Vlny recenze

Román Vlny, poprvé publikovaný v roce 1931, patří k nejvýraznějším z experimentální tvorby Virginie Woolfové. Ústřední roli v něm má šest postav, vedoucích monology: Bernard, Susan, Rhoda, Luis, Jinny a Neville. Důležitá je také sedmá osobnost – Percival, přestože čtenář nikdy neslyší jeho hlas. Monology které postavy vedou charakterizují jejich city a povahové vlastnosti. Kniha je rozčleněna devíti krátkými částmi, které detailně popisují výjevy z pobřeží, sledování vln. Jak postavy, nebo-li „hlasy“ střídavě mluví, Woolfová proniká do jejich nitra, zkoumá jejich osobnosti a vzájemné vztahy. Každá z postav je jiná, přesto je dohromady váže silné pouto. Hlasy postupně odhalují jejich vědomí. Bernard je spisovatel, který stále nemůže najít vhodná slova pro vyjádření svých myšlenek; Luis je outsider hledající pochopení a úspěch; Neville touží po lásce, Jinny je dáma, pro kterou je nejdůležitější krása, obdiv a uznání; Susan prchá před pochybnostmi z města na venkov a věnuje se mateřství; a neklidná Rhoda bojující s nejistotou a úzkostí odmítá kompromisy a raději vyhledává samotu. Percival je sice zbožným, ale zkaženým hrdinou, který umírá na cestě do Indie. Jeho smrt ostatní postavy hluboce zasáhne. Ačkoli jeho hlas v románu nikdy nezazní, čtenář má šanci ho detailně poznat, protože má své místo v myšlenkách všech svých šesti přátel. Je těžké román Vlny zařadit do určité kategorie, protože Woolfová zde mistrovsky spojuje techniku proudu vědomí a poezii psanou v próze. Bývá řazen k angloamerickému modernismu a experimentální próze.... celý text