Balzac

21.12.2022

Autor Honoré de Balzac nepatří úplně mezi mé oblíbence, tematicky si totiž bere za základ obecné teze neboli CELEK („mezitřídní morální konflikty uvnitř lidské společnosti“ ap. – podle vlastních slov se ve svém díle „pokoušel předložit čtenářům komplexní výklad světa“ – podobně jako třeba Zola), a nikoli PŘÍSLUŠNÍKY CELKU (rozuměj „člověka coby jedince“ – viz třeba Dostojevskij, Dickens ap. – kterýžto přístup je mi bytostně mnohem bližší), nicméně Balzakův život, to je opravdový ohňostroj událostí, melodramatických vztahů a dramat, věčných dluhů i hýření, naivity i vychloubačnosti, výtrysků nezvladatelné energie a gigantické pracovitosti i obrovské únavy z práce (někdy pracoval třeba i na třech románech současně osmnáct hodin denně), nevěr i věrnosti… Metr šedesát pět „vysoký“ tlouštík s už od mládí chybějícími předními zuby, který při řeči „prskal“, leč obdařený tak uhrančivýma černýma očima (o kterých se zmiňují VŠICHNI), zábavností, dobromyslností a skvělou výřečností, že se o něj praly ženy mladé i starší, nemajetné i šlechtičny a všechny do jedné žárlily na zbylé sokyně.
Ten poměrně obsáhlý životopis jsem hltal jako detektivku a ohromně mě to bavilo. A navzdory první větě mého komentáře si alespoň pár Balzakových stěžejních děl chci přečíst.
Vřele doporučuji.