Sekáč
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoli předtím. Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém... 2007 dopist 1. vydání... celý text
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 1996 , Talpress
Originální název:
Reaper Man , 1991
více info...
Přidat komentář
Pratchett a jeho originální postavičky ze Zeměplochy je u mě pokaždé sázka na jistotu. Vím, že se budu bavit, bez ohledu na to, zda se v příběhu objeví čarodějky, mágové, hlídka, nebo, jako v tomto případě, samotný Smrť. Autorova bezbřehá fantazie, protkaná absurdnem a neuvěřitelným humorem, mě vždy okouzlí.
Dala jsem Pratchettovi druhou šanci, ale bohužel, i když jsem knížku dočetla, tak mi vůbec nesedl. Dávám tři hvězdičky, ale jenom proto, že vím, že se nejedná o brakovou literaturu.
Určitě už jsem to psala i o nějakém předchozím dílu, ale teď to musím napsat znovu- tohle bylo dokonalý! Asi nejvíc dokonalý díl, zábavný, smutný, k zamyšlení (přemýšlela jsem nad tím jeden večer tak moc, že jsem nemohla usnout) a prostě.. SMRŤ. Tak moc jsem mu fandila! Tohle prostě člověk musí milovat.
Uvnitř každé žijící osoby, je mrtvá osoba, která čeká, až se dostane ven...
ZASTAVIL SE.
Nikdy bych nevěřila, že Smrť může být tak zábavný (zábavná). A ještě kratičká poznámka k letošní Čtenářské výzvě - Smrť je sice milovníkem koček, ale o tom tahle kniha rozhodně není. Na skvostné obálce jsou ovšem přesýpací hodiny, takže šup s knížkou do jiné kolonky ;-)
Lehké zklamání, ačkoliv to píšu skutečně nerada. Má to dva důvody.
1. Tak nějak jsem měla radost (podle žebříčku), že zrovna díky siru Pratchettovi splním jednu položku z výzvy. Konkrétně milovníka koček. Jenže ejhle, ono nic. Jako chápu, že to že je Smrť milovník koček je tak nějak všeobecně známo. Doufala jsem tedy, že se to v knize zmíní. A ono nic. :D Tudíž jako knihu do výzvy nezařazuji, nepřijde mi to jako splněné.
2. A to je důležitější než že mi to nesplnilo bod výzvy. Doufala jsem, že v knize bude více Smrtě. :(
Nicméně to neznamená, že jsem se u poslechu nebavila, ostatně jako vždy u Zeměplochy. Opět skvělý humor, dokonalé hlášky a skvělé metafory. Reference na Indiana Jonese ke konci knihy mě neskutečně pobavila. A jak se zmiňuje v komentáři pode mnou - nepotrháte si bránici, ale já se u toho zubila od ucha k uchu a o tom to je.
#audio
(SPOILER) Příjemný humor, u kterého si sice nepotrháte bránici při hlasitém chechtání, ale rozhodně to není nuda! Dějové linky rozhodně lepší a zajímavější než od Morta alias "předchozí knihy v sérii." Smrť se sice znovu vydává na jakýsi odpočinek a zkoumání lidských zákonitostí, mezitím se tvoří dějová linka toho, co nastává, když nekoná svou práci a do toho nám tu pobíhají zárodky nových měst. A potrhlí mágové tomu dávají korunu. Přišlo mi zajímavé, že příběh má určité podobné prvky příběhu s knihou Pohyblivé obrázky ve smyslu, že obyvatele ohrožuje nenápadná hrozba (zde nejprve zábavná těžítka), která postupně nabývá do ohrožujících rozměrů.
Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.
(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.
Opět zdařilá hra se slovy - jinak se asi Pratchettovy knihy ani popsat nedají. Jen tentokrát mi celé rozuzlení přišlo takové... zvláštní. Nějak mi to nesedlo.
Bavil jsem se, jako vždycky. Smrť a jeho linka skvělá.
KVÍK?
Tu část s vozíky jsem si moc neužíval. Ale celkově fajn knížka!
UCHOKNIHA. Co se stane, když na Zeměploše zavládne nadkritický nárůst životní energie? Zjistíte, že Smrť alias Vilík Klika je prostě frajer. A mágové taky - i když maličko jinak... A samozřejmě se nedá zapomenout ani na slečnu Zahořalou, ženu z lidu, která dokáže Smrtě seznámit se životem :-) Prattchet rozhodně nezklamal, skláním se před jeho neskutečnou fantazií a neopakovatelným humorem. Krleš! Bonsai!
(SPOILER)
Ze všech Kirbyho obálek Úžasných Zeměploch se mi nejvíc líbí tahle. Všechny příběhy se Smrtěm mě při prvním čtení naprosto odrovnaly. Smrť je pro mě asi to nejoriginálnější na celé Zeměploše. Samozřejmě, že nějakou tu antropomorfní personifikaci smrti má ve fantasy kdekdo. Ale nikdy předtím a nikdy potom, jsem nenarazila na autora, který by si troufl udělat právě z této postavy (a to v té tradiční podobě) jednoho z hlavních hrdinů hned pěti románů. Možná mezi nimi není ta nejlepší kniha, kterou kdy Pratchett napsal (možná je), ale ukažte mi někoho dalšího, kdo si na tohle troufnul a fungovalo to (mimo folklór a pohádky). Hm? Nikdo? Asi ne. Tedy četla jsem "Smrt a jiné vrcholy mého života", ale to mě o svých kvalitách nepřesvědčilo. Můžou se mi nakonec víc líbit jiné zeměplošské knihy, ale za Smrtě a jeho pět knih bude mít Pratchett už vždycky obdiv umělecké části mého já. A to i přesto, že je netáhne jen skrze tuto postavu a vždy přihodí nějaké druhé housle. V tomto případě Rumpála Žičku (a pytel mágů k tomu). Kdybych knihu poprvé četla až teď, asi by mě tak neohromila, ale že jsem ji četla poprvé ve 12 letech, vybavilo se mi, jak zásadní pro mě byla. Pro mládež "nudnější" Smrťovu dějovou linku jsem si pamatovala mnohem lépe, než "atraktivní" dění v Ankh-Morporku.
U nás asi každý viděl pohádku "Dařbuján a Pandrhola" nebo nějakou její předlohu četl. Sekáč je vlastně založen na stejné myšlence. Co by se stalo, kdyby ze světa zmizela smrt? V tomto případě kdyby zmizel Smrť? Takže na jedné straně tady máme Smrtě a poměrně vážnou linku o tom, že je tady jeden tradicionlista, který má tu vadu, že si jaksi vypěstoval osobnost, ale zato se věnuje každému stéblu zvlášť a mohl by být nahrazen zcela neosobní smrtí milionů. Sklizňostrojem. Někým, kdo chce vládnout. Na druhé straně je dravec nebo parazit, kterému se může postavit jen Rumpál Žička, který se ve svých posledních dnech odváže jako nikdy v životě. To ale i jiní mágové. Hlavně děkan.
Krleš! Sadařina!
*
Co však je na Vypočítavých borovicích nejzajímavější, je způsob, jakým počítají.
Když si tyto rostliny mlhavě uvědomily, že lidé dokáží odhadnout stáří podle počtu jejich letokruhů, došly jakýmsi zvláštním myšlenkovým postupem k názoru, že to je důvod, proč lidé stromy kácejí.
Takřka přes noc upravily svůj genetický kód a na jejich kmenech se zhruba v úrovni očí průměrně vysokého člověka objevila světlá čísla, která udávala jejich přesný věk. Za necelý rok jako rostlinný druh téměř vyhynuly kvůli náhlému rozvoji průmyslu na výrobu dřevěných ozdobně vyřezávaných domovních čísel. Přežilo jich jen několik v těch nejobtížněji dostupných místech Zeměplochy.
*
"Tak a teď, pane kolego," obrátil se k Žičkovi, "bych vás prosil, abyste si představil, že to, co držím v ruce -"
"To je v naprostém pořádku," přikývl s porozuměním Rumpál.
"Nejsem si tak docela jistý, zda vám to dokážu zatlouct do -"
"Mně to vůbec nevadí," ujišťoval ho Rumpál.
"Ne?"
"Základní myšlenka má zdravé jádro," pokračoval Rumpál. "Když mi podáte mrkev, ale budete myslet na zatloukání kůlu, mělo by to pravděpodobně stačit."
"To je od vás velmi laskavé," řekl Vzoromil. "Je vidět, že máte skutečně správný přístup k věci."
"I s mrkví budete žíti v našich srdcích navěky," dodal starší pAsák.
Výsměšek na něj vrhl kosý pohled a pak hodil dramatickým gestem mrkev na Rumpála.
"Tak, tu máš!" vykřikl.
"Díky," odpověděl Rumpál.
*
"Trvá to dlouho, než se vypěstuje takový trávník?"
"Asi tak pět set let, myslím."
"Ale, božíčku, to je mi opravdu strašně líto! Chtěl jsem do sklepení, ale nějak jsem si to špatně vyměřil."
"S tím si nelamte hlavu, pane Žičko," utěšoval ho trpaslík vesele. "Poslední dobou roste všechno jako blázen. Tu jámu ještě dneska odpoledne zasypu, oseju to travním semenem a pět set let uteče co by dup, uvidíte!"
"No, podle toho, jak se věci mají, to pravděpodobně skutečně uvidím," přikývl Rumpál zachmuřeně.
*
"Slyšel jsem, že nejste jenom mrtvý, ale že vás prý i pohřbili," naklonil se za ním zvědavě Afekt, když Rumpál šouravě vykročil.
"To je pravda."
"Pořádného chlapa ale jen tak něco nepoloží, a když už, tak zase vstane a jde dál, nemám pravdu?"
*
Vilík Klika si našel v dávno nepoužívané kovárně farmy špalík křídy, ze zbytků v koutě vytáhl kus prkna a chvíli velmi soustředěně psal. Pak připevnil prkno před kurník a zahnal k němu Cyrila.
TAK A TEĎ TO POŘÁDNĚ PŘEČTI, řekl.
Cyril chvíli krátkozrace zíral na nápis "kykyry-kíííí", vyvedený v pochmurném švabachu. Někde hluboko v jeho malém a bláznivém drůbežím mozku se však začalo náhle formovat jakési děsivé přesvědčení, že by se měl učit rychle, velmi rychle.
*
Hromada se otočila a vrhla se ke kvestorovi. Mágové ustoupili.
"Nemůže to být inteligentní, že ne?"
"Jediné, co to dokáže, je potulovat se pomalu kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."
*
"Víte, co mi to připomíná?" ozval se udýchaný Výsměšek, když se mezi nimi prodírali.
"Řekněte," zabručel starší pAsák.
"Tah lososů," odpověděl arcikancléř.
"Cože?"
"Ne v Ankhu, samozřejmě," pospíšil si Výsměšek. "Nevěřím, že by se losos dokázal dostat proti proudu v naší řece -"
"Leda že by se naučil chodit," dodal starší pAsák.
*
KORUNA? Hlas se mu chvěl nenávistí. JÁ NIKDY KORUNU NENOSIL!
Vy jste taky nikdy nechtěl vládnout.
Nový Smrť znovu napřáhl svou čepel.
...
ŽÁDNOU KORUNU, zasyčel Vilém Klika a upřel pohled přímo do kouře nad límcem černého pláště. ŽÁDNOU KORUNU. JEN PRÁCI.
Spojte nedobrovolného důchodce Smrtě (alias Viléma Kliku) s Klubem nového začátku, slečnou Zahořalou a mágy v nejlepší sestavě (V.Výsměšek, Kvestor, Knihovník, Děkan aspol.), a vznikne jedna z nejlepších Pratchettovek. Kdybych mohl tak bych dal knížce šest hvězd - zaslouženě patří mezi mých pět nejoblíbenějších Pratchettovek.
Čtu Pratchetta v řadě a tuto knihu hodnotím zatím nejhůř. Buď mi nějak nesedla a nebo prostě nesnese srovnání s Pohyblivými obrázky.
No není už ten art na přebalu úžasně vangoghovsky poetický?
Úplně cítím teplý letní vánek, když se procházím obilným polem, slyším kosu, jak provádí exekuci obilných klásků a vidím široký zkostnatělý úsměv mého drahého vychrtlého přítele...no, tak to jsem se trochu zamyslela, že :-D
Tedy, ta Smrťova linie je čím dál lepší. Osazenstvo Neviditelné univerzity taktéž zaměstnalo mou bránici*, ale pochopte, v srdci přeci jen máte jen jednoho Pana Pravého.**
_______________________________________________________
* "Sadařina! Bonsai! Krleš!"
** Prozatím uděluji 4 hvězdičky, ale budu to pečlivě pozorovat a nejlepšímu dílu linie zvednu skóre.
_______________________________________________________
25.8.2022 DODATEK - Je to tu, spadla jsem do toho...5 hvězdiček jen u jedné knihy nebude stačit. Miluju Pratchetta!
Rozhodně jeden z nejlepších dílů Zeměplochy! Smrtě jsem si jako postavu zamilovala už v Mortovi, ale wow tohle bylo ještě mnohem lepší. A k tomu ten Prattchettovský humor. No, prostě rozhodně vřele doporučuji :)
Jako mnoho knih ze série se i tato vyznačuje svou nevyvážeností. Fantastické momenty a nezapomenutelné pasáže střídají stránky, kde čtenář ztrací svou pozornost a zabředává do rutiny. Mít ta kniha o 70 stran méně a více děje se "Sekáčem", tak by byla vynikající.
Přesto za mě jedna z nejlepších dosavadních knih ze Zeměplochy. Kantůrek svým nezaměnitelným překladem vtiskl a vdechnul Pratchettovskému humoru a filozofii skutečný život i v českém jazyce.
Ten humor je prostě fantastický.
.... Pak na něj zavolal nějaký hlas z temného ústí nedaleké uličky: "Nazdar fešáku! Nechtěl by sis trošku užít?"
"Ano, chtěl!" Odpověděl okamžitě Rumpál Žička, který se v tom světě zázraků doslova utápěl. "Oh, ano! Ano! "
Obrátil se v uličce.
"Do prdele! Já kráva!" Následoval zvuk nohou pádících uličkou pryč.
Rumpál pocítil nesmírné zklamání.
A pak je tu stránka filozofická - existenciální.
Pro mě nejsilnějším okamžikem celé knihy je odchod Rumpála Žičky.
Už mě nepotřebují. Konečně. Svět konečně přestal potřebovat Rumpála Žičku.
Tiše vstal a po špičkách došel ke dveřím.
"Jdu ven, " oznámil společnosti, "a možná se chvilku zdržím."
Odejít ve stylu Lawrence Oatese, to je opravdu hodně silné.
"I am just going outside and may be some time."
Už jednou, v Mortovi, se Smrť pokusil užívat si života. Tehdy z vlastní vůle, tentokrát jako nedobrovolný penzista. V obou případech je tím samozřejmě zaděláno na spoustu legrace i filosofie, nejlépe v jednom balení. A aby toho na jednoho Smrtě nebylo moc, druhou půlku taškařice vyváženě obstarává osvědčená parta mágů, se kterými se taky nikdy nenudíte...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Sekáč je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 2 715x |
| Čtenářské výzvě | 126x |
| Doporučených | 175x |
| Knihotéce | 788x |
| Chystám se číst | 201x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 19x |
Skvělý překlad od páně Kantůrka. Promyšlená hra s jazykem, která mě pobaví na každé stránce a skoro na každé stránce je hláška, která by si zasloužila jít na tričko, nebo přinejmenším do knihy citátů. Skoro se až divím, že jsem se do Sekáče pustil až teď.