Příběhy zvířat recenze

Ještě mladá žena z Prahy získá na Šumavě dům. Shodí boty s podpatky s povzdechem; Tady to bude doopravdy. A je. Život na dřeň. Zimy ostré jak meč. Úchvatnost lesů pod špičkově hvězdnatým nebem. Jsou tu ale i lidé. Vrah psů, věčně opilý myslivec Wimmer. Silák Štefan s rozštěpem rtu, opovrhovaný svou matkou, zvanou zde bába. A hlavně bába. Vlezlá, potměšilá, s krokodýlí necitelností k živým tvorům. Hlavně k Dášence. Dášenka je pes, bílý a bystrý špic. Patří bábě, ale hledá a nachází bezpečí a pochopení u hrdinky knihy. Ta musí občas odjet za prací a Dášenčin život pak visí na vlásku. Ženin soucit s ohroženým a týraným tvorem a její empatie ke psu nekontrolovatelně narůstá, žena se natolik vžívá do trpící Dášenky, až se jí do jisté míry stává. Novela Příběhy zvířat je příběhem o soudržnosti citlivých ve světě křupanské krutosti. I v čisté šumavské přírodě pod jiskřivým nočním nebem bojují a brání se soucitní a laskaví s psychopaty, těmi lidskými predátory. Je to nenápadný a tichý zápas plný drobných lstí a zákeřností. Ale umírá se v něm.... celý text