Vzpoura klonů recenze

Jiří Poskočil (1980) není v literární světě žádným nováčkem, povídky píše již řadu let. Vždy jej zajímal především žánr sci-fi, ale také horor. Prvními autory, jejichž knihami se inspiroval, byli Arthur C. Clarke a Stanisław Lem. Tito dva slavní autoři jej oslovili natolik, že zpočátku vyhledával pouze jejich tvorbu a až později přešel k dalším velikánům světové sci-fi. Clarke a Lem však zůstali dodnes jeho vzory. Jak sám říká: „Oslovili mě možná i proto, že byli jedni z mála autorů vědecko-fantastické literatury, kteří v době, kdy jsem se k jejich knihám dostal, ještě žili." Sbírka Vzpoura klonů obsahuje povídky napsané v letech 2002 až 2009. Jejich témata spolu v zásadě nijak nesouvisejí, ale společným jmenovatelem je právě žánr sci-fi. Vážné téma střídá nadsázka, někdy je realita blíže, jindy se o ni děj ani neotře. Jiří Poskočil stále inklinuje k nekonečnému fantastičnu. Sní o životě za sto, dvě stě nebo tisíc let. Snaží se zohlednit i současná populární témata. Globální oteplování, možnosti vesmírné hrozby, míšení etnik a národů, degenerace civilizace, pandemie, vymření člověka nebo třeba zneužití medicíny jako v povídce Vzpoura klonů, podle níž byla celá sbírka pojmenována. Nejde sice o témata nová, ale spíše stále aktuálnější. „Fascinuje mě to, čeho se mnozí bojí," říká Jiří Poskočil, „svět na pokraji své existence, kdy lidé tvoří už jen hrstku zdivočelých tvorů, ale i přetechnizované místo bez nouze a běžných lidských potřeb. Svět přestěhovaný ze Země na jinou planetu. Život po boku mimozemských živočichů. Svět fantastický jako život sám."... celý text