Divomág
Roger Zelazny
Čarodějovy světy série
< 2. díl
Rané dílo klasika žánru fantasy, v němž se mladý nezkušený divomág snaží naplnit poslání svého rodu. Divomág Pol prožil své dospívání v racionálním světě a posléze byl vrácen do světa magie, aby naplnil určitý úkol. Ocitá se ve starém hradě svého rodu praktikujících mágů. Uvědomuje si, že jeho životem manipuluje sedm kouzelných sošek a v tíživých snech se mu stále zjevuje podivná brána. Snaží se pochopit, co se děje, k čemuž potřebuje lépe ovládat magické síly, a proto se vydává na sjezd mágů pro zasvěcení. Je to smrtelně nebezpečné, protože jeho zemřelý otec byl krutý a nenáviděný mocný čaroděj. Hrdina je unesen a o moc nad ním, přesněji o získání sošek, a tím o vstup do jiného světa, bojují dva nejmocnější divomágové. Bůhví, jak by to s ním dopadlo, kdyby neměl pár dobrých přátel s kouzelnou mocí a kdyby se v jeho blízkosti neustále nepohyboval démon, který se v kritické chvíli rozpomene, jaký je smysl jeho existence a kdo a proč ho stvořil.... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno: 2004 , Straky na vrbě
Originální název:
Madwand , 1981
více info...
Přidat komentář
Kniha je o 10 let mladší než první díl a je to znát. Zelazny je už vypsanější, takže se dočkáme barvitého líčení všeličehos. Té psychedelie při líčení čarování už na mě ale v závěru bylo trochu moc.
Pokračování není špatné, ale už nemá takové kouzlo, kterým mě uchvátil Podvrženec. Prostě mi přijde, že tomu něco chybí, ale i tak je Divomág bezva čtení a z pohledu ducha i hodně filozofické. Dál se dozvídáme jak se žije Polovi, v jeho domovském světě a sledujeme jeho cestu za odpověďmi a zdokonalováním v Umění.
Škoda jen, že konec byl tak otevřený. Tahle série by si setsakra zasloužila další díly.
Tak tohle se povedlo. Opět na mne kniha zapůsobila lépe než, když jsem ji četl poprvé před lety. Zvláštní. Bohužel děj není napínavý až do poloviny a je poněkud pozvolný. Opět se objevují nové nápady, ikdyž kniha těží z magického světa předchozího dílu. Pak se však děj stane napínavějším a tajemnějším. Kombinace zvláštních příhod vytvoří poměrně zajímavou atmosféru, a posléze kniha končí strhujícím závěrem. Nevyvážený děj je tak vyvážen neobyvyklými nápady, originalitou a akčními magickými souboji. Dávám sice 5 hvězdiček, ale je nutné chápat, že pokud sem vám nelíbí tvorba tohoto autora, ani tohle vás neosloví. Pokud vás tedy Podvrženec nenadchnul, tak tohle už nečtěte. 85%
Pol Detson, divomág s vrozenými předpoklady pro Umění, se po návratu do magického světa a vítězství nad bratrem stává vládcem na Rondovalu. Má ale stále silný pocit, že je předurčen k velkému úkolu, který nějak souvisí s podivnými soškami a magickou bránou. Aby se dozvěděl víc, tak se vydá se svým přítelem zlodějem Myším Rukavičkou na sjezd mágů a podrobí se obřadu iniciace. Zároveň děj obsahuje druhou rovinu, která je vyprávěná z pohledu záhadného démona, který o sobě samém netuší odkud se vzal ani jak se jmenuje.
Pokračovaní Podvržence, který mě docela bavil, i když to nebylo bůhví co, je pro mě dost zklamání. Základní linie, plná magie, jejíž zákonitosti Zelazny nastínil v prvním díle, mohla být zajímavá, ale autor se v tom tak nějak plácá. Víc prostoru dostane Myší rukavička, ale celkově mi postavy přišly dost nezajímavé a v ději jsem se nedokázal s žádnou ztotožnit. Tahle kniha mi přišla tak nějak zbytečná, prostě nebylo za co se chytit. Na sjezdu je spousta mágů, ale o žádném se vlastně nic víc nedovíme, obřad iniciace je halucinogenní koktejl, magické souboje jsou jeden jako druhý. Ani konec, kdy jsem čekal, že by se to všechno mohlo tak nějak zajímavě propojit nebyl nic moc.
PS: Pobavil mě rozhovor Myšího Rukavičky s drakem Lunoletem, kteří se vydali získat magickou hůl. "Nemyslíš, že takové množství dynamitu, by tu hůl mohlo poškodit?" Lunolet si odplivl do sopečného prachu, kde ihned vzplál malý ohýnek. "No jestliže vezmeme v úvahu, že leží na dně sopky, protože se jí nikomu za ta léta ani s největším úsilím nepodařilo zničit, tak bych neměl obavu." :-)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Krev Amberu |
Kniha Divomág je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 88x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 56x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Někde na zahraničních fórech jsem četl na tuto knihu názor, že i špatný Zelazny je vlastně dobrý Zelazny. Já bych to asi takhle černě úplně neviděl. Je pravda, že první díl tohoto dvoudílného cyklu s názvem Podvrženec byl slabším kouskem s porovnání se světem Amber, ale pořád se jednalo o čtivou fantasy, která kombinovala náš, s fantasy světem pana Zelaznyho. Druhý díl s podtitulem Divomág je ale, podle mě, vysloveně hodně slušné fantasy, které skvěle na první díl navazuje a rozvíjí ho tak, že Vás to baví číst. Navíc jsem četl a tak trošku se domníval, že Rowlingová si kus nápadu na Harryho Pottera ukradla právě z námětu samotného Divomága Pola. Jeho dračí znamení a fakt, že jeho magické schopnosti oscilují mezi černou a bílou magií mi prostě nikdo nevymluví. Nicméně knihu jsem si užíval. Překvapilo mě to. Čekal jsem něco podobného, co Podvrženec, tedy dobrý, ale dobrý tak akorát, a nakonec jsem byl překvapený, že existovaly momenty, kdy jsem si užíval každou kapitolu. Škoda momentů, kdy se samotný autor zasnil a své snové vize předával i čtenářovi. To už byla velká fantasie i na mě. Jinak je to vzorové čarodějnické fantasy plné čar a kouzel, které zprofanoval Harry Potter, ale nutno dodat, že toto vzniklo už v roce 1981. Za mě tedy jednoznačně super!