Britannicus / Ifigenie / Atalia

09.11.2021

(SPOILER) Britannicus je skvost, výborně vystavěný, s nesmírně krásným jazykem. Zachycuje den, v němž se z celkem rozumně vládnoucího císaře Nerona stal vrah a šílenec. Ten postupný přerod je popsán s obrovskou emocionální silou a psychologicky velmi přesvědčivě. Je málo dramat takové síly.
Ifigenie je už poněkud problematičtější. Nelze se u ní ubránit srovnání s Eurípidem. A starý bard vyhrává. Jazykově a poeticky je Racine velmistr - i z překladu je jasné, že francouzské verše musí být skvělé. Jen kdyby se držel předlohy a nepokoušel se tolik o psychologii. Celá linie Erifily je nonsens - hra ztrácí dynamiku, je plná zápletek a proměna Ifigenie, která je v Eurípidovi tak působivá, se jen tak mihne. Celý závěr tak nepojednává o dobrovolné oběti, ale o záchraně, neboť místo pravé Ifigenie umírá jakási náhrada. Že je tím rozbit mýtus a veškeré další mýty, které na Ifigenii v Aulidě navazují, se stávají nemožnými, to Racine neřešil. Škoda. Prožívám podobné zklamání jako u Faidry.
Atalia je biblická hra, plná patosu a náboženského vznícení. Racine si vybral dobrou látku - příběh královny Atalie a zachráněného krále - dítěte Joase je vskutku působivý. Nicméně je zde cítit jistá křečovitost a strojenost. Racine už dlouho nic nenapsal a hře chybí ta poetická jiskra, která prozařovala jeho nejlepší dramata. Závěry jednotlivých dějství jsou svěřeny chóru, který deklamuje jakési parafráze biblických žalmů - žel, poněkud nudných a prázdných. Hra samotná nepostrádá dramatického napětí i poměrně působivého vyvrcholení. Ale - jak bylo řečeno - nemá už tu lehkost a dynamiku. ,
Dovolím si ještě citát repliky krásně anachronické:
Atalia: Smrt děcku přinese, zrádče, tvá péče lstivá.
Zbavte mě, vojáci, malého ohavy!
Jojada: Sem! Krále zachraňte, vojáci Kristovi"

Závěrem nutno ocenit zasvěcenou předmluvu Antonína Vantucha, který jednak přináší mnoho cenných informací o autorovi, ale především vysvětluje podstatné znaky klasicistního dramatu Racinova.

16.02.2020

Nadšení zatím z veršované, rozhlasové hry Britannicus.
Autor žijící v dobách francouzského despotismu - Krále Slunce, Ludvíka XIV. coby básník a dramatik musel přispět k pobavení královského dvora sáhnout do Senekovy antiky, ve které by skryl podobenství své doby.
Britannicus je nevlastní bratr císaře Nerona, který v boji o nástup moci se svou matkou Agrippinou vchází na cestu krutovlády.
Mladičký Britannicus a jeho láska Junie se dostali Neronovi do zrádných osidel, ze kterých nelze jen tak uniknout.
Citace:( Agrippina Neronovi ) :" A lidstvo bude mít tvé jméno za surovce, nadávku pro zrůdy, jimž lidi jsou jen ovce."
Dílo je klenotem rozhlasového repertoáru ve hvězdném obsazení, doporučuji.