oh dear god! Jestli vás baví seriál Zaklínače, tak to okamžitě vypněte a přečtěte si knihy!